Last Hardrock Outsider

CRAZY LIXX - Forever Wild

Švédští CRAZY LIXX už jsou zkušenými matadory v oblasti novogeneračních hair-metalových reinkarnací současnosti. Kašlu na to, jak moc jsou dnes podobné kapely slavné, známé a veliké, ale v tomto případě se daří švédským boys vše stavět s vkusem a potřebnými nápady. Skladbám CRAZY LIXX dnes totiž nechybí kvalitní produkce a skvělý autorský vklad (obojí si může přičíst ke cti především šikovný frontman Danny Rexon), který z této pětice, především v posledních letech, činí jednu z nejpozoruhodnějších partiček vzedmuté vlny zájmu o zpěvnější hard rock a heavy metal vzhlížející za Atlantik. Před dvěma lety CRAZY LIXX veřejnosti doslova vyrazili dech svou nadachmanou sadou „Ruff Justice“, která z mého pohledu patří mezi nejhitovější ze všech bezstarostných alb Hard N´Heavy posledních let. Novinka „Forever Wild“ měla tedy nelehký úkol na svého velice povedeného předchůdce navázat. Hned dodám, že se to kapele povedlo a materiál je znovu opravdu výživný, i když na druhou stranu ani trochu překvapivý.


Už od úvodní „Wicked“ je jasné, že se CRAZY LIXX ničeho moc nezalekli a hned na startu rvou do posluchače hymnický a stadiónově stylizovaný song s mocným refrénem. Jde o parádní začátek nesoucí otisk vrcholných stadiónových čísel, jakými byla ve své době alba „Trash“ od ALICE COOPERA či „Hysteria“ od DEF LEPPARD. Ani „Break Out“ není žádnou béčkovou záležitostí a song skvěle upaluje na podkladě chytlavých zpěvových linek a výtečně zprodukované instrumentace, kde shledávám onu stránku uhlazeného a velmi líbivého AOR zvuku dokonale vyváženou s dravostí. Během třetí „Silent Thunder“ mě napadá, že se nás letos tahle kapela z Malmö rozhodla umlátit pozitivitou, optimismem a chytlavostí. Song je totiž názornou ukázkou dominance radio-friendly přístupu. I čtvrtá „(She´s Wearing) Yesterday´s Face“ nepolevuje v nastoleném trendu a může současným rockerům přiblížit hudbu, kterou se za mých mladých let s úspěšností a ve znamenité podobě vykazovaly především kapely jako SKID ROW, WINGER, POISON nebo WARRANT. Ještě si netroufnu odhadovat, jakou trvanlivostí se materiál prokáže za nějaký čas, ale poslouchá se to opravdu samo.



Pátá „Eagle“ vládne sugestivní atmosférou a tempem připomínajícím někdejší sabbatovský vál „Heaven And Hell“, ovšem když dojde na zpěv, jednoznačně se kloní na stranu zaoceánských chytlavých produkcí melodického stadiónového rocku a vznáší se tak neotřesitelně kdesi hodně vysoko, ostatně jako ten dravý pták, který zaujímá místo v jejím názvu. Přízemnost skutečně není kapele CRAZY LIXX vlastní a je i letos zřejmé, že posluchačům připravili další velmi chytlavou a perfekcionalistickou desku, jakkoliv uměleckou hloubku zde nečekejte. To bychom tedy měli pět úvodních skladeb, z nichž ani jednu nelze považovat za slabší nebo bůhvíjak zbytečnou. I další dvě položky bych se neodvážil nazvat jinak než naprostými hitovými lahůdkami, protože ani „Terminal Velocity“, ani „It´s You“ zkrátka nechybí onen švih a melodika bombastického AOR z konce let osmdesátých (druhá zmíněná jako by snad vypadla z alba „Crazy Nights“ od KISS).


Následná „Love Don´t Live Here Anymore“ je povinnou baladou, která sice nepatří k přeslazeným a notně klišovitým pomaláčům, jaké jsou v posledních letech tradicí většiny alb melodického hard rocku, ale ani se nejedná o skladbu, u které bych si stál za výrazně kladným hodnocením. Není to špatná balada, proti těm hrůzám, co točí jiní slušňáci, ve snaze následovat BON JOVI, je to pořád cajk. „Weekend Lover“ pokračuje v nastolené dobré náladě, stejně jako výstavní pecka na závěr „(Never Die) Forever Wild“, která v obdivuhodné kondici celé album ukončí. CRAZY LIXX nahráli dokonalou sadu hymnického hard rocku s uhlazenou, i když poněkud neosobitou stadiónovou produkcí a vysokou mírou hitovosti. Uvidíme, jak dlouho si udrží status dominantní skandinávské supernovy melodického rocku, protože nějakou hloubku nebo větší umělecký přesah zde opravdu nehledejte. Je to však i album, které co sdělí první skladbou, v tom pokračuje až do poslední, bez výpadků a prázdných míst. Skutečně nic pro zasněné i zvláštnosti vyhledávající rockery. Prostě jde o báječný nepochybovačný párty materiál (hodně silných 80%) a to doslova jeden z nejlepších za hodně posledních let. 


30.05.2019Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Petronius
15.06.2019 15:16

Hodně povedené album, jen mi trochu vadí plošší a nevýrazný zvuk bicích. V tomhle ohledu bylo předchozí Ruff Justice přece jen o fous lepší. Ale i tak jsem svolný přehrávat a vychutnávat písně jako Eagle, It´s You a Never Die (Forever Wild) stále dokola.

 

PAH
05.06.2019 16:52

S recenzí naprosto souhlasím. Od vydání desku sjíždím pořád dokola a zatím se mi nijak zvlášť nechce přestat. Ruff Justice se mi líbilo o chlup více, což může být ale způsobeno tím, že od r. 2017 jsem hard rockem, potažmo celým 80s revival už dost "přežraný". Zkrátka mi přišlo, že se Crazy Lixx u některých songů začíají opakovat, resp. opakují už něco co jiné kapely v minulusti napsaly. Přes to všechno kvalita skládání i produkce je úžasná a dobré 4 nebo 5 skvostné skladby se na desce najdou. Weekend Lover je u mě jasná jednička, hymna jak z alba The final countdown...

 

Fenris 13
31.05.2019 08:58

Výstižná recenze, tohle je prostě ideální album na prázdniny :-) Při poslechu mi tam naskakují hlavně ti DEF LEPPARD, nej skladnou je pro mně jednoznačně Eagle, to je hymna jak hrom. Jediné slabé místo je pro mně Strayem zmiňovaná balada...přijde mi, jakoby v současnosti už nikdo nedokázal složit opravdu "velký" ploužák... Jinak ale paráda, Forever Wild si v ničem nezadá s předchůdcem Ruff Justice. Teď ještě aby je někdo dovezl sem do Čech.