Ono to už opravdu vypadá, že se Britové DIAMOND HEAD vrátili po dekádách mlčení na scénu za účelem stabilního působení. Škoda, že je to napadlo po tak dlouhé době, protože novinkový materiál, obecně spíše hardrockový než aby se Angličané na stará kolena popasírovali s heavy metalem, nevyznívá vůbec špatně. Naopak svědčí o nadhledu a touze po působení v širším stylovém záběru. Sice už u toho dávno není jejich někdejší frontman a výtečný zpěvák Sean Harris, se kterým dokázali na počátku osmdesátých let udávat směr celé NWOBHM, ale i tak si myslím, že v podobě Více

Psaní recenze na osmé album TÝR jsem se dost dlouho vyhýbal. Folk ani pagan metal moc nemusím, severská mytologie mě, podobně jako chlapácké válečnictví, nechává chladným. Nicméně, někde hluboko ve skříni mám schované tři jejich digipacky, takže v nějaké fázi jsem na nich decentně ulétl. Už si vzpomínám, díky špičkově zvládnutému a dominujícímu metalovému řemeslu jsem jim zhruba před deseti lety vlastně propadl. Asi tedy neuškodí, když nakonec přeci jen zjistím, jak jsou na tom nyní. Aktuální zpráva ze světa Vikingů, resp. pohanských Seveřanů se však bude věno Více

Svým způsobem přelomová nahrávka nejen v kariéře Chucka Schuldinera, ale i co se týče pozdějšího vymezení mantinelů pro techničtější formy deathmetalové hudby. DEATH začali mísit old-schoolové pojetí svého žánru s muzikantsky mnohem důmyslněji stavěnými kompozicemi. Už někdy v době, kdy byl Chuck na sklonku roku 1990 zrazen svými tehdejšími spoluhráči, dovádějícími v jeho nepřítomnosti celé tři týdny na evropských pódiích, v něm dozrála myšlenka posunout personálně přestavěné DEATH na nový, vyšší muzikantský level, a tak cestou k onomu perf Více

Návštěvu Metalfestu jsem letos vyřešil jednodenní vstupenkou, neboť mne program dopředu ukazoval, že těch několik kapel a interpretů, kteří mě zde opravdu zajímají, vystupuje souhrnně až v neděli, tedy ve třetím a posledním dni celé přehlídky. Vzhledem k extrémnímu vedru, které v Plzni o víkendu panovalo, jsem se nakonec v areálu stejně nadbytečně nezdržoval a využíval volných chvil po svém, stranou davů. Snad možná už dvaceti tisíci fanoušky metalové hudby beznadějně zaplněná stráň lochotínského amfiteátru se během těch tří dní proměnila v m Více

Věru kouzelně mystický lektvar vzešel z dílny severských heavymetalových čarodějek MYSTIK. Vše je ještě zajímavější, když po určitém pátrání po této kapele zjistíte, že se jedná o debutovou desku této stockholmské čtveřice, kterou tvoří zpívající baskytaristka Julia von Krusenstjerna, dvě kytaristky Beatrice Karlsson a Lo Wickman, no a samozřejmě také povinný bubeník Sven Nilsson. Tři holky a jeden týpek se vzhlédli v mystice nočního světa a prostřednictvím rychlého a temného heavy metalu poloviny let osmdesátých budí pozornost, což jim umožnila smlouva s ma Více

Někdy se člověku stane, že dělá recenzi a ono to nejde. Snaží se, ví přesně, co chce sdělit světu, ale pořád se ne a ne vymáčknout. V takovou chvíli je dobré udělat si pauzu a podívat se na téma z jiné strany – třeba si pročíst, jak dané album nebo film vidí ostatní. Přesně tenhle model jsem vyzkoušel při sepisování dnešní recenze a zjistil, že film „Vládci chaosu“, který já považuji za velmi povedený, u metalové veřejnosti vyvolal silné kontroverze a často až zuřivé odmítání. Nabízí se tedy možnost oba pohledy srovnat.Na začátku si musíme shrnou Více

Ještě jeden smír podobný tomu se „zatvrzenci“ AMON AMARTH a už teď prohlásím letošní rok za sezónu úspěšného posluchačského pokání! Abyste mi dobře rozuměli, na pracovité Švédy se mi nikdy nedostávalo nálady a vůle k tomu, abych se snažil pochopit, či přijmout celý ten jejich vikingský candrbál. To však nemění nic na stavu, kdy jejich silný otisk na heavymetalovém kolbišti nemůže přehlédnout ani ten nejzdatnější ignorant. Vždyť když se něčím živíte téměř třicet let, tak to pravděpodobně neděláte zas tak špatně. A u hudebníků, kteří reprezentují podobný tvůrčí př Více

Můj vztah k této nahrávce je natolik vřelý, že se nerozpakuju „Spiritual Healing“ označit jako jediné deathmetalové album historie, při jehož poslechu mám sto chutí všechna ostatní důležitá deathmetalová alba sundat z police, naházet je do odpadkového koše a vysypat před barákem do popelnice. Tak výjimečnou věc pro mne dílo znamená. Je fakt, že se deska nachází kdesi na rozhraní mezi prastarou goreovou stylizací DEATH a jejich pozdějšími a mnohem techničtěji vyznívajícími díly, kde na místo hektolitrů krve z oživlých mrtvol narážíme spíše na Více

Jsou prostě koncerty, které člověk musí vidět. Jelikož dám v příštích dvaceti letech tak na 10% pokec s nějakým fanouškem DEIPHAGO, rád bych na něj udělal dojem tím, že jsem je onehdá přeci viděl. Pro jedny totální kult, pro druhé přinejlepším neposlouchatelný bordel. Pro mě brutální asijská verze něčeho, s čím začali(?) BEHERIT s BLASPHEMY a v čem pokračují ABOMINATOR a další, popřípadě na přístupnější bázi relativně populární ARCHGOAT. Všechny zmíněné spolky mám hodně rád, návštěva Farářovy sluje v Mladé Boleslavi, kde se exkluzivní vystoupení filipínsko-kos Více

Švédští CRAZY LIXX už jsou zkušenými matadory v oblasti novogeneračních hair-metalových reinkarnací současnosti. Kašlu na to, jak moc jsou dnes podobné kapely slavné, známé a veliké, ale v tomto případě se daří švédským boys vše stavět s vkusem a potřebnými nápady. Skladbám CRAZY LIXX dnes totiž nechybí kvalitní produkce a skvělý autorský vklad (obojí si může přičíst ke cti především šikovný frontman Danny Rexon), který z této pětice, především v posledních letech, činí jednu z nejpozoruhodnějších partiček vzedmuté vlny zájmu o zpěvnější hard ro Více