Když jeden z největších kytarových zjevů v oblasti osmdesátkového Hard N´Heavy - John Sykes - nedobrovolně opustil řady WHITESNAKE, kteří právě zažívali multi-platinový úspěch s albem „1987“, byl to pro leckoho opravdový šok, neboť šestistrunný ďábel s blonďatou hřívou byl několik let před tím prakticky jedním z hlavních architektů Coverdaleovy kapely a už od alba „Slide It In“ z roku 1983 platil prakticky za nedílnou součást zvuku i image této instituce, zrovna tehdy dobývající vysněné a dlouho nedosažitelné americké břehy Více

Kalifornští HARDLINE platí za jednu z nejvíce pozapomenutých kapel na AOR a melodické hardrockové scéně ze Spojených států a přitom ještě dnes vytrvale pracují na stále nových nahrávkách. Dost dlouho byli HARDLINE považováni za zázrak jedné jediné řadové desky a v postupujících devadesátých letech se po jejich prvním rozpadu vůbec nepočítalo s tím, že se kdy ještě zreformují a po roce 2000 natočí ještě dalších pět alb. To aktuální vychází právě v těchto dnech a nese název „Life“. Jenže to bychom to vzali celé Více

Milí filmoví fandové! Je to pár týdnů dozadu, kdy společnost Michelin vydala svůj legendární Le Guide Michelin, ve kterém uděluje michelinské hvězdy špičkovým restauračním zařízením. Po zběžném prohlédnutí jeho obsahu mě velmi zarmoutilo, že v něm chybí restaurace U osmi nesmrtelných, místem v Hongkongu, kde se servírují vynikající masové knedlíčky, které tak lahodně chutnají, že se vám s euforickými pocity rozplývají na jazyku. Má to ale jeden háček. Ty masové knedlíčky jsou ….. z lidských obětí! Ale to pro nás, gu Více

Podtitul této recenze by mohl znít například takto: VLTIMAS, aneb pročpak bychom se neměli bát „Illud-syndromu“. All stars projekty mám docela v oblibě. I když jen výjimečně přinesou něco mimořádného, často se mi dostane solidní dávky muziky, kterou mám skutečně rád, přičemž výkony zúčastněných povětšinou nesou jistý punc originality. Důležité je zachovat klid, nemít přehnaná očekávání a nenechat se strhnout tím, co se slibuje v tiskovkách a co se píše v prvních recenzích. Z tohoto důvodu jsem okolnosti vzniku společného dítka pánů Vi Více

Rok stará deska „Staying At Tamara´s“ mi stále vrtá hlavou. Rozhodně se nejedná o převratný milník v pop/rockové hudbě, nicméně ve své nesložitosti a ryzím písničkářském vyznění pořád ještě nepřestává bavit. Přestože nejsem žádným fanouškem Elvise Presleyho, tak mě z nějakých záhadných důvodů hodně přitahují reinkarnace barev jeho barytonu u stále žijících bytostí. První takovou byl, před dlouhými lety, zpěvák Michael Poulsen od dánských rockových superstars VOLBEAT a minulé jaro jsem natrefil na mladíka Georgea Ezru, o jehož druhém albu zde hodlám sepsat Více

POVĚSÍME CELEBRITY, DO HAJZLU SPLÁCHNEME JEJICH HITY ...slogan, co sice znám už nějaký ten rok zpátky, ale i tak jsem se nad ním při včerejším poslechu desky „Kult Hyeny“ doma chechtal, až jsem padal do gauče. Docela divnej víkendovej program pro chlápka, co už je skoro na polovině cesty mezi čtyřicítkou a padesátkou, ne? :-) Každopádně podobný sarkasmus brněnskou kapelu INSANIA plně charakterizuje a to už hodně dlouhou dobu. Jejich páteční koncert v Divadle Pod Lampou se totiž stal zdařilou akcí, která pro víkendovou Více

S příchodem Richieho Kotzena se MR.BIG nacházeli na počátku zcela nové kapitoly vlastní existence, neboť šlo o zcela jiný typ kytaristy, než jaký představoval jeho předchůdce Paul Gilbert. Ten byl na přelomu milénia už zcela pohlcený vlastní sólovou kariérou kytarového hrdiny. S Kotzenem, rovněž aktivním skladatelem a kytaristou s osobitým přístupem, se kapela poměrně rychle vyvázala z dynamičtějšího hardrockového pojetí a jala se svou tvorbou ubírat kamsi do oblasti rozmanitého a temperamentního rocku ovlivněného jazzem, soulem a blues Více

A mě se to líbí! I když je pravda, že kultovní kapelu z Los Angeles, zvlášť po spojení dvou vůdčích person, může leckdo nařknout z absolutně nulové snahy o nějaký, byť jen sebemenší vývoj. L.A.GUNS jsou jednou z třeskutě zásadních kapel ze Sunset stripu. Parta co definovala kalifornskou scénu druhé poloviny osmdesátých let spolu s GUNS N´ROSES, a tak dnes asi nikdo, prakticky po třiceti letech od zlaté éry, neočekává něco jiného než řízný sleazy rock. Toho je na nové desce požehnaně. Materiál „The Devil You Know“ je již druhým albem po comebacku dvou pil Více

Podobný projekt si tedy nechám líbit. Když se pod zcela novou značkou znovu sejde kytarista George Lynch se svými někdejšími dvěma spoluhráči od DOKKEN, konkrétně památnou rytmickou dvojicí Jeff Pilson (baskytara) a Mick Brown (bicí), a za mikrofon se ještě ke všemu postaví Robert Mason, který se, přes současné působení u WARRANT, v minulosti vykazoval především zajímavou vokální prací pro další Lynchův band LYNCH MOB, jehož byl právě tento zpěvák dvakrát účasten, takže je slyšet z desek „Lynch Mob“ (1992) a „REvolution“ (2003), jedná Více

Razance spojení MISERY INDEX doposud nepodlehla moderním eufemistickým trendům a je až s podivem, že si tento název jistého ekonomického indikátoru ještě nevysloužil vylepšený kabátek z rádoby humanitárnější konfekce. Do reality dnešních dnů se přímo nabízejí novější střihy, třeba Prosperity Aim Barriers nebo Fortune Insufficiency Ratio. Delší slovní spojení (okecávání) v kladnějším gardu holt budí dojem větší sounáležitosti a znepokojující vůně prostě už není ten smrad, co tu býval, že ano? MISERY INDEX jsou také samozřejmě baltimorskou death Více