Děkuji za skvělé profily téhle bandy. Dřív jsem znal (jako většina jen dvě profláklé, leč parádní balady. Znovu jsem je "objevil" až se svým příchodem do zdejšího hájemství páně Strayova. Je obdivuhodné, s jakou vitalitou a energií tahle grupa produkuje muziku s úžasně pozitivním nábojem. Mám moc rád na You Tube vyskytující se japonské živáky Raw Like Sushi, kde i na těch odehraných těsně před smrtí Pata Thorpeyho tihle pánové hrají v obrovské pohodě. Skvělá hudba.

A Kotzena mám taky rád :-)

To by mě docela zajímalo, co ti přijde na Ericu Martinovi tak děsný? Mě přijde docela děsnej jenom na deskách s Kotzenem. :-) K Richiemu. Že ho sralo, že hraje letitý skladby, který nevymyslel, to nemuselo nikoho zajímat, on do té kapely naskočil jako nováček, přece si nemohl myslet, že band, co prodal 10 až 20 milionů desek ze dne na den pojede jak bude on pískat? Souvislost s POISON byla myslím zmíněna na konci předchozího dílu a také v profilu POISON. :-) Já si o jeho tvorbě myslím svý, vždyť výš, že jsem z Chmelnice tenkrát odešel po páté skladbě, to se prostě nedalo. :-)

Hezké počtení, dokonce velkou část článku tvoří etapa s Kotzenem, to jsem ani nečekal. Obě desky mám v originálech a druhá mě baví více, takže vlastně úplná shoda. Škoda, že zde nebyla zmíněna také souvislost s působením Kotzena v Poison, protože to bylo jak přes kopírák. Naběhl do rozjeté kapely a úplně změnil směřování s velkým autorským podílem. Fanoušci to nepřijali a tak se vše vrátilo k původní variantě. Kotzen se ani netajil tím, že ho celkem sralo, že většinu koncertního repertoáru jsou cizí písně a on se na tom nijak nepodílel. Chápu, ale jeho éra mě v Mr. Big bavila. Mám i nějaké koncertní divko z budokanu tuším a šlape jim to solidně. Já osobně mám s Mr. Big problém především s osobou Erica Martina, to je prostě děs :))