Last Hardrock Outsider

TÝR - Hel

Psaní recenze na osmé album TÝR jsem se dost dlouho vyhýbal. Folk ani pagan metal moc nemusím, severská mytologie mě, podobně jako chlapácké válečnictví, nechává chladným. Nicméně, někde hluboko ve skříni mám schované tři jejich digipacky, takže v nějaké fázi jsem na nich decentně ulétl. Už si vzpomínám, díky špičkově zvládnutému a dominujícímu metalovému řemeslu jsem jim zhruba před deseti lety vlastně propadl. Asi tedy neuškodí, když nakonec přeci jen zjistím, jak jsou na tom nyní. Aktuální zpráva ze světa Vikingů, resp. pohanských Seveřanů se však bude věnovat zejména kvalitě kovu, s nímž se dotyční po šesti letech rozhodli dobýt tak trochu vyklizené pozice. Jak už jsem totiž naznačil, koncepty věnované severské mytologii mě bez dalšího moc neoslovují.


Přípravy na letošní invazi byly pojaty velkoryse. Téměř sedmdesát minut tvrdšího melodického metalu, který zvukově finalizoval dnes tak oblíbený Jacob Hansen, představuje velkou porci našláplé a z hlediska zvuku solidně ošetřené hudby. Rozhodně je co poslouchat, i když podobně robustní základ může také leckoho odrazovat. Zkušení faerští bojovníci určitě vědí, že krása a úspěch té které desky nespočívají jen v množství nápadů, ale i v ideálním nastavení vazeb mezi nimi, které mj. zajistí vyladěný příjem. Zadaří-li se, vzroste pravděpodobnost komplexního poslechového zážitku, a tím pádem i úspěchu alba řádově. Podobného efektu lze v krajním případě docílit i ořezáním stopáže. Jenže znáte to, když vypadne jeden kvádr, může spadnout celá stavba. TÝR nechtěli něco podobného dopustit. V případě „Hel“ jim totiž evidentně záleželo na monumentálním obrazu. Prostorem se tudíž nešetřilo, což je v pořádku. Podobná témata po takovém přístupu prostě volají; podívejte se třeba na první dva obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Košatější výsledek tedy nebyl prořezán, ale mocně zatraktivněn, a to kupř. gejzíry heroických sborových melodií a salvami pestrých rytmů. Možná by se skutečně nic nestalo, kdyby TÝR dvě skladby vynechali, novinka ovšem působí po celou hrací dobu natolik vyrovnaně, že je v podstatě chápu. Navíc se jim podařilo udržet rovnováhu mezi bohatším aranžmá a spíše písňovou formou. Přestože kostru skladeb opětovně zatížili opravdu dost, ani tentokrát kritickou mez nepřekročili. Výsledkem je kompozičně zvládnutá, typicky skandinávská deska, která nenudí a před kterou cítím velký respekt, přestože si ji mohu po celou hrací dobu de facto pískat. Folk-metalový ráz tvorby na posluchače doráží převážně ve vlnách variabilních vokálů a ostře melodických postupů. Kytarově se pohybujeme někde na pomezí power-speedu s trochou thrashe.



Základem je samozřejmě pompéznější heavy metal JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN. Spokojení by každopádně měli být příznivci ve škále od VINTERSORG přes IN FLAMES po BLIND GUARDIAN, HELLOWEEN a taktéž RAGE, které mi asociovala řada momentů. Zmínku o Peavyho partě berte jako další doporučení, zvlášť s přihlédnutím ke kvalitě vokální složky, na „Hel“ doslova lahodící. TÝR jakoby si z německé power-speed školy vzali to nejlepší, ve vokálech přihodili nepatrně ema a teprve pak roubovali onen severský prvek. Pokud se při tom jako v případě nádherné „Ragnars kvæði“ dokázali trochu odvázat, vznikla mimořádná skladba a vy nakonec začnete věřit tomu, že některé emoce mohou přežít věky. Instrumentálním výkonům nelze vytknout absolutně(!) nic. Jakmile spustí sólové kytary, dějí se velké věci. Výborně dopadla premiéra bubeníka Tadeusze Rieckmanna. Ačkoliv „neViking“, tak rozhodně talent. Když tak poslouchám nápaditou hru a zvuk bicích např. v baladické „Sunset Shore“, přestávám se oblíbenosti Jacoba Hansena coby zvukového inženýra divit. Poslední alba z jeho dílny fakt hrají. Nedodává sice žádnou tvůrčí vizi, ale někdy stačí velmi slušivý a skvěle padnoucí kabát, což mazáci jako TÝR dokáží nepochybně ocenit, zvlášť když společně s impozantním finále v podobě „Alvur Kongur“ dovedně zakrývá nepatrný pokles tlaku ve druhé půlce desky.


Uplynulo přibližně tisíc let. Potomci Vikingů již neplení kláštery někde na pobřeží Evropy, ale třeba jako TÝR jen peněženky svých oddaných fanoušků z celého světa, a to prostřednictvím pořádně ostré hudby, která zahrnuje významné prvky z jejich kulturně-historických kořenů. Tomu říkám pokrok. Metal Blade si naznačeného potenciálu zavčasu všimli a mohou být, myslím, spokojení. Aktuálně mají ve svém „skandinávském“ portfoliu velkých jmen ještě ENSIFERUM s AMON AMARTH. Z hlediska komerčního jde už o slušnou sílu. Po opakovaném poslechu „Hel“ nemám pochybnosti o tom, která z uvedených kapel stojí v roce 2019 nejvýš.


10.06.2019Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz