DEATH ANGEL - Humanicide

80%

Kalifornští DEATH ANGEL se po svém comebacku v roce 2004 nadechli ke skutečně dechberoucí jízdě. Jejich diskografie dnes čítá již devět řadových alb (včetně novinky) a má vzácně vyrovnanou kvalitu, což můžeme přičíst skutečnosti, že je kapela tvořena muzikanty s nesporným skladatelským talentem, ale i přistupujícími teamově a s pokorou k vlastnímu řemeslu. Leckdo může namítat, že za jejich úspěch může také smlouva se silnou vydavatelskou stájí Nuclear Blast, která jim v průběhu minulé dekády umožnila oslovit evropský trh, ale nemyslím si, že by to hrálo zásadní roli v jejich současné formě. Kapela si vše po třináctileté pauze (1991-2004) dokázala opětovně vyjezdit a když i jejich alba odhalila potřebnou nadstavbu a vyrovnanost mezi novějšími prvky a thrashovým old-schoolem, stali se tak DEATH ANGEL oblíbenou a vcelku vyhledávanou institucí. K dobru jim mohu přičíst i současnou personální stabilitu, neboť v sestavě Mark Osegueda – zpěv, Rob Cavestany – kytara, Ted Aguilar – kytara, Damien Sisson – baskytara a Will Carroll – bicí fungují již deset let. Stejně tak je ona stabilita znát ze spolupráce s producentem, jímž je na posledních čtyřech řadovkách (včetně novinky) Jason Suecof, v jehož studiu na opačné straně USA svá alba DEATH ANGEL pravidelně nahrávají. Novinka „Humanicide“ je každopádně stvrzením jejich neupadající formy a stejně jako všechna alba předchozí vlastní mnoho zajímavých skladeb, tedy drží laťku kvality opět velice vysoko. Jde o zcela typické album pozdních DEATH ANGEL, které v sobě dokáže skloubit moderní rytmický groove, thrashmetalovou zuřivost a lehce progresivní feeling, tedy všechny typické znaky jejich tvorby.

Deska zní tak akorát moderně a s vkusem dávkuje konzervativní thrashové receptury s prvky odkazujícími k nesvázanějšímu naturelu této kapely, a dokáže tak i znamenitě vyvážit pozitivní aspekty jejich tvrdé a zároveň pestré hudby s onou agresivitou. Kapela se do alba pustí pořádně zostra a první čtyři vály tlačí pedál na doraz, někdy jakoby se DEATH ANGEL snažili překonat SLAYER (což je znát už od úvodní titulky „Humanicide“), jindy předvádějí vysokou školu thrashe s moderním groovy feelingem (asi nejprogresivnější riffovitý kus „Divine Defector“), a pak jsou tu polohy punkovějšího bezstarostného ražení (sympatický kvapík „I Came For Blood“), což je hymnická sypačka se vším všudy. Pro mne však to nejlepší na albu začíná až s pátou skladbou „Immortal Behated“, neboť na DEATH ANGEL obdivuji právě onu proměnlivost a pestrost a vždy se mi u nich líbily spíše skladby pozvolnějšího či epicky střiženého ražení, kde se Osegueda neprezentuje jen agresivním screamem, ale dokazuje, že umí i znamenitě melodicky zpívat. Tento zasněný vál patří určitě k vrcholům nové kolekce.

I druhá polovina alba má svou kvalitu a působí vzácně vyrovnaným dojmem. Počínaje mocně rozohněnou „Alive And Screaming“, přes tradiční náklep „The Pack“ postavený na maratónu thrash riffů, až po skladby, které znovu předvedou onu proměnlivější a progresivnější stránku jejich tvorby - konkrétně „Ghost Of Me“, „Revelation Song“ nebo „Of Rats And Men“. Dle pořekadla to nejlepší nakonec, značí bonusový song „The Day I Walked Away“ opravdu to nejlepší možné finále - dostáváme totiž DEATH ANGEL v průřezu všech svých poloh a zvukových nuancí. Jak bych tedy celou desku shrnul? DEATH ANGEL si stále udržují vysoký standard a svůj thrash metal dokáží obohacovat různými moderními prvky a žánrově netradičními ingrediencemi a protože je Osegueda zpěvákem schopným se svým hlasem pracovat, působí i z tohoto důvodu hudba DEATH ANGEL pestře. První polovina desky je spíše tvrdá, divoká, nespoutaná, postavená na riffech a rychlých tempech, screamu a nasranosti, druhá již pracuje s variabilnějšími party a strukturami progresivnějšího rázu, kde se dost často objevují i melodické momenty. Rob Cavestany a jeho grupa zkrátka stále umí namíchat pozoruhodný koktejl moderní metalové hudby a to je dělá nezaměnitelnými. Velmi vitální a intenzivní kapela.

19.06.2019	Diskuse (16)	Stray janpibal@crazydiamond.cz