Last Hardrock Outsider

QUEENSRŸCHE - Rage For Order

Ve všech směrech skvěle dotažené album s nemalými uměleckými ambicemi, které ukázalo, že pětice ze Seattlu bude platit za víc než jen jakousi několika sezónní hairmetalovou úderku. „Rage For Order“ sice vyneslo QUEENSRŸCHE první komerční úspěchy - umístění v prestižní stovce amerického žebříčku Billboard 200, jeho největší chloubou byl však zejména hudební obsah.


Co říci o druhé řadovce QUEENSRŸCHE? Nejdříve tedy z globálu. Nahrávka oplývala určitou touhou po vymanění se z běžných metalových schémat plných klišé, tolik příznačných pro dobu svého vzniku, ačkoliv šlo vlastně také o metal, byť mnohem sofistikovanější než tomu bylo v případě všech těch kovaných dělníčků stylu. Byla odlehčená, přesto svázaná jakýmsi pevně daným řádem a precizní připraveností. Byla progresivní (díky absenci tehdy tradiční britské syrovosti), po umělecká stránce trochu různorodá (ne však příliš), nikoliv však přeplácaná. Obsahovala chytlavé songy, ale ne vyložené hitové majáky. Její největší devízou byly zejména hráčské a pěvecké výkony a z toho vyplývající zdobnost, podpořená citlivým vkladem producenta Neila Kernona, který kapele po celou dobu vypomáhal v domácích podmínkách a prakticky zde zastal i roli hráče na klávesy. Album „Rage For Order“ získalo svůj gargantuovsky nazdobený sound, který však byl v oné polovině osmdesátých let tak nějak více k věci, právě díky občasnému využití všech klávesových podkresů dělajících onu instrumentální složku ještě lépe poslouchatelnou.



Našminkovaná kapela pózující v jakýchsi zámeckých komnatách, v divoce vyčesaných hřívách a oděná do exotických plášťů, se stala symbolem nově vznikajícího subžánru – artově laděného metalu (dále např. CRIMSON GLORY a FATES WARNING). Tehdejší image příznačná spíše pro hair-metalové kapely mohla sice trochu mást (stejně jako účast QUEENSRŸCHE na mamutím turné v předprogramu RATT), ovšem nakonec šlo přeci jen o hudbu, a tou se kapela vždy dokázala vymanit z otěží nablýskané obyčejnosti. Všudypřítomná nazdobenost tehdejší hudby QUEENSRŸCHE se dala tušit právě již z fotek propagujících tohle dílo. Okázalá klasistická schodiště, křišťálové lustry a fatalisticky vyhlížející kamenné sochy, které doplňovaly snímky muzikantů, prostě patřily neoddělitelně k jejich tehdejší umělecké stylizaci.


Když se na to dívám ze zpětného pohledu, stejně musím říct, že tohle album je prosté slabších míst a navíc obsahuje několik klenotů, ke kterým se QUEENSRŸCHE hlásí ještě dnes. Tak třeba vypjaté hymny „Walk In The Shadows“ nebo „I Dream In Infrared“ jsou tolik vzdálené od načepířené prázdnoty valné většiny ostatních. Jedná se o songy, které jsou znamenitou ukázkou nadýchaného power metalu osmdesátých let, který nešetřil výbornými hráčskými výkony, ani patřičně hrdým nalazením. Zaujal zde dramaticky kaskádový chorál v „London“ nebo mrazivost pilotního „vampiristického“ singlu „Gonna Get Close To You“, což byla předělávka tehdy pouze dva roky staré skladby od kanadské popové zpěvačky Lisy Dalbello. To všechno byly vydařené položky, jejichž významnost přesáhla období, ve kterém vznikaly. Komorní baladický kousek s velmi tesknou atmosférou a dechberoucím projevem Geoffa Tatea, který se nacházel v samotném závěru nahrávky a který QUEENSRŸCHE s radostí hrají na koncertech ještě dnes – „I Will Remember“, se posléze stal asi nejznámější skladbou tohoto díla. Přestože se tak okázalé a skvělé album jako „Rage For Order“ podařilo seattleskému kvintetu ještě několikrát překonat, nic to nezměnilo na skutečnosti, že právě zde se pětice zručných muzikantů vyhoupla mezi absolutní elitu metalového žánru. Budoucnost brzy ukázala, že tento jejich první větší úspěch nebyl náhodný a že jsme již tenkrát měli před sebou objev neobvyklé kvality.


03.09.2016Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
08.09.2016 19:49

Blog je minulost, téměř nic nového nevzniká, kvůli času, spím. Moje nasranost v práci je taková, že ta možnost zdaleka není nereálná. Takže do budoucna to nemusí být, že nemůžu. Opravdu mi dáváš moc zajímavou nabídku, ale já bych tě ve své momentální situaci určitě zklamal.

 

Stray
08.09.2016 08:26

Hele, když můžeš psát elaboraty na ten svůj vizuálně nevabne vypadající blog nebo posílat do zdejší diskusí takový objemný délky, který maj ještě navíc pevné myšlenkové podloží, tak proč to nedělat ofiko? Vyhradil bych ti cely Pandemonium, mohl by SIS psát o čemkoliv, od Hendrixe přes Beatles až po Chucka Berryho. Jen by bylo dobré šetřit oslavnym tónem nad AOR kapelama okolo roku 1980, kterým velí Vágneri.:-)

 

Bluejamie65
07.09.2016 21:33

Až s tím vším okolo sebe seknu, hned se ozvu:-) /i když myslím ono to dřív sekne se mnou, protože žít bez spánku prostě a jednoduše trvale nejde, ale i tak si moc vážím toho, že jsi mi to nabídl.

 

Stray
06.09.2016 21:53

Ani ve frekvenci jedna úvaha za dva týdny ne? Něco jako sloupky Václava Klause mladšího v metalovém podání... fuck Azerad, glory to hair metal, a tak Dale a tak podobně, proklepnuto ze všech stran a úhlů pohledů.:-)

 

Bluejamie65
06.09.2016 21:46

Je pravda, že mě tvé s chápajícím nadhledem provedené shrnutí faktů a pocitů k některým deskám úžasně provokuje vždycky něco přidat, ale jsem nespolehlivý a hlavně jsem víceméně uvězněný v práci, s kterou sice žiju, ale záhul a moje opotřebení jsou takový, že sice dřív či později budu muset skončit, ale zatím tam pořád ještě jsem, takže dokud jsem přikován, je nechat to takhle dobrá varianta...

 

Stray
06.09.2016 17:11

Bluejamie: Nechtěl bys pro tyhle stránky pravidelně psát ty své bravurní filosoficko-kulturne-spolecenske studie? Osobně bych si to přál a myslím ze by i většina ctenarstva nebyla proti. Vlastně by se ty myšlenky jen přesunuly z fóra do sekce Pandemonium a měly by trvanlivost a větší čtenost.

 

Bluejamie65
05.09.2016 19:53

Taky docela žeru, jak věci, který jsou tak éterický a nezachytitelný, je možné popsat stručně a přesně:-)

 

Bluejamie65
05.09.2016 19:49

Docela mě někdy rozčiluje, jak vážně se vždycky bere Operation Mindcrime. Je to jakoby na sebe O.M. dokázal strhnout snad všechnu pozornost a myšlenky z R.o. O. úplně upadly do zapomnění. Žijeme prostě ve světě, který se točí už příliš dlouho a máme zcela neopodstatněný pocit, že náš život a mír je věčný a že můžem dál jít stínem a splnit si své sny. Své životy marníme hledáním bohatství a zábavy a cosi nás ponouká hnát se za bohatstvím a úspěchem. To však nemůže trvat věčně a někdo s tím musí něco udělat. Někdo musí svět a lidi zachránit. Budeme to my, bude to naše generace, která nahradí víru v Boha vírou v technologii a vyvede bloudící lidstvo ze slepé uličky? Co se stane, až jednou stroje získají všechny naše znalosti a jednou až tomu nebudeme moci zabránit ukradnou i všechny naše sny? Uvědomíme si to vůbec, když vlastně družice, které tu krádež z oběžné dráhy provedou, nikdo nevidí??? Jaké jsou myšlenky toho, kdo tak dlouho a tak pečlivě sleduje každý krok ženy a těší se tím, jak strašný v ní vyvolal strach. :-) Nu tak jsem teda těch pár myšlenek z Rage of order napsal. Vybral jsem je proto, že zajímavý jsou nejen samy o sobě, ale lákají mě z literárního pohledu i tím, že jde o texty, kde je použit kontext, obraz a často i podobný nebo doslovný verš, který byl současně použit i v nějaké písničce Black Sabbath. Ještě by mě docela zajímala jedna drobnost. Na tomhle albu se poprve objevuje Tri Ryche logo. Má ono nějaký svůj význam? Proč Tri Ryche, když je pět Ryche(s).

 

spajk
03.09.2016 23:43

Na těhle profilech je nejlepší, že si člověk poslechne desky, okolo kterých léta chodil a nikdy si je nepustil. Já mám doma dokonce některý vinyly a cd nerozbalené :-). V tom vidím pro sebe největší přínos těchto stránek.