Křišťálová hora progresivního metalu zdolána! Definice dokonalosti, album oceňované napříč scénou a to, jak metalovými fanoušky, kteří se v průběhu devadesátých let vyprofilovali v trochu přemýšlivější komunitu, tak samosebou i hudebními publicisty zachovávajícími vždy odstup. Pokora, genialita, talent a nadhled, to vše je možné vyslechnout ze „Symbolic“, které opravdu platí za jedno z úplně nejdůležitějších alb v extrémním metalu let devadesátých, protože Chuck Schuldiner přistoupil pravdivě k tématu evoluce vlastní tvorby a své hledačství a nebojácný fee Více

Spojení metalu a gotického rocku tady již v mnoha formách bylo. Především v druhé polovině devadesátých let se prostřednictvím stáje Century Media roztrhl pytel s celou řadou evropských kapel, vyznávajících potemnělý výraz a okázalou uměleckou stylizaci, byť tehdy s produkcí značně poznamenanou kýčovitým zvukem kláves. Případ této debutující kapely je však z hlediska poměru žánrů diametrálně jiný (metal je spíš dochucovadlem gothic rocku, ne naopak), ačkoliv album může sloužit i jako příklad, že být nepůvodní ještě neznamená vyčpělý.Chci říct, že se podobná Více

Víte co mě vůči této čtveřici trochu mrzí? Že očekávání se někdy jeví mnohem větší, než jaké hudebníci skutečně mohou naplnit. Zvlášť pak mezi maratónem všech těch koncertních zastávek. Po nástupu Giny Gleason na post sólové kytaristky u BARONESS jsem, pravda že asi naivně, čekal znatelné vývojové změny, nestaly se však. Otázkou je, pro koho a zdali je to dobře nebo špatně? Pokud někoho zahuhlaný sound této kapely 100% naplňuje, tak může zůstat v naprostém klídku, BARONESS opravdu žádný velký úkrok neudělali, naopak mám pocit, že novinka je méně Více

RHAPSODY jsem si zamiloval už na debutu. Hraní na vážnou hudbu, vypjatý vokál, speedové bicí, bublavá basa, v doprovodu velmi nenápadná až jalová „Manowar“ kytara, skvělá sóla a neutuchající proud klávesové pompy a patosu. Jasná poznávací znamení, která přitahují a zároveň iritují dost metalových posluchačů. Jejich alba prakticky nezestárla. I debut „Legendary Tales“ zní přes nepatrnou zvukovou patinu vlastně dokonale. Samozřejmě především z hlediska žánrového, což ovšem berte jen jako další pochvalu. Výjimečnost tvorby těchto italských mistrů se zrodila z c Více

Deska „Individual Thought Patterns“ ve své době nejen že potvrdila vůdčí pozici DEATH v pelotonu progresivně laděného metalu, ale přinesla velké množství oživujících elementů, jaké nebyly dosud v kariéře Chucka Schuldinera obvyklé. Naprosto prvotřídní materiál z oblasti technického death metalu opět vznikal ve studiích Morrisound v Tampě a to znovu pod dozorem renomovaného Scotta Burnse a vyšel v červnu roku 1993 u Relativity Records. Tím že tehdy Chuck Schuldiner okolo sebe ve studiu soustředil doslova all-stars band, však z dru Více

Zajímavá akcička tenhle Magick Musick Fest alias Bouda v Čermné u Sušice. Tvrdá kytarová hudba uprostřed krásné přírody a v komorním prostředí zhruba stovky přihlížejících slibovala nevšední zážitek. Když mě asi třetím rokem organizátor akce a provozovatel labelu Magick Disk Musick František Březina nadhodil pozvánku, neváhal jsem tentokrát na jednodenní podnik dorazit a v sobotu okolo poledního hodil do báglu stan, karimatku, spacák a mikinu, a vyrazil na šedesátikilometrovou cestu vlakem směr podhůří Šumavy. Lákadlem s Více

Kalifornští DEATH ANGEL se po svém comebacku v roce 2004 nadechli ke skutečně dechberoucí jízdě. Jejich diskografie dnes čítá již devět řadových alb (včetně novinky) a má vzácně vyrovnanou kvalitu, což můžeme přičíst skutečnosti, že je kapela tvořena muzikanty s nesporným skladatelským talentem, ale i přistupujícími teamově a s pokorou k vlastnímu řemeslu. Leckdo může namítat, že za jejich úspěch může také smlouva se silnou vydavatelskou stájí Nuclear Blast, která jim v průběhu minulé dekády umožnila oslovit evropský trh, ale nemyslím si, že by to hrálo zá Více

Stala se mě nedávno taková věc, která vlastně nemá v mém dosavadním posluchačském životě obdoby. Od chvíle kdy aktivně působím na tomhle webu, jsem, pro samou vytíženost a potřebu udržet si nějaké tempo zveřejňování novinkových recenzí, docela zapomněl na to, co asi tak dělá jeden z mých hodně oblíbených muzikantů. Vůbec jsem netušil, že Nicke Andersson (alias Nicke Royale) po rozpadu jeho THE HELLACOPTERS (2009) vypouští další alba a to pod pro mne dosud neznámým jménem své další kapely.  Jasně, většina retro-rockerů (ale kuriózně Více

Milí filmoví fandové! Možná vás maminka jako malá dítka učila notoricky známou říkanku „Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora.“. Vsadím se, že tuto nevinně milou básničku si děti v oblasti Nového Mexika na jihu Spojených států určitě nezpívali, protože tam …. ano …. MRAVENCI ŽRALI LIDI!! Aspoň tak o tom vypráví dnes již kultovní sci-fi snímek z roku 1954 s názvem THEM!. Nebyl první svého druhu, ale je dodnes tím nejznámějším. Pojďme si ho přiblížit.V 50.letech v amerických kinech vládly dva filmové žánry – p Více

Co se týče DARKTHRONE, nebylo pro mne vždy jednoduché zaujmout jednoznačný postoj. Uznávám, že jde o zakladatele kultovní norské black metalové scény. Jeden ze dvou hlavních protagonistů, Fenriz, je navíc neodolatelná metalo-undergroundová postavička. Na druhou stranu mě ale vždy vadil nekvalitní zvuk nahrávek a průměrný songwriting. V různých časech jsem to viděl různě, nicméně dnes celou tu taškařici beru a velký podíl na tom má především jejich „fuck off“ přístup, kterým se pánové vždy prezentovali. Norské duo bylo u zrodu tamního black metalu a jejich Více