Last Hardrock Outsider

SODOM - Decision Day

Čím více neklidná a temná je politická situace ve světě, tím lepší album němečtí SODOM vypouštějí. Novinka „Decision Day“ je patrně dílem, jaké bychom od kapely tak rádi slyšeli už před dvaceti lety, v dobách všeobecně vnímaných jako krize jejich militantního thrashe a odlivu zájmu o tuto druhdy výbornou kapelu z Gelsenkirchenu, jenž už letos funguje čtyřiatřicátou sezónu a všeobecně se za její zlatý věk považuje přelom osmdesátých a devadesátých let. Už předchozí počiny „In War And Pieces“ (2010) a „Epitome Of Torture“ (2013) byly metalovými fanoušky vnímány jako nahrávky, kterými se Němci vrací do té správné formy, nicméně novinka laťku ještě o kus posouvá, zní zlověstněji, temněji a hodně nebezpečně. Z mého pohledu tak jde určitě o jejich nejlepší album od počátku devadesátých let, které obsahuje všechny potřebné ingredience, jaké jsme kdysi tolik obdivovali na památných albech jako „Persecution Mania“ (1987), „Agent Orange“ (1989) a nebo snad i „Better Off Dead“ (1990) či „Tapping the Vein“ (1992).

 

 

Hlavní devízou je znovuobnovená skladatelská forma, která jde ruku v ruce s tématy nabízejícími se souběžně s aktuálním děním v Evropě (stálá hrozba teroristických útoků je jen jednou z příčin jedovatého Angelripperova naladění), válečnými konflikty na Blízkém východě a na Ukrajině a kontroverzními kauzami současného světa. Myslím, že Tom Angelripper v sobě znovu zažehl velkou chuť po popisu nepravostí všeho druhu. Kapele rozhodně prospívá, že současné trio je skvěle sehráno a šlape mu to i lidsky, což se projevuje na stále vysoké koncertní aktivitě. Hodně záleží na pozici kytaristy. V dělníkovi šesti strun, jako je právě Bernemann (Bernd Kost), mají SODOM záruku přísunu řady znamenitých riffů. Tento muzikant už nějaký ten rok působí jako stále se lepšící posila zvuku kapely a dost možná po dvaceti letech od nástupu nikdo nepochybuje, že jde o pravou náhradu legendárního Franka Blackfirea. Skvělý je i Marcus Freiwald (ex-DESPAIR, VOODOOCULT) za bicími, Makka totiž desku natřískal doslova parádně.


 

 

Do Angelripperova hlasu se vrátila po mnoha letech ona záhrobní špína, která tam naposled byla hodně dávno. Tom toho měl letos na srdci zkrátka moc a jelikož zřejmě není příznivcem politické korektnosti (který jedinec oblibující metal jím vlastně může být?), vysypal to ze sebe všechno pěkně od plic. Texty tomu také náležitě odpovídají. A o co tedy jde? Nejčastěji se objevují motivy, kde současný svět čelí zvůli a rostoucímu vlivu vyšinutých mocných jedinců, páchajících programové zlo – skvělý ponurý otvírák „In Retribution“ s mnoha vynikajícími kytarovými party a povedeným sólem, stejně tak je tomu u songu „Caligula“, kde vzpomínka na vládnoucího úlisného zločince z časů Římské říše působí rázem jaksi aktuálně. Neradostné jsou i další songy – houpavá „Strange Lost World“ - zde musím říct, že SODOM měli vždy patent na nějaký parádní valivě rozmáchlý kus ve středním tempu (kdysi „Remember The Fallen“ nebo „The Saw Is The Law“) a tento do oné škatulky zapadá, a hlavně „Vaginal Born Evil“ (směšný to název), který se týká tématu IS a dětí, dospívajících či čerstvě dospělých s vymazanými mozky, bojujícími v jeho řadách, a vraždění na území současné Sýrie a Iráku.

 

 

Ostatně souvisejícího tématu náboženství a jeho stinných stránek se týká ještě několik dalších skladeb – „Who Is God?“ (tu ostatně považuji za jeden z mála slabších momentů desky) a „Refused To Die“. A pak tu máme u SODOM již tradiční obor - hrůzy válek, jenž jsou zachyceny ve skladbách jako „Rolling Thunder“, „Decision Day“ nebo „Sacred Warpath“. Jasně, tahle deska nevznikla proto, aby sluníčkově zahřála, je to album SODOM pro příznivce jejich hudby, kteří ví, o co tady kráčí. Ve všech případech válečných nářezů jde o trefy do černého. Celkově má „Decision Day“ znamenitý mohutný zvuk, ohromnou divokost a vlastní onen epicky nadachmaný a zdánlivě nekonečný riffovitý arsenál thrashových kytar, jaké kdysi na sklonku osmdesátých let patřili právě k SODOM. Skvělou formu tudíž potvrzují i nářezy jako „Belligerence“ nebo „Blood Lions“. Tahle kapela už dávno ví, kde názorově zhruba tak stojí a jestliže se na politické úrovni jenom prázdně tlachá a nebo přiblble onanuje v rytmu smířlivé korektnosti, pak na novém albu těchto borců rozhodně ne.


Album zakoupeno v obchodě Music Records.


29.08.2016Diskuse (15)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

stefanos13.12.2016 19:01

Na Til Death Do Us Unite je hezká předělávka Hazy Shade of Winter, mám tyhle věci rád a nejradši na EP Destruction 1987 - The Damned, úplný grunge (vole)!!!

 

petros04.12.2016 21:40

Z mého pohledu i na těch "nejslabších" albech od Sodom byly min. 2-3 dobré skladby (Masquerade in blood, Hydrophobia, Gathering of minds, Silence is consent, Sodomized,... pravda bylo tam trochu horší nazvučení ale přesto stojí za to si je poslechnout. Myslím že největší křivdou Sodom je zapomenuté ale skvělé album Tapping the Vein. Když se pokouším poslouchat mladší metalové kapely zní mi to všechno stejně bez nápadu i když je to perfektně nazvučené. Sodom prostě mají svůj jedinečný rukopis.

 

Bluejamie65
30.08.2016 21:18

chlape ty máš rád White lion a já taky.

 

zdenos30.08.2016 21:11

primitivní úchylný bordel to sedí :)) i ten obal k Till death :)

 

Valič
30.08.2016 20:02

To období 1993 - 1997 většina lidí považuje za nejslabší, i když já si ty desky z té doby jednou za čas poslechnu (´Til Death Do Us Unite je z nich určitě nejlepší, dokonce jsem si nedávno v nějakém výprodeji koupil originál). Beru to tak, že kapela měla v té době chuť takový primitivní úchylný bordel hrát, ale nakonec jim došlo, že fanoušci od nich čekají spíš něco ve stylu Agent Orange. Počínaje Code Red už je ta úroveň studiových alb relativně stabilní, ale žádná z těch desek mi nepřijde tak dobrá jako Decision Day.

 

zdenos30.08.2016 19:56

Já to vezmu jen ve zkratce - top trojka pro mě je IWAP, Agent Orange, M-16 :-)Asi budu ale jedinej, komu nevadí deska Masquerade in blood z roku 95, já jí mám fakt rád, podobně jako Cause for conflict a Outcast od Kreatoru. Bylo to pro thrash takový to experimentální období co se týče zvuku i struktury skladeb, rytmy inspirovaný HC a industriálem :)

 

Stray
30.08.2016 19:23

Mě prostě bída alb Get What You Deserve, Masquerade In Blood a Til´Death Do Us Part tak znechutila, že jsem pak už neměl energii na to SODOM sledovat a tak Code Red a M-16 prostě neznám, a to málo co jsem si projel mě nějak nenadchlo. Okolo roku 2000 bylo u mne nejméně metalový období, v tej době jsem se kapelám jako SODOM smál a divil se, že ještě hrajou, pak si to znovu sedalo, v případě dlouze a dlouze, mnohem déle než u jiných thrash bandů, co si mne snažili udobřit. :-) Dnes poprvé za 25 let vím, že jsou konečně zpět.

 

Valič
30.08.2016 18:58

1.) Agent Orange 100%, 2.) Persecution Mania 100%, 3.) Decision Day 100%, 4.) In War And Pieces 90%, 5.) Tapping The Vein 90%, 6.) M-16 90%, 7.) Obsessed By Cruelty + In The Sign Of Evil 80%, 8.) Code Red 80%, 9.) Better Off Dead 80%, 10.)Sodom 80%, 11.) ´Til Death Do Us Unite 80%, 12.) The Final Sign Of Evil 80%, 13.) Epitome Of Torture 80%, 14.) Get What You Deserve 70%, 15.) Masquerade In Blood 70%.

 

Stray
30.08.2016 18:02

Tak jsem si zrekapituloval diskografii SODOM a novinka je pro mne čtvrtým nejlepším albem v historii kapely, uvedu jen díla, ke kterým mám nějakej vztah: 1.) Agent Orange 100%, 2.) Persecution Mania 90%, 3.) Better Off Dead 90%, 4.) Decision Day 80%, 5.) In The Sign Of Evil 80%, 6.) Epitome Of Torture 80%, 7.) Tapping The Vein 70%, 8.)Obsessed By Cruelty 60%.

 

Valič
30.08.2016 12:49

100% Je zbytečné cokoliv dodávat, vše podstatné je řečeno v recenzi. Co se týče In War And Pieces, já tam u Straye vidím jasný pozitivní vývoj a velkou naději do budoucna. Pokud bude každých šest let k tomu hodnocení přidávat 10%, tak v roce 2040 už bude zhruba odpovídat skutečným kvalitám této desky. :-)