I přes neskrývané zklamání Scotta Iana z komerčního neúspěchu „Sound Of White Noise“ bylo tohle album dle mého tím nejlepším, co kdy vzniklo pod taktovkou newyorských thrasherů. Podle Scotta naopak udělalo vydavatelství několik chybných tahů ve volbě singlů a prodejnost pak nebyla zcela taková, jakou by si hlavní tahoun představoval. Měl totiž za to, že album ANTHRAX z roku 1993 by mělo pokořit podobně vysoko položenou laťku, jako tomu bylo v případě „Countdown To Extinction“ u MEGADETH. Odvážné tvrzení, když uvážím naprosto rozdílné situace v jednotlivých t Více

Změna na postu vokalisty u zavedených metalových formací vždy znamenala krok do neznáma a nejistou sázku, u které lze jen velmi těžko předem říct, zda-li bude skupina v novém složení fungovat. Myslím jak po stránce invence, tak přijetí nedočkavým davem. A týká se to zejména velkých jmen, které už většinou mají pevně daný stylový koncept a širokou fanouškovskou základnu zvyklou na své jisté. A právě k těmto skupinám se i ANTHRAX v období vlastní hudební rekrystalizace v první půli let devadesátých stále počítali. Nakonec se obavy z jejich hudebního úpadk Více

Následně po vypuštění a koncertní podpoře alba „State Of Euphoria“ došlo na sklonku roku 1989 k přípravě nového materiálu, který byl později zaznamenán v renomovaných studiích Electric Ladyland v New Yorku. Z alba nakonec bylo poznat, že tentokrát měli ANTHRAX (se svým producentem Markem Dodsonem v zádech) o něco více času na přípravu než při minulém nahrávání, kdy byli vyloženě  dotlačeni vydavatelstvím k tomu, aby ve velké rychlosti sestavili další použitelnou sbírku songů, která se nakonec dělila na jednoznačné hitovky a natahov Více

A právě zde se dostáváme k zřejmě komerčně nejúspěšnější kapitole historie ANTHRAX, protože vše na co členové téhle kapely v tomto období sáhli, to jim dokonale vycházelo a dokázali z toho těžit, nutno přiznat, že za vším byla hromada odříkání a nekonečného času stráveného na dlouhých turné případně ve studiích. Newyorští ANTHRAX se širokým úsměvem (po vzoru svého tehdejšího maskota) bodovali a to nejen díky své rozverné image. Stali se totiž žádanými hlavně díky svému specificky nadupanému thrash metalu a onomu bezútěšnému riffování. Nacházeli se vš Více

Zhruba tady někde nastala doba, kdy se newyorští ANTHRAX vyprofilovali jako jedni z hlavních představitelů thrashové vlny ve Spojených státech a začalo se o nich mluvit opravdu ve velkém. Tenkrát sice ještě nebylo známé ono pozdější zařazení mezi tzv. Velkou čtyřku, ale přeci jen ne každý natočí takové album jako „Spreading The Disease“. Když se k tomu připočte účast dvou členů na revolučním projektu S.O.D., jehož energicky řezavý kytarový zvuk brzy ovlivnil i sound samotných ANTHRAX a také neměnná sestava skládající se z pěti vzájemně si podobných tmavovlas Více

Období, které těsně předcházelo vydání druhého alba ANTHRAX „Spreading the Disease“, bylo zase jednou velmi hektické. Nejdříve byl z kapely vyhozen Dan Lilker, který si stále méně rozuměl se zpěvákem Neilem Turbinem, aby se nakonec poroučel i čím dál nesnesitelnější Turbin. Náhradu kapela našla v baskytaristovi Franku Bellovi, jenž nepopřel své italské kořeny ani původ v newyorské čtvrti Queens (Frank Bello je rovněž synovcem bubeníka ANTHRAX Charlieho Benanteho) a zpěvákovi Joey Belladonnovi, který (jako fanoušek kapel KANSAS, STYX či Více

Pod vlivem hudby britských kapel jako JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN, SAXON, DEF LEPPARD nebo MOTÖRHEAD, která se tehdy začala drát do velkých arén, nastal v celých Spojených státech v sezóně 1982/1983 neslýchaný nástup zájmu o heavy metal. Stejně samozřejmě jako se generace mladých amerických floutků narozených v šedesátých letech jen krátce před tím chopila nástrojů a počala ve svých malých garážích vyluzovat onen kovově řezavý kravál, měli ti, ať už šťastnější, šikovnější, snaživější nebo chytřejší z nich, o své cestě podstatně jasnější představy n Více

Vlastně jsem za celou dobu fungování těchto stránek nepsal recenzi, která se mi sestavovala obtížněji. Přes své nesporné kvality totiž hudba Stevena Wilsona reprezentuje ve svých základních konturách právě ty hodnoty, které se mi ve smyslu stylového ukotvení rockové hudby dotýkají jen opravdu vzdáleně, čímž v žádném případě nechci snižovat nespornou kvalitu nového konceptu, který na mne působí hodně silně a autenticky, jen prostě těžko zpracovávám jistou nenápadnost, melancholii až plachost, které prostupují stylizační stránkou hudby tohot Více

Přiznávám, že mi vždy přišlo vcelku úsměvné ono ublíženecké žvatlání všech amerických hardcoreových kapel na téma nespravedlivého systému, zajímalo by mne, jak by se dotyční asi cítili a za jakými názory by si asi tak stáli, kdyby se narodili a vyrůstali kupříkladu na sídlišti kdesi v jihosibiřském Irkutsku? Myslím, že by měli zcela jiné starosti než se nechat pokérovat od hlavy k patě a nadávat policajtům. Nicméně oba původní členové AGNOSTIC FRONT, zpěvák Roger Miret a kytarista Vinnie Stigma představují značku, na kterou je léta spolehnutí, oba měli t Více

Nakonec jsem si udělal čas na sepsání hlavních dojmů z druhé, vcelku diskutované, řadovky tuzemských CRUADALACH. Když se budu chtít vyhnout zaškatulkování kapely a jejich pevnému zařazení do nějakého chlívku, nebude to velká námaha a to i přestože osmičlenný soubor namíchává svůj hudební koktejl pouze z ingrediencí, které přímo definují některé metalové subžánry historie. Celkem se divím skutečnosti, že tahle kapela (ať už úmyslně přilévá olej do ohně nebo tak činí nechtěně) vyvolává jistou míru kontroverze a rozruchu, když přit Více