Plzeňskou kapelu SORATH jsem stejně jako většina ostatních metalistů zaznamenal v půlce devadesátých let, když podzemní firmička Pussy God Records vydala jejich minialbum „Matache Chavala“ společně s ústeckými UNCLEAN a jejich kultovní nahrávkou „Tam kdesi v hlubinách“. Probíhalo tehdy zrození jakési druhé vlny black metalu v českých zemích a kromě uvedených spolků se v širším povědomí objevilo i několik dalších podobných seskupení typu MANIAC BUTCHER nebo ISACAARUM. Byla to docela zajímavá doba, kdy se na svět dobývala jedna dravá podzemní kapela za druho Více

Celosvětově mimořádně proslulá formace z amerického státu Iowa a jejich šestá řadová deska, která se tentokrát rodila poměrně obtížně. Co k nahrávce tedy říct? Mám návrh, nejprve zde nastíním můj vztah ke kapele SLIPKNOT a poté plynule přejdu v recenzi, souhlasíte? Asi nemůžete jinak. :-) Jak začít? Nikdy jsem se nepovažoval za jejich fanouška. První dvě desky „Slipknot“ a „Iowa“ jsem hned po jejich vydání vcelku odignoroval, jakkoliv to jsou alba fanoušky SLIPKNOT považovaná ještě dnes za nedostižná a ta ryzí. Holt jsem tvrdší hudbu Více

Vítejte u druhého dílu Video Reaktoru. Dnes ubereme na video klipech a podíváme se na hudbu z druhé strany. Zajímavě se jeví konfrontace dvou světoznámých baskytaristů reprezentujících zcela odlišné cesty hardrockového spektra, SLIPKNOT vydali dlouho očekávanou novinku a proto nás čeká obsáhlá video recenze a návdavkem ještě necháme Ricka Beata nahlédnout do jejich kuchyně a podrobně rozebrat hit Duality. Komu chybí našminkovaný seriál, může si pustit skvělé video o méně známých hairmetalových deskách. Více

CANNIBAL CORPSE. Už jenom samotný název formace, která se koncem osmdesátých let minulého století rozhodla přispět svou extrémně zvrhlou hudební produkcí do tehdy se rozjíždějícího death metalového mlýna, může slabším jedincům obrátit žaludek a střeva naruby. A možná by z toho měli pánové i radost – vždyť jejich notně perverzní texty pojednávají hlavně o vyhřezlých střevech, vyteklých mozcích a jezerech krve, ve kterých samozřejmě hnijí hromady mrtvol, no prostě učiněná chuťovka k nedělnímu obědu.:-) Kapela vznikla z trosek dvou ro Více

Tima Tolkkiho není třeba blíže představovat. K poslechu novinky jeho posledního stabilnějšího projektu jsem se odhodlal vzhledem ke kvalitám čtvrtého alba dua ALLEN/LANDE, jež dotyčný kompozičně zaštítil. O podmínkách, za kterých třetí zásek „Avalonu“ vznikl, nemá smysl blíže spekulovat. Pokud by však někdo čekal práci se zpěváky na úrovni, jakou předvádí Arjen Lucassen, popř. Tobias Sammet, riskuje decentní zklamání. Překvapit přitom může i druholigový tým s pár zasloužilými prvoligovými hráči. Musí se ovšem odhalit a do mrtě využít jeho reálný potenc Více

Poslední den festivalu byl ve znamení poměrně vytrvalého deště, který v několika více než hodinových intervalech řádně zkropil josefovský areál a z mnoha jeho částí učinil zabahněná prostranství. V ten den mě napadlo, a to nejen kvůli náhlým problémům s terénem, proč už se příjezdová cesta a zejména hlavní plocha před velkými pódii nedočkala nějaké znatelné rekultivace a zarovnání? Netvrdím rovnou zaasfaltování. I když by to zde bylo vlastně mnohem příhodnější než v řadě jiných případů, kdy jsme svědky v místech bydlišť nadměrného kyd Více

Když se člověk zpětně dívá na dobu, kdy v Seattlu a okolí vznikala nejlepší grungeová alba, uvědomuje si, jak málo lidí celý tenhle fenomén vlastně vytvářelo. Členové těch důležitějších kapel byli většinou kámoši, vzájemně si vypomáhali na deskách nebo dokonce zakládali boční projekty, protože si spolu chtěli zahrát. Některá jména se pak objevují průběžně v celé historii stylu a jsou přítomna na mnoha klíčových deskách – třeba kytaristu Stone Gossarda a basistu Jeffa Amenta najdeme v sestavách GREEN RIVER a MOTHER LOVE BONE nebo v projektu TEMPLE OF THE DO Více

Třetí den festu. Únava už nabírá na intenzitě. Přikrmována každodenním a víc než malým počtem Urquellů do skla. Ačkoliv ty si dávám ve volném tempu především abych poseděl a relaxoval. I tohle všechno je metal! „My to bahno prostě pijem!“ něco podobného přeci hulákal ten jouza v tovární putyce ve Vorlově filmu Kouř. Vždyť je to vlastně logický. Koho by bavilo sedět a nic nepít? Napěchovanost a bodrá atmosféra prostoru, kam se z placu vždy zdekuju, mě tuhle filmovou scénu občas připomene. Na člověka se zde Více

Jak už jsem v prvním dílu utrousil, letos jsem se často nacházel v kině. Nejlepší položkou se pro mne stal korejský  thriller Hwanghae (Žluté moře). Film měl pouze anglické titulky, přišel jsem na něj vyloženě náhodně a zhruba až po třičtvrtěhodině děje a přesto mě dokonale vtáhnul a uzemnil. Ještě další hodinu a půl jsem totiž sledoval únik nějakého korejského týpka z opravdu velkého průseru, neboť po něm šla, vlivem ať už smolných nebo přímo děsivých okolností, jak tamní policie, tak především dva brutální ma Více

Vlastně v rámci celé poslední dekády zažívá tento festival, jinak zasazený do vojenské pevnosti Josefov ve východních Čechách, postupný růst a rozmach. Můžu potvrdit, že mezi některými posledními ročníky byly ty kvalitativní schůdky menší (třeba bych určitě neřekl, že ročník 2014 byl lepší než 2013), jindy naopak výraznější. Rok 2019 nabídl jeden z největších schodů vzhůru a to v mnoha ohledech hodnotitelského spektra, byť se to také neobešlo bez několika s celou tou evolucí akce souvisejících negativ. O těch však až za chvíli. J Více