Čím věhlasnějším jménem jsou v ranku powermetalové hudby právě Američané KAMELOT, tím více jejich hudební počínání pod taktovkou kytaristy a skladatele Thomase Youngblooda připomíná překvapeními nenarušovanou hru na údržbu. Nejenže poslední alba naprosto do puntíku suplují mnohokráte ohrané vzorce z jejich starších a výživnějších děl, ale doslova v nich absentuje jakýkoliv prvek vývoje či překvapivosti. Ano, stejně jako tomu bylo u vcelku zdařilé předchozí řadovky „Silverthorn“, která vlastně byla vokálním debutem novice u mikrofonu, Švéda Tommyho Karevika, Více

Asi to nebyly jenom důvody změny stylového směřování nové tvorby, díky čemu se dvojice kudrnáčů z THE MARS VOLTA Cedric Zavala a Omar Rodriguez Lopez rozhodla pro další start pod zcela novým jménem. Dost možná to bylo hlavně díky změně spoluhráčů, kteří s nimi přes deset let tvořili pod zaběhlou značkou alba. Když se navíc díla zapsala mezi nejzajímavější události na alternativní rockové scéně minulé dekády, nebylo třeba ve chvíli krize získávat příliš podnětů k ukončení činnosti. Zejména absence dnes již zesnulého klávesáka Isaiha Owen Více

Bylo to za jedné z těch hrozivých nocí, jež se vyskytují pouze několikráte za století. Dům se otřásal do základů pod nárazy větru, který pronikal skulinami zdí, dveří i okenic. Dubové panty vystaveny zuřivosti bouře vydávaly žalostně skřípavé zvuky. Metafyzik nebyl v dobré náladě když přitáhl svou židli na obvyklé místo u krbu. Mnoho znepokojivých úkazů ten den rozrušovalo klid jeho úvah. Přestože v duchu zlehčoval celou řadu těchto malých protivenství, vmísila se v jeho myšlenky úzkost. Hvízdnutím přivolal k sobě blíže psa a bezděčně vrhal ostraži Více

Uvědomuji si, že superlativů na první alba německých HELLOWEEN už jste ode mne slyšeli příliš, ovšem mírnit bych se dokázal za úplně jiných okolností, takže v tomto případě opravdu omluvy nečekejte, obzvláště když se nyní dostáváme k druhému dílu legendárního „Strážce“. Ten jednak zaoblil celé dílo takřka dokonalým způsobem a za druhé znamenal ukončení jedné velké kapitoly v kariéře Pekelných dýní, té kapitoly, kdy v jejích řadách ještě dováděl Kai Hansen. Provázanost obou dílů je na první pohled zřejmá, ať už jde o kompaktní zvukovou str Více

Co říct k albu, které ve své době oslovilo miliony fanoušků napříč Evropou, Severní i Jižní Amerikou a znamenalo výrazný restart melodického pojetí metalové hudby?  Je těžké si dnes představit, že by klasicky metalová skupina prakticky přes noc vzedmula takovou vlnu zájmu. Titulky jako „Heavy metaloví BEATLES“ nebo „Nástupci a dědicové odkazu IRON MAIDEN“ nebraly tehdy konce a nadšením nešetřila ani kritika. Ovšem nejdůležitější věcí  pro vzestup popularity Pekelných dýní byla skutečnost, že tehdejší mladá generace fano Více

Jsou nahrávky, které se postupem let stávají doslova kultovními svatyněmi, a i přestože dnes již neplatí za nejtvrdší, nejrychlejší, nejmelodičtější výtvory daného žánru, působí na nás stále svým obrovským charismatem, energií, nehasnoucím zápalem i tím, že je na nich každá pasáž doslova samozřejmá, jakoby je v těch dávných dobách snad ani nestvořili lidé, natož pak dvaadvacetiletí kluci. A „Walls Of Jericho“ je přesně takové. Když se v Hamburku na počátku roku 1984 připojil kytarista Michael Weikath k trojici Kai Hansen, Marcus Grosskopf a Ingo Swi Více

Dnes již legendární britská heavymetalová trojice RAVEN z Newcastlu vydává právě v těchto dnech u německé stáje SPV své zbrusu nové album „ExtermiNation“, děje se tak zhruba čtyřicet let od jejich založení. RAVEN od samotného startu vede dvojice bratrů Gallagherů (nesplést si s bratry stejného příjmení od brit-popových OASIS),  starší Johny obsluhuje basovou kytaru a zpívá, zatímco mladší Mark je zde jediným kytaristou. Na trojici je navíc skoro třicet let doplňuje bubeník Joe Hasselvander. Nebývalá ustálenost, že? Stejně jako Více

Možná se mi to zdá, ale pokud budou takhle uvolněně a přirozeně švédští UNLEASHED působit i nadále, budou tady zjevně ještě hodně dlouho. Tak jako tomu bylo v případě předchozí, tři roky staré, povedené jízdy „Odalheim“, povstali i letos bojovníci ze severských jeskyních doupat na světlo, aby půdu své země pokřtili krví nepřátel z jihu. V tomto případě nemá absolutně cenu kapelu peskovat za absenci většího vývoje, protože tahle vikingská kohorta své řemeslo zvládá doslova bravurně už čtvrtstoletí a opatřuje tak i nové skladby ob Více

Je pravdou, že období prvního koncertního reunionu ANTHRAX s Joey Belladonnou u mikrofonu započalo přesně před deseti lety nechvalně známou šachovou partii, kdy se určitou dobu kapela nemohla rozhodnout pro svého stabilního frontmana. Dnes už přesně nevím, v jakém pořadí to celé proběhlo, ale mám pocit, že nejdříve se vrátil k mikrofonu John Bush, ovšem ANTHRAX se příliš nechtělo pouštět rychle Belladonnu k vodě, takže si John své působení  po nějaké době rozmyslel. Vlastně se mi dnes ani nechce dedukovat, jak to všechno vlastně tenkr Více

Na konci devadesátých let byli ANTHRAX prakticky vyřízení. John Bush se vrátil k ARMORED SAINT, aby s nimi nahrál povedené album „Revelation“, dvojice dirigentů Scott Ian a Charlie Benante dostala záhy nabídku, která se neodmítá. Konec konců šance znovu rozjet S.O.D. byla prvotním impulsem, jak za několik let opět nastartovat biologickou zbraň hromadného ničení. Manažer, který jim tehdy zařídil exkluzivní kontrakt u Nuclear Blast, byl dlouholetým fanouškem ANTHRAX a své kontakty využil i pro americkou sféru, což vyústilo v časově delší a stabilnější zázemí u Více