VLTIMAS - Something Wicked Marches In

90%

Podtitul této recenze by mohl znít například takto: VLTIMAS, aneb pročpak bychom se neměli bát „Illud-syndromu“. All stars projekty mám docela v oblibě. I když jen výjimečně přinesou něco mimořádného, často se mi dostane solidní dávky muziky, kterou mám skutečně rád, přičemž výkony zúčastněných povětšinou nesou jistý punc originality. Důležité je zachovat klid, nemít přehnaná očekávání a nenechat se strhnout tím, co se slibuje v tiskovkách a co se píše v prvních recenzích. Z tohoto důvodu jsem okolnosti vzniku společného dítka pánů Vincenta a Blasphemera, pojmenovaného VLTIMAS, nesledoval, takže ani nevím, kdo koho vlastně ohledně spolupráce oslovil. Šťastnou ruku by měl na každý pád ten i onen. David Vincent by si jen stěží mohl vybrat lepšího riffmakera, který by zároveň nebyl jen další kopií Treye Azagthotha. V daném případě trefa do černého, a to doslova. Blasphemer by ovšem volil také dobře. Jeho misantropické ledové běsnění je totiž skvěle vyvažováno silou, živočišností i určitou teatrálností Vincentova projevu, jehož exaltovanost zde ovšem není samoúčelná, ale míří právě až k MAYHEM (v případě, že na ně hodláte naskočit, začněte touto deskou). Původně jsem chtěl Vincenta za jeho nestřídmý vokální přístup trochu zkritizovat, ale s dalšími poslechy mi vše dává větší a větší smysl. Ano, tohle nejsou MORBID ANGEL s Blasphemerem, ale spíše hodně dobří MAYHEM s Vincentem – sexy Mefistem. Podobné muziky není nikdy dost, resp. je jí dost málo. Pokud tedy dal zmíněné umělce dohromady nakonec přímo vydavatel, tak někdo sakra ví, co dělá. Ostatně dvojice Flo Mournier, Rune Eriksen alias Blasphemer, se zpěvákem a baskytaristou MORBID ANGEL již v minulosti u Season Of Mist spolupracovala. Tím zpěvákem a baskytaristou byl však Steve Tucker a vše tenkrát v roce 2011 upekl jistý Egypťan Nader Sadek. Kruh se protentokrát zřejmě neuzavřel, ale stoprocentně do sebe něco krásně zapadlo.

S Vincentem si nevím tak nějak rady. MORBID ANGEL po jeho návratu do sestavy natočili sice zajímavé, ale fanoušky odmítnuté album a ztratili přibližně dvanáct let. Koncertní potenciál, ukrývající se v jejich klasické éře, byl v tomto období každopádně vytaven do mrtě; jakýsi byznys plán byl tedy asi splněn. Hraje teď docela slušné country, bez svých floridských kumpánů ovšem žádnou metalovou desku nenatočil. Poté, co se s nimi podruhé rozešel, vytěžuje jejich klasické období pod trapnou hlavičkou I AM MORBID a nakonec přijde v podstatě s klasickou metalovou deskou, kterou dal dohromady s renomovaným norským blackoušem. Jakkoliv mám s ohledem na shora uvedené problém v VLTIMAS více věřit a beru je spíše jako marketingový trhák (samozřejmě na poměry metalové scény), nikomu nehodlám upírat um a profesionalitu.

Konečně se dostávám k jádru pudla. „Something Wicked Marches In“ řadím právě díky všestranným výkonům, jež zmíněné trio předvedlo, mezi stěžejní ryze(!) metalová dílka tohoto roku. Ve spojení s něčím jako komerčním extrémním metalem prostě zapomeňte na upocené BEHEMOTH, kteří už v podstatě neví, co ještě mají udělat pro to, aby prodali pár desek navíc a naplnili haly. Vrchol extrémní metalové komerce aktuálně představují VLTIMAS a skladby typu „Last Ones Alive Win Nothing“. Trojice má riffy, noblesní zvuk a skvěle strukturované nápady. Producent Jaime Gomez Arellano stále roste. Hudebníkům, z nichž každý sám má zkušeností na rozdávání, naprosto porozuměl a pomohl jim vytvořit dostatečně transparentní zvuk, který se neutápí v kašovité undergroundové temnotě. Neztrácí thrashovou ostrost a nevládnou mu standardy typické pro větší část metalového mainstreamu. Jeho práce mi trochu připomíná V. Santuru, mocně nakopnuvšího Toma G. Warriora v TRIPTYKON. Co se týče jisté symfoničnosti, o tu se starají výhradně kytary a jeden mocný hlas. Kvalitu řemeslného provedení lze pak označit za výjimečnou; až natolik, že se nám do hry vrací skutečné umění, resp. právě fantastické výkony jednotlivých protagonistů dávají takovému umění vzniknout, ať už byly jejich motivace jakékoliv.

Za muzikou stojí logicky Blasphemer, neboť nikdo jiný podobné riffy dodat nemohl. Splnil-li však Vincent roli pouhého žoldáka, jedná se o profíka non plus ultra. Absolutně nechápu, proč se za tak dlouhou dobu podílel na tak málo metalových deskách. Problematiká osobnost? Čekání na dokonalou příležitost? Neadekvátní cenové nabídky? Dostal Rune od norského ministerstva kultury na Vincenta grant? Nechme toho. Blasphemerovy nádherné kytarové orgie posunul minimálně o jeden level výše. Pakliže by třeba s Mortuusem z MARDUK vznikl špinavější a hodně krutý black metal, s Vincentem dostaly velmi pestré skladby nejen extrémně silný a jednotící náboj, ale i další, skoro až faustovsky elegantní ráz. Podobnou, i když ne tak efektní roli sehrál bubeník Flo Mournier. Přinesl tah, nepolevující rychlost a parádní groove, aniž by na sebe strhával přílišnou pozornost. Je to on, kdo svou hrou po celou dobu vyklepává ostří ultrarychlé kytarové kosy či prohlubuje cesty mířící do jiných dimenzí, v nichž řádí Vincentův hlas. I díky němu postrádá smyslu vypichovat charakter jednotlivých skladeb. VLTIMAS natočili opravdu vyrovnanou a v rámci žánru hitovou kolekci, na níž jsem nenašel vatu a kterou už nyní považujte za novou black/deathovou klasiku. Pro srovnání, podobně v mých uších odsýpají jen desky typu „Don´t Break the Oath“ od MERCYFUL FATE. Poslouchat recenzovaný debut o týden déle, musel bych sáhnout po absolutním hodnocení. Je totiž dostatečně konzervativní, zároveň však nevšední a ve výsledku dokonalý. V Bille už jsem nebyl asi pět let, přesto mi teď vytanul jeden starý reklamní slogan: Přesně podle mého gusta!

09.04.2019	Diskuse (12)	Pekárek hackl@volny.cz