ten pozitivní optimista je zřejmě fanouškem westernů: https://www.youtube.com/watch?v=7Den80ckxcI

Asi Buďme rádi, že jsme prožili dobu dospívání tehdy u nás a ne v USA, osobně to vnímám už pár let i tak, že jsem opravdu rád, že tuhle fázi života jsem si odbyl v první půli devadesátek (z pohledu středoškoláka - v časech relativního řádu, klidu a míru) a ne v chaotickém dnešku. K čertu se současnými výzvami a obohacením. Tuhle jsem četl takovej pozitivně naladěnej sloupek nějakého neohraničeného otevřeného vola, že dnešní dvacetiletí hledí natěšeně vstříc dobrodružné budoucnosti... hahaha. P.S.: Jinak ta deska je zatraceně silná, takže když píšu 90%, je to daleko spíš 100% než 80%. :-)

A ještě ohledně 18 and life... ono mě to ostatně dralo u více amerických textů o dětství, že jsem vlastně v tom roce 89 nemohl úplně přesně literárně cítit o čem to je, byla to taková divná řada - sračky, sračky, sračky, chlast, drogy, pistole, šest nábojů v zásobníku... - a moje dětství a střední škola bylo zábavy, filmy, knihy, volejbal, lyže, lyže, lyže, lyže, lyže... dneska tomu sice rozumím přesně, ale je to strašidelný.

Souhlasím, geniální debut! ale krátká kariéra, ponorka je svině. A Bach? Docela jsem se divil, že hrál nejen v muzikálech, ale i v Gilmorových děvčatech. Názorný důkaz, že k hercům takového typu je třeba předstupovat bez předsudků. Mě toho zbavil Danny Cooksey např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=yfzFxxJBJ8E