Absolutní vítěz roku 2020. Ani Arjen, ani Daniel, ani Neal. Ale skotský kolohnát. Dědouš, který už dávno ztratil svůj emotivní pěvecký hlas, ale ne schopnost psát extrémně kvalitní skladby našlapané barvou a emocemi. Mnohé napověděly už některé skladby z předchozího alba A Feast of Consequences. Ale to skutečné mistrovství přichází až s Weltschmerz. Výtečná dramaturgie alba, které je takřka úplně bez vaty. Střídání nálad. Půlka skladeb má přes deset minut, ale skrze pestrou paletu nápadů to na nich vůbec není znát. Kraťasy pak krásně naředí nálady a hodinu a půl dlouhé album narvané rozmanitým hudebním obsahem uteče jak lusknutím prstů, takže už ani nevadí recitát místo skvělé pěvecké ekvilibritisky minulosti. Ne tohle nejsou staří Marillion. Ale je to úplně stejně kvalitní.