Last Hardrock Outsider

KVELERTAK - Nattesferd

V posledních letech si norští neurvalci z KVELERTAK, prostřednictvím četných koncertních aktivit a rovněž prostřednictvím svých prvních dvou úspěšných alb „Kvelertak“ a „Meir“, zadělali na nemalou fanouškovskou základnu a navíc sklidili pouze kladnou odezvu u kritiky. Je fakt, že jejich směs garážového punk´n´rollu s uřvaným metalem (řekněme tedy s přivřenýma očima black metalem) na mnohé zabrala. I když se nikdy nedalo říct, že by jejich neotesaný styl vládnul jinými zbraněmi než spontánností a přirozenou divokostí. U KVELERTAK šlo vždy o příval energie a až pak o vše další. Kapela sice proslula rovněž svými zádumčivými kresbami na coverech alb, které jak známo evokují secesní estetiku, ale do hledačů moudrosti a hlubších atmosfér měli tihle Norové vždy sakra daleko. Co vždy charakterizovalo první dvě alba, byl zejména nespoutaný přístup, kdy se šestice snažila ze všech sil své protivníky rozdrásat, dále pak texty v mateřštině a také skutečnost, že obě alba byla nahrána ve Spojených státech pod dozorem producenta Kurta Balloua. U novinky „Nattesferd“ nastalo několik proměn, jednak kapela definitivně přešla pod křídla Roadrunner Records, kteří nad jejich hudbou přebrali záštitu po Indie Recordings a to už v pozdní fázi propagace druhé desky „Meir“, druhak se letos kluci snaží udělat desku tak nějak snadněji poslouchatelnou a slyšitelně ubírají ze své dřívější agresivity a negací, čímž vlastně nové songy získávají na vzdušnosti, menší rychlosti a působí jaksi přehledněji.



Zvolnilo se, ale není to na škodu. Když je totiž onen nově nabízející se prostor správně využíván, můžeme mluvit i o větší barvitosti nových songů, byť je zřejmé, že z křiklouna Erlenda Hjelvika nebude nikdy bůhvíjak dobrý zpěvák. Zmíněný týpek to však vynahrazuje jinde, neboť je na koncertech doslova katalyzátorem energie celé kapely, strhává na sebe pozornost a to i když má spoluhráčů hnedle pět a jeho zápal může KVELERTAK kdekdo závidět, nicméně třetí deska značí i v jeho podání jisté tužby po vývoji, po lepší poslouchatelnosti skladeb a když to řeknu blbě, tak i po jejich serióznosti. Norové zkrátka muzikantsky vyspěli a bezmyšlenkovitě křepčit už jim prostě nestačí a tak přichází deska, která vcelku dobře pojí záchvěvy slavné hardrockové a heavymetalové minulosti těchto žánrů, s nově nabytými hudebními dovednostmi severských učedníků, což se promítá do pomalejších temp, kde zní více klasicky rockové motivy – harmonie, sóla - a struktura skladeb mnohokrát přehledně střídá sloky s refrény. Netřeba připomínat, že je mi tento vývoj sympatický.


Svým způsobem je ten vývoj rovněž pochopitelný a logický a některé skladby KVELERTAK vyloženě sluší, neboť mají i jistý hitový potenciál, tak jako je tomu u majestátní „Ondskapens Galakse“, snad jediné skladby, u které si člověk řekne, že ty tři kytary tam zřejmě mají nějaký smysl. Dále zaujaly i punkově laděné flákoty „Nattesferd“ a „Brondsegud“ nebo stadiónově rozmáchlý song „1985“, kde si kluci dokáží vystačit na ploše šesti minut se dvěma výraznými kytarovými motivy, nějakou tou ozdůbkou a heroicky nadýchanou zpěvovou linkou. Upoutá i „Svartmesse“, která neztrácí vtip, když svým zurčivým úvodem připomene velký hit roku 1981, „Eye Of the Tiger“ od americké AOR perly SURVIVOR. Opakem načechranosti je třeba hned úvodní nářez „Dendrofil For Yggdrasil“, a pak ještě snad „Berserkr“, které nabídnou pravou severskou vánici, která se však v případě druhé jmenované po čase umoudří a drží se zbytkem materiálu basu. Tyto songy mimo jiné rovněž patří k nejlepším na této desce, jinak produkované Nickem Terrym


Norština opět zůstala a mě není zcela jasná náplň textů, nicméně z klipů („1985“) je patrné, že si kapela udržuje svůj tak trochu zvrácený pohled na svět a jistou dávku dekadence – pošahaně působí banda všech těch odrostlých, teenagersky však blbnoucích vousáčů a hlavně absence žen v klipovém vizuálu KVELERTAK. Už jenom zjevná inklinace nových skladeb k módě osmdesátých let a všem těm velikánům Hard ´N´Heavy (od VAN HALEN přes MOTÖRHEAD až třeba po MÖTLEY CRÜE) dávala cápkům mnoho příležitostí, volit trochu více sexistickou stylizaci s celou řadou polonahých koček pro dokreslení scenérie, ale pokud někdo radši chladnou severskou a liberálně zabuzněnou stylizaci plnou přestárlých tragédů, pak proti gustu žádný dišputát. To jen tak na okraj k podivnému klipu „1985“. Co závěrem? Dosud nejnormálnější a z mého pohledu nejsympatičtější album, byť drive a potenciál je v posledních dvou položkách neuvěřitelně promarněn a zabrzděn. Tvrdit o tak extrémní kapele jako KVELERTAK, že jde o nejlepší současnou rock´n´rollovou formaci světa, tak jako tomu bylo na Metalopolis, to může vážně akorát břídil (s Rudim jsem se včas spojil  :-), to jenom aby bylo jasný, že si tu nic nehojím, akorát si chci přijít v závěru trochu vtipnej), kterej písňovou podstatu rock´n´rollu nepochopí, ani kdyby mu ten jeho elitářskej rychlík přibrzdili na rychlost chůze. Na docílení pravého feelingu rock´n´rollu umí KVELERTAK pořád málo, je to stále spíše metalové, úporné a tlačené.


22.07.2016Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
07.08.2016 09:29

70% Sice moc nechápu, čím si vlastně kapela získala tu velkou popularitu, ale s jejich hudbou žádný problém nemám. Co se týče toho podivného videoklipu, při jeho sledování se mi vybavil dialog z komedie Pane, vy jste vdova: "Možná, že tím chtěl režisér něco vyjádřit." "Těžko. Co nás stály lístky?". "Nic." "Ještě že tak." :-)