Last Hardrock Outsider

EXUMER - Hostile Defiance

Zvýšená poptávka po thrash metalu už nějaký ten pátek trvá. Stojí za ní jednak kupní síla a nostalgie posluchačů let minulých, většinou dnes již čtyřicátníků, za druhé zájem určitého procenta třeba i výrazně mladších hudebníků-kytaristů a fanoušků letité, ovšem autentické metalové odnože. Uvedený proces podnítil řadu comebacků, které se odehrály i v případě dobové druhé ligy, kam v rámci německé scény svého času patřili právě EXUMER. Jak se stále více ukazuje, jejich návrat rozhodně není chvilkovou záležitostí, za níž by stály pouhé choutky dvou nudících se tatíků od piva. Pod křídly Metal Blade každopádně dostali prostor k tomu, aby se nadechli a rostli. A také rostou, v případě „Hostile Defiance“ dokonce natolik, až se něco láme. Nejde o to, že by éra prvních dvou alb byla překonána, jako spíš o odhození historické zátěže let osmdesátých. EXUMER totiž na svém celkově pátém, jinak třetím post-klasickém albu definitivně setřásli revivalovou patinu a stali se živoucí kapelou, která vydává víc než dobrá thrashová alba. Na jejich koncerty se tudíž dá chodit nejen kvůli starým peckám, případně vzpomínkám, ale i pro pořádně aktuální ránu do držky.



Kdysi dávno objevili někde na pomezí tvorby KREATOR a DESTRUCTION velké zřídlo energie. Na novince z něj od samého začátku bezostyšně čerpají. Zdají-li se vám první ze jmenovaných legend thrashe příliš měkcí, zkuste nové EXUMER. Zdají-li se vám druzí poněkud sterilní či akademičtí, zkuste rovněž nové EXUMER. „Hostile Defiance“ představuje třetí perfektně zakalený hrot na thrashovém trojzubci, na kterém se pracovalo nejméně od roku 2009 a který byl vydáním tohoto alba vykován k dokonalosti. Rozdíly mezi jednotlivými hroty jsou minimální. Má-li ten prostřední dosahovat tradičně nejvýše, budiž. Thrashmetalovým maniakům musí lahodit ostrost a lesk všech tří. Další už závisí pouze na drobnostech a osobních preferencích.


Novinka učaruje mocným kytarovým vířením, kterým je jakoby kompenzován o chlup měkčí zvuk oproti předchůdci. Nepatrně zde byl zjemněn i zvuk bicích. Výsledný sound tudíž působí plastičtěji a sevřeněji, aniž by ovšem ztratil na průraznosti. Vliv dvou výše zmíněných německých veličin albu dominuje. Hned druhá skladba „Raptor“ obnáší jejich přesný průnik. Nechybí na ní ani „mobilizující“ refrén. Nenechte se však zmýlit, pořád se jede ve vysokých otáčkách. Samozřejmě lze vystopovat i SLAYER, a to nejen v kytarách jako třeba ve „Vertical Violence“ nebo v jedovatém závěru dalšího nářezu „Trapper“, ale i ve frázování. V takové „Dust Eater“ se těch amerických vlivů střetává vlastně více, rozhodně se nejedná pouze o deklamaci ve stylu fenomenální hitovky „Seasons in the Abyss“. Za některá sóla by se zas nemusela stydět ani parta kdysi fungující kolem Garyho Holta, EXODUS. Jedno je tedy jisté, EXUMER nejde jen o skvělý thrash, ale i o skladby, o hitové skladby. Jestliže KREATOR vytyčili cestu, jak oslovit masy, „Hostile Defiance“ se tímto směrem tak trochu vydalo, nicméně po svém, a aniž by se výrazně ubralo na příjemně brutálním vyznění. Ostatně, skvěle to vystihuje i dvojice zvolených bonusových coververzí. Na jedné straně klasika od SCORPIONS, na druhé ultra syrová věc z jedničky ENTOMBED. Ano, i EXUMER se chtějí více líbit, zejména však fanouškům, kteří už na poslední alba kapel z první thrashové ligy nepřísahají.


10.05.2019Diskuse (4)Pekárek
hackl@volny.cz

 

stefanos
11.05.2019 21:25

Radost z poslechu, to bude přesnější

 

stefanos
11.05.2019 21:21

A DUDLAJDUDLAJDUDLAJDŮ

opět velice vydařená nahrávka

JÁ VÁS POKOUŠU

 

Pekárek
11.05.2019 11:52

To bude možná ten rozdíl mezi první a druhou ligou. Poslech jsem si každopádně užil.

 

Demonick
11.05.2019 00:01

Prvé počutie OK, druhé a tretie super, ale čim viac to dávam do uší, tým viac ma táto doska otravuje. Zvuk a hudba kvalitné a nútia k headbangu, ale čo ten vokál? Spevak tuším vystrieda za celu dosku 1 alebo 2 polohy frázovania, občas mu slova ani nejdú "do huby", skladby ako cez kopirák, hoci dobré nápady nechýbajú. Neviem no. Dilema, dilema...