EXODUS - Pleasures Of The Flesh

80%

Po vydání legendárního debutového alba „Bonded By Blood“, jež se stalo opěvovaným milníkem rané fáze thrash metalu, se od EXODUS čekaly další ohromné věci. Bohužel se kapele již nikdy svůj debut překonat nepodařilo, jakkoliv z formálního pohledu dokázala přicházet se stále vycizelovanějšími, technicky perfekcionistickými a plně agresivními alby a držet se v popředí žánrového pelotonu. Možná dvojce „Pleasures Of the Flesh“ chybělo ono kouzlo spontánnosti, animální divokost nekoordinovaná žánrovými pravidly, s rostoucí technickou vyspělostí kapel přecházejícími čím dál více do popředí, možná se v krátkém čase nepodařilo složit srovnatelně silné skladby, zkrátka druhá řadovka, jakkoliv silná a ve všech směrech prvotřídní, se nikdy debutu nepřiblížila. Přesto je třeba potvrdit, že cesta kvintetu z Bay Area pokračovala s vervou dál a kapela začala více koncertovat (poprvé mimo Spojené státy turné s VENOM v roce 1985), tyto aktivity vyvrcholily v roce 1989 značně propagovaným a zřejmě vrcholným turné s HELLOWEEN a ANTHRAX po celých USA.

Přejděme však na začátek. V roce 1985 se EXODUS hřejí na výsluní zájmu, díky skvělé debutové desce, problém jim však dělá nedisciplinovanost a špatná životospráva jejich frontmana Paula Baloffa. Syn Američanky a ruského přistěhovalce, jehož skutečné rodné jméno znělo Pavel Nikolajevič Balakirščikov byl údajně skutečným přeborníkem v konzumaci alkoholu a přestože byl považován za kultovní postavu kalifornského metalového undergroundu, se po pěti letech v řadách EXODUS musel poroučet. Jeho místo zacelil o něco mladší křikloun Steve „Zetro“ Souza, svým hlasem připomínající tak trochu drsnější americkou verzi Uda Dirkschneidera. Ten přišel z řad kapely LEGACY, která si někdy tou dobou zrovna měnila jméno na TESTAMENT a podepsala u Atlantic Records smlouvu na debutové album.

Souza se chopil svého postu se zodpovědností a prakticky nadobro změnil vyznění celé kapely. Jeho agresivní, monoliticky usazený a nepříjemně kvičivý hlas s kulometnou kadencí chrlících slov v druhé polovině osmdesátých let již definitivně utvářel sound EXODUS. Kapela však mimo to proslula vysoce natlakovanými riffy, občasně i nějakým tím psychotickým sólováním a nabušenou rytmikou, zde střiženou od velmi vysokých temp po bytelné dusárny, kde vládl pevnou rukou služebně nejstarší člen, bubeník Tom Hunting. Kytarový tandem Gary Holt a Rick Hunolt brzy proslul, díky vyznění svých narubaných sekaných riffů, coby neopakovatelný H-team.

Co se tedy na „Pleasures Of the Flesh“ oproti debutu změnilo? Desku lze jen stěží nazvat jako spontánní. Skladby jakoby neprocházely žádnými zásadními zvraty, zkrátka riffy najely do svých temp a ve stejném důraze proudily songem až do jeho závěru. EXODUS šli však rozhodně o něco techničtějším směrem a rovněž upřednostnili čistější produkci. Skladby nebyly až tak zběsilé a působily o něco přehledněji, vzhledem k poměrně monotónnímu Souzovu hlasu a díky nebývalé agresivitě kytarového zvuku, tak materiál při povolení pozornosti slyšitelně splýval a jen málo momentů působilo nadstandardně osobitým dojmem. Deska by se dala označit visačkou „K headbangingu dobré!“, ale chyběly výraznější nápady a potřebná gradace. Z tohoto důvodu část fanoušků byla z následovníka debutové desky „Bonded By Blood“ rozpačitá. Je zřejmé, že právě zde se však stanovil nový zvuk EXODUS téměř na dalších pět let.

Další slabinou tohoto alba jsou podivná intra, tak jako onen trapný mluvený úvod před vstupním masakrem „Deranged“ nebo exotické zvuky džungle v rámci vstupní sekvence titulního songu „Pleasures Of The Flesh“, podobné naředění totiž pouze přidávalo albu na časomíře, ale jinak k ničemu nevedlo. Zbytečná se jevila i akustická instrumentála „30 Seconds“, jakýsi oddychový čas mezi vším tím terorem. Ten byl kapelou rozpoután opravdu zgruntu, neb ať už zněly flákoty jako skočná sekanice „´Til Death Do Us Part“, dusivá „Brain Dead“ ve středním tempu a podobě jakéhosi neoblomného tance, vždy se dalo hovořit o EXODUS jako o jedné z vůbec nejtvrdších kapel thrashe. Mě osobně se asi nejvíce líbí závěr desky, kdy hymny „Seeds Of Hate“, „Chemi-Kill“ nebo závěrečná „Choose Your Weapon“ rozpoutávají skutečné agresivní psychotické peklo, navíc se v nich Souza vybičuje i zvýraznění gradace pomocí skutečného zpěvu v refrénech těchto jinak nekompromisních válů. Díky tomuto závěru tak byl materiál zachráněn.

Kapitolou samou pro sebe se staly texty, které ve všech směrech převyšovaly běžný žánrový standard. Tak třeba rychlá píseň „Faster Than You´ll Ever Live To Be“ nabídne značné množství skvělých obrazů týkajících se poměrů v časech Divokého západu. Když Souza vřeští v úvodní „Deranged“ - „Myslí si, že mě mají vycvičeného, jenže já jsem skutečně vyšinutý!“ věříte mu to se vším všudy. Sociální tématika týkající se rasové nesnášenlivosti je vlastní parádní jízdě „Seeds Of Hate“, zatímco kritika průmyslových korporací v „Chemi-Kill“, či zbrojařské lobby v „Choose Your Weapon“, má skutečnou oprávněnost. Jakkoliv si to album „Pleasures Of The Flesh“ rozdávalo s nepravostmi tehdejšího světa, jeho hlavní téma se točilo okolo kanibalismu, soudě dle fotek a kreseb v rámci coveru a vnitřku bookletu braných samosebou s humorem a velkou nadsázkou, tedy pouze jako image díla. EXODUS totiž v bookletu spravují i o tom, že jednotlivé lebky, ležící před každým z hudebníků na barovém pultu, mají rovněž svá jména a přezdívky. Kapela původně uvažovala o kresleném obalu, ale výsledný motiv se příliš nepovedl, takže byl schován dovnitř bookletu a jako titulní strana obalu posloužila vcelku dobrá fotografie členů kapely sedících v řadě za barovým pultem.  

Přestože se tedy nepodařilo dorovnat úspěch a kouzlo spontánnosti památného debutu, EXODUS si nadále drželi vysokou úroveň a stanuli v popředí té ortodoxnější a tvrdší množiny kapel stále více se rozrůstajícího thrashového pelotonu. Právě v roce 1987 se thrash metal nacházel v jedné ze svých vrcholných fází a tahle pětice podstatu celého stylu definovala.

29.12.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz