Prapodivná středočeská partička PRVNÍ HOŘE dlouhou dobu patřila k okruhu poměrně dobře oceňovaných těles, jenže se před několika lety rozhodla svou činnost přerušit a vyčkávala ten správný okamžik k návratu a na nový impuls, jenž by se dostavil v podobě chytlavých, nápaditých a vesměs originálních skladeb. Ten moment přišel až v letošním roce a tak má český posluchač konečně možnost se zaposlouchat do pozoruhodné sbírky "Křehký mechanismus pozemského štěstí", která splňuje ta nejpřísnější kritéria pro tuzemský crossoverový nadstandard. Na otázky Více

Bláznivá pětka PRVNÍ HOŘE i nadále potvrzuje svůj skladatelský potenciál a se svým aktuálním albem „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ dává najevo, že to se svým návratem myslí vážně. Pauza souboru rozhodně prospěla, protože materiál se mnohdy dostává ke koketérii s melodikou, jakou pětice dosud nevládla. Ještě pár let nazpátek to vypadalo všelijak, originální projev kapela rozhodně měla, ale šance na oslovení širší fanouškovské základny nebyly z největších, jenže stylově nesnadno zaškatulkovaná středočeská partička se rozhodla pokračovat a nahrála Více

V minulém dílu našeho seriálu jsme si povídali o debutu brněnských ROOT – „Zjevení“. Na jednu důležitou věc jsme ale v tom povídání zapomněli – na křest alba. I když bychom spíš možná měli říct „uvedení do života“, protože pojmy „ROOT“ a „křest“ k sobě moc nepasují :) Velkou zajímavostí tohoto – dobrá, řekněme třeba „pekelného křtu“ – byl jeho samotný kmotr, rockový nestor Petr Janda. Oblečen v bigbossovský plášť a nalíčený stejně jako Velký šéf „posvětil“ album slovy „Desko Zjevení, nezprošťuji tě tvých hříchů a uvádím tě na svět plný zla a nenávist Více

Tak už se konečně trojdílná futuristická sága Geoffa Tatea přesunula do poslední fáze a mohu tím pádem potvrdit, že ten kdo se nechytal u prvních dvou dějství, sotva nalezne nit v části závěrečné. Jestliže předchozí (střední část) „Resurrection“ bylo možné chápat jako jádro celého příběhu, ve kterém šlo o filozoficky podložené vyobrazení nového světa, do kterého právě přicházela jakási technologie, prostřednictvím které bylo možné vidět a vykládat realitu novým způsobem, je „The New Reality“ výsledným pojítkem celé skládanky odehrávající se pod Více

Rok 2011 a THE HORRORS potřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně od toho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímco uřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrik poslední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějším a vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odka Více

Psal se rok 2009 a od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž rozervaný debut se dva roky nazpět stal (snad jen kvůli image) velmi úspěšným, doslova překopala svůj zavedený skladatelský rukopis, vypustila zcela jinou „dvojku“ a ještě se pomalu stala nejuznávanější akvizicí celé britské retro-mánie předcházející dekády. A jak na to ti THE HORRORS vyzráli? Naprosto jednoduše, nahráli desku bez jakýchkoliv úhybných manévrů, ze které se musela podlamovat kol Více

Je to logické a bylo to nevyhnutelné. Na novince znějí MORBID ANGEL opět jako MORBID ANGEL. Éra kontroverního alba Illud Divinum Insanus skončila, zapomeňte. Ze sestavy, která ho nahrála, nezbyl krom skutečně nepostradatelného Treye Azagthotha nikdo. Vrátil se baskytarista a řvoun Steve Tucker, za bicí usedl Scott Fuller – jeho hra je skutečně vynikající, člověk konzervativního typu díky němu alespoň částečně přestane želet odchodu bájného Petea Sandovala. Tucker už svoje kvality předvedl v rámci své první post-vincentovské mise, nu a Azagthoth je po p Více

Nikdy nezapomenu, jaký to byl šok, když jsem se dozvěděl o existenci ROOT. Poprvé jsem je zaregistroval v nějakém časopise, kde byla fotka Big Bosse – nůžky snímek okamžitě vyprostily z plátku plného jinak zcela nezajímavé „komerce“ a obrázek putoval do „metalového sešitu“, kde jsem shromažďoval všechno, co tehdy bylo o mojí oblíbené muzice k mání. Daleko větší rána ovšem přišla, když zanedlouho potom jakýsi moderátor v televizi ohlásil videoklip ROOT a vzápětí se z bedny vyvalilo něco neuvěřitelného – klip plný infernálních propriet, zachmuření kytarist Více

Středočeskou prog-metalovou kapelu CRUEL netlačí čas. Vždyť pauza mezi prvním albem "Equilibrium" a aktuální dvojkou "Entelecheia" se nakonec vyvrbila na devět let. Z materiálu je znovu poznat pečlivá příprava i perfekcionalismus, vlastnosti s nimi dlouhodobě spjaté. Nic nebylo ponecháno náhodě, instrumentace je řádně šlechtěná a deska je navíc v textové složce protkána volným konceptem. Na tvrzení, že jde v tuzemsku o přední představitele žánru, není nic nepatřičného. Na otázky ohledně alba, vzniklého znovu pouze ve vlastní režii, tak odpovídali z Více

Při vstupu do Nové Chmelnice se sedmou večerní to nejdřív vypadalo na koncert, jehož svědky bude poloprázdný sál, což se pak nakonec nenaplnilo a na norské ENSLAVED později dorazilo něco přes dvě stovky lidí. Koncert hlavní kapely bych označil jako velmi dobrý, a i zde musím předem napsat, že to v průběhu první skladby rozhodně nevypadalo. Epicky rozmáchlá suita „Storm Son“ vlastně odnesla celé to desetiminutové ustalování zvuku a kapela se sama v průběhu ní teprve hledala. Jenže tihle Norové jsou natolik zkušeným a sehraným tělesem, že Více