Last Hardrock Outsider

DEATH - Symbolic

Křišťálová hora progresivního metalu zdolána! Definice dokonalosti, album oceňované napříč scénou a to, jak metalovými fanoušky, kteří se v průběhu devadesátých let vyprofilovali v trochu přemýšlivější komunitu, tak samosebou i hudebními publicisty zachovávajícími vždy odstup. Pokora, genialita, talent a nadhled, to vše je možné vyslechnout ze „Symbolic“, které opravdu platí za jedno z úplně nejdůležitějších alb v extrémním metalu let devadesátých, protože Chuck Schuldiner přistoupil pravdivě k tématu evoluce vlastní tvorby a své hledačství a nebojácný feeling ještě opatřil značným množstvím nápadů a fines, které dělaly skladby zajímavějšími. 


S novou sestavou Chuck prakticky navázal na progresi zaznamenanou již na předchozích albech „Human“ a „Individual Thought Patterns“, ovšem bez postranního úmyslu za každou cenu uspět vetkl aktuálním skladbám zcela nový, propracovanější naturel. I když jak se to vezme, zdejší skladby sami o sobě působí vyčištěněji a více písničkově, nicméně všechna sóla, vyhrávky a různá kytarová cinkrlátka, zastoupená v dokonalé aranžérské práci, prakticky probíhají soustavně. Písně tak nejsou striktně rozděleny na části zpěvové - se slokou/refrénem a instrumentální - se sóly, ale vše se neodhadnutelně prolíná. Kytarové vyhrávky a mini sóla mezi zpěvem často nekontrolovatelně vyplouvají, jejich harmonie se vyvíjejí  v přirozeném spojení s tokem skladeb jako nějaký živoucí organismus, aby pak zase v nenávratnu mizely. Album, i díky téhle propracovanosti, neuvěřitelně dýchá. Opatrnost šla stranou a přednost dostalo umělecké vyjádření a skvělá skladatelská forma do něho vetknutá. 



„Symbolic“ vyšlo u zavedené stáje Roadrunner Records v jarních měsících roku 1995 a nahrávalo se pár měsíců před tím opět v Morrisound studiích v Tampě, tentokrát však pod dozorem Chucka Schuldinera a majitele tamních prostor Jima Morrise. Jak už jsem výše zmínil, co se ubralo na zběsilosti a deathmetalové hutnosti, to bylo nahrazeno barvitým provedením a uměleckou nesvázaností. Znovu tedy připomínám, že ačkoliv dílo nepůsobí přeplácaně, máte pořád pocit, že se zde něco odehrává. Rytmické party vedou s kytarami prapodivné dialogy, dost často překvapí okouzlující vyhrávka, nebo se song postavený před změny temp vydá vstříc akustickému nalazení. Zvuk Chuckovi kytary je znovu doslova nezaměnitelný, v tandemu s nováčkem v sestavě DEATH, kterým byl vynikající strunotepec Bobby Koelble, se však podařilo docílit opravdu zabijáckých partů. Rytmika rovněž patřila k nejlepším možným, protože, jak zkušený Gene Hoglan za bicí artilérií, tak baskytarista Kelly Conlon, odvedli svůj díl práce s patřičným zaujetím a citem pro věc. 


Album určitě nepatří k těm, které by někdo velebil okamžitě a rychle se do něho dostal. Své příznivce si získalo za delší časový úsek a až po vydatném zpracování. Někteří fanoušci opravdu nejdříve nevěděli, jak s deskou naložit, ale jsem si jist, že po čase se jim tento objev nových krajin či dotek neznámého zkrátka zalíbil. „Symbolic“ vládne skvostným zvukovým zpracováním, je až křišťálově čiré a ona proměnlivost a přechody mezi akustickými kytarami, hutnějšími riffovými party, či fantastickými sóly, dělají desku neobyčejnou. Stále máte pocit určité nadpřirozenosti, jakoby bylo dílo nahráváno na základě snového oparu. Svým způsobem může působit i trochu abstraktně, surreálně a neuchopitelně. Čas však pracoval pro něho. 



Do dnešních dní deska nezestárla ani o kousek. Pouze devět skladeb mezi sebou nevlastní byť jen jednu slabšího ražení, ať už zmíním fantastické psycho „Zero Tolerance“, s mistrovským zapracováním akustické kytary do stěžejního sloganu, dáme přednost vhledu do Chuckovi duše zaznamenávající nekompromisně aspekty lidského chování v „Empty Words“ nebo budeme toužit po větší míře typické melodiky DEATH, což je případ třeba „Sacred Serenity“, nikdy nešlápneme vedle. Deska si přes svou pestrost drží jednotící charakter a její progresivní ráz ještě umocňuje ona detailnější perspektiva, z jaké nás materiál oslňuje. Texty jsou opět ovlivněny existencionalismem a tématy týkající se mezilidského chování, povah, to vše v návaznosti na filosofické aspekty vztahů. Nejchytlavější skladbou celé kolekce (a zřejmě i největším hitem DEATH vůbec) se stala fantastická skladba „Crystal Mountain“, což je jakýsi heavy metal s progresivními prvky a typickým Chuckovým chraplákem. Nejautentičtější ponory do hájemství okázalé progrese mají jména „1.000 Eyes“, „Without Judgement“ nebo závěrečná „Perennial Quest“, které jsou plné emocí i atmosféry a kolikrát mohou být využity coby drtivý soundtrack k setkání člověka s neznámými kosmickými úkazy. 


Když DEATH poprvé vystupují v pražské Lucerně, mluví se ještě dlouho o tomto koncertě jako o legendárním. Patřím však mezi ty, kteří tehdy zaváhali. Přítomní naopak viděli a slyšeli génia death metalu v jeho nejlepší formě. Éra „Symbolic“ se tak stala eruptivním vyvrcholením hudební kariéry Chucka Schuldinera a ještě dnes mohu jen potvrdit, že již žádné další album se kvalitě tohoto materiálu a jeho uměleckému dopadu nepřiblížilo.


29.06.2019Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Metalirium
06.07.2019 19:37

Skvost...pre mňa jeden z najlepších metalových albumov vôbec. Obal naplno vyjadruje obsah. Bonus je aj výborný zvuk...neskutočná radosť a úprimnosť, hudobný orgazmus.

 

david.ch
05.07.2019 22:01

Jednoznačně nejlepší Schuldinerovo dílo! Master Of Puppets 90tých let! Dokonalost a docela by mě zajímalo, jak by deska vyzněla s DiGiorgiem, který nahrál demo verze Symbolic.

 

racik
02.07.2019 11:46

Jo, na tomhle albu se sešlo všechno. Na jednu stranu jsou skladby propracované a komplikované, na druhou ale díky skvělým chytlavým riffům a melodiím vlastně poměrně přístupné a až hitové. Na rozdíl od jiných alb Death jsem tomuto přišel na chuť prakticky okamžitě. A má taky super produkci. Nic na tom albu za těch 24 let vůbec nezestárlo.

 

Alda
01.07.2019 19:37

100% !!!

... kdyby náhodu někdo neviděl, posílám odkaz na super koncert "SYMBOLIC The Ultimate Death Tribute! ... fakt dobré!!!

https://www.youtube.com/watch?v=QM_Bl0dh7ew

 

Norr
01.07.2019 11:32

Nejprve pochvala za pěknou recenzi. Sice jsem ji přečetl nějak rychle, takže krátká se zdála, ale má ideální představa o recenzi na tohle album je asi tak o rozměrech Ottova slovníku naučného ;o)

Tohle album jsem poprvé slyšel v době jeho vydání na nějakém rádiovém metalovém pořadu, snad rádio Jizera, fakt už nevím, kde ho moderátor přehrál snad i celé, to už si taky nejsem jist, každopádně jsem mu ihned propadl po tom prvním poslechu a to takovým zvláštním způsobem, kdy jsem pak již z originál mc každý poslech absolvoval s pocitem neskonalého hudebního prožitku a přece jsem to tak jakoby nechápal, jakobych se potkal s něčím, co jde trochu mimo mou mysl. V recenzi Stray píše o pocitu určité nadpřirozenosti, o snovém oparu, o abstraktci, surrealitě a neuchopitelnosti, což přesně vystihuje mé tehdejší pocity.
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že "Symbolic" je mé nejoblíbenější album Death. Ano i ne. Už delší čas mám celou tvorbu Chucka za komplet kvalitní a mám rád celý jeho vývoj, tak jak nám po něm zůstal. Kdybych měl přesto říci nějaké, z mého pohledu nej album, zvolil bych dvojici "Human" a "Symbolic".

 

Stray
29.06.2019 21:30

Já to mám v podstatě opačně než Vatutin, Symbolic mne dlouho nelezlo do vkusu, právě díky tomu jsem i v té lucerně chyběl, vlastně 1995 bylo takové to období, kdy jsem zrovna na death metal neměl moc chuť, posléze však začalo zasekávat drápky a růst, hodně růst. Z trojice Human, individual, Symbolic bylo paradoxně prostřední album tím, které jsem vzal hned a bez výhrad (asi ten LaRoque sehrál roli). To jen pro zajímavost.

 

J.Rose
29.06.2019 21:11

Symbolic mám též, jako jedinou desku doma. Mé první setkání, náhodný stánek na Masters of Rock před cca 12 lety. Totální nirvána a dle mého nejlepší album Death.
Jak tu někdo psal.... Každé recenzované album Death je pro někoho to nejlepší. Je to tak pro mě, jednoznačně Symbolic.

 

vatutin
29.06.2019 15:55

i po recenzi jsem znovu zkusil individal, v dobe vydani individual jsem mel takovy death time out, ze ktereho mne kdysi probral prave symbolic a koncert v lucerne. a mam to tak i dnes. proste muj death zebricek na bedne je 1. spiritual 2. leprosy 3. - 4. symbolic / human 😉

 

lukáš
29.06.2019 12:41

Symbolic mám jako jedinou desku doma. Sound ..jsem měl před dvaceti lety. Kromě symbolic mám doma ještě dvd od Death. Symbolic je deska která mě nechává chladným . Nevím, prostě mě nebere u srdce. Ale pokud se budeme bavit o symbolic, tak je předposledním krůčkem před vrcholem Death. To je aspoň pro spoustu kritiků Sound. ..