Last Hardrock Outsider

KATATONIA - The Fall Of Hearts

Švédská KATATONIA se pozvolna nadechuje k nové etapě vlastní existence, ačkoliv by se mnohým mohlo zdát, že svůj styl již dávno dotáhla někam, kde už jí příliš novot nenapadne a bude svou tvorbu stavět na osvědčených ponurých náladách a vše v klidu udržovat v mantinelech svého léty vypilovaného stylu. Na jednu stranu musím potvrdit, že tomu tak opravdu je, vždyť kdo by po více než dvaceti letech od nich čekal nějaké šílené stylové kotrmelce? Poznáte je zkrátka znovu od prvních tónů a to v jejich sestavě z dlouhodobých členů zůstala už jen dvojice Jonas Renkse (zpěv) a Anders Nyström (kytary), ta se rovněž postarala i o produkci této novinky, která vznikala ve slavných stockholmských studiích Fascination Street a vychází nyní u tradičního labelu Peaceville. Na druhou stranu však za materiálem cítím větší ambici po progresivitě v podobě rafinovanějších a méně posluchačsky vstřícného vývoje oněch teskných struktur nových skladeb. Každopádně jde oproti předchozím dvěma řadovkám o jasný obrat k hlubším ponorům a hustším atmosférám.



Novinka „The Fall Of Hearts“ se totiž snaží rezignovat na záblesky hitovosti, které u Švédů byly patrné v poslední dekádě, každopádně jde však o pocitovější sondu do jejich pochmurného světa. Někdo by mohl namítat, že je u nich stále všechno při starém, ale to je jen dojem, který člověka napadne bezprostředně s prvními poslechy novinky. Je to sice pravda, ale pokud budete mít trpělivost, dočkáte se i čehosi navíc, co vyvstane až po delším posluchačském prozkoumání. Dle mého dva zkušenější členové KATATONIA měli zkrátka potřebu deklamovat po dalších personálních změnách hlavně to, že ze svého směru neuhýbají ani o píď, naopak je zde cítit potřeba vrátit se s opravdu trvanlivou porcí vlastní hudby. Jen málokterá skladba se nachází v jiném než pozvolném tempu a nabízí bouřlivější fáze (snad jen skladby jako „Sanction“ a „Last Song Before The Fade“) a vypjatější polohy. Většinou se vše rozjíždí z akustického úvodu a drží si jistou jednolitost, rovněž vokální projev Jonase Renkseho budí dojem jisté ustálenosti, neměnnosti a nižší variability, vlastně tomu tak bylo v jeho případě téměř vždy, protože tento frontman nikdy nebyl zpěvákem stavícím na nějakém rozsahu svého hlasu a gradaci. 


Pokud však albu dáte delší čas, začne ukazovat svoje zbraně a ze skladeb se začnou vynořovat nové životabudiče a silné fragmenty. Možná se tomu tak děje díky posluchačově prvotní uhranutosti, kdy jej ty nové skladby dostanou do jakési hypnózy a když už se postupem doby z tohoto stavu dostává, začne mu materiál připadat poněkud oživlejší. Deska však opětovně vlastní špičkový zvuk, což je dle mého velkou devízou tvorby těchto Švédů. Na KATATONII si tak cením hlavně toho, že si za ta léta vytvořila vlastní originální zvuk a doslova nezaměnitelný projev, který postupně jen vypilovává. Je nepodstatné, řešit tady zdali má někdo pocit, že má kapela své nejsilnější období již dekádu a kousek za sebou nebo zdali si svou laťku udržuje ještě dnes. Tady je od nich zkrátka další pošmourná deska, navozující atmosféru mlhavých švédských podzimů.


29.07.2016Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
07.08.2016 09:12

90% Kapelu jsem dost poslouchal v době Last Fair Deal Gone Down a Viva Emptiness, ale v posledních letech už mě podobná melancholicky laděná muzika moc nebere. Nicméně jsem rád, že Katatonia až do dnešní doby dokázala udržet vysokou kvalitu svých studiových alb.