QUEENSRŸCHE - The Warning

80%

Na začátku osmdesátých let byl Seattle místem, kde se toho v oblasti rockové a metalové hudby dělo podstatně méně, než jak tohle město vnímá současník. Bylo známo, že odtud pocházel Jimmy Hendrix, ale to bylo zhruba tak všechno.

Píše se rok 1982 a pětice talentovaných mladíků zatím potí krev v útrobách vlastní zkušebny. Pilují hrany svému vstupu na metalovou scénu, sní o velké budoucnosti a vědí, že na to mají – talentem a zaujetím pro muziku, nikoliv náklonností k bulvárně šaškovským kouskům a skandálům, tak jako někteří jiní z tehdejší rychle bující americké scény žánru souhrnně zvaného Hard ´N ´Heavy. Z povzdálí obdivují své vzory - pompézní performance nejsilnějších britských úderek té doby - JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN. Ty totiž právě daly světu muziku, která se stala signifikantní pro celý průběh osmdesátých let. Bombastická kombinace kytarových duelů s vypjatým vokálem byla věcí, která dokázala tehdejší (po heavy metalu hladovou) mládež spolehlivě nabudit a americká veřejnost se to dozvěděla právě tehdy.

Ve vlastní režii zhotovené EP bylo o rok později objeveno hledači z britského časopisu KERRANG, kteří se postarali o to, aby se jméno nadějné americké party doneslo k těm správným lidem. Nahrávka obsahovala jejich dobový náhled na evropské pojetí heavy metalu, hraného ve vší vážnosti a s patřičným zápalem. Zaujal především rtuťovitý projev frontmana Geoffa Tatea, který se nad ocelovými laufy vznášel jako siréna. Z dnešního pohledu má však minialbum hodnotu pouze jako reprezentativní výpověď o dané době, nikoliv jako věc, která dodnes přežívá bez šrámů. Podpis s EMI byl posléze záležitostí několika měsíců, takže se brzy, na žádost mocné vydavatelské stáje, jelo do Anglie, kde ve spěchu, a pod taktovkou zpočátku poměrně dezorientovaného Jamese Guthrieho, vznikalo povedené debutové album.

Přes všechny neduhy debutu, kterým parta tehdy ještě zelenáčů nedokázala zabránit (hlavně ne moc dobrá produkce, která zanechala desku bez vrcholků, dramatizace a výraznějšího odstínění skladeb), mám však pocit, že „The Warning“ je v kontextu stěžejních metalových děl své doby rovněž  velmi povedeným albem, byť mu chybí nadpozemská aura a okázalost jeho následovníků. Jak bylo v té době zvykem, texty nás zavedly do světa metalových imaginací, kde se to tradičně hemžilo boji dobra se zlem, ctí i zradou, chrámy a meči. Vše bylo zhotoveno v kontextu s platnou post-apokalyptickou symbolikou, kterou užívala většina metalových kapel.

Oproti výše zmíněnému minialbu šlo o mírný posun k  barvitějším strukturám a zejména dvojice kytaristů Chris DeGarmo/Michael Wilton dokázala, že kapela nechce u striktně metalového rámce zakotvit, což se pochopitelně projevilo až v následujících letech. Vše poháněla znamenitá rytmika Scott Rockenfield/ Eddie Jackson, dvojice pracovitých dělníků, kde první zmíněný je dodnes považován za jednoho z nejlepších bubeníků v žánru a oba patří do kapely ještě dnes, tedy po více než třiceti letech. Hlas vynikajícího Geoffa Tatea se stal předobrazem výrazu všech pozdějších zpěváků užívajících vysoko položeného vzdušného vokálu. Zejména ovlivnění Michaela Kiskeho (o pár let později) leckoho po poslechu ranných alb QUEENSRŸCHE napadne. Každopádně kapela potvrdila, že má na to, aby přinesla do metalu čerstvý vítr, určité odlehčení, osobitou melodiku nebo chcete li noblesnost a nonšalanci, byť ještě neútočila svým osobním kouzlem tak silně jako v pozdějších letech. I když o sobě QUEENSRŸCHE všude tvrdili, že jsou americkou kapelou hrající velmi britsky, nezakryli skutečnost, že vždy působili oproti sveřepější evropské konkurenci o něco okázaleji a tak nějak inteligentněji, což se brzy potvrdilo následujícím albem „Rage For Order“, kde o dva roky později zazářili v plném lesku.

02.09.2016	Diskuse (32)	Stray janpibal@crazydiamond.cz