Last Hardrock Outsider

PANTERA - Far Beyond Driven

Stanout na samotném vrcholu Billboard 200 se opravdu leckteré metalové kapele jen tak nepoštěstí. Texasané se zkrátka svou tvrdou hudbou dokonale trefili do požadavků doby. Osobně však přiznávám, že jsem měl řadu let s přijetím tohoto alba vcelku problémy (u následující desky to bylo ještě markantnější), neboť se PANTERA stále více oprošťovala od těch prvků, které jí ještě svazovaly s powermetalovou produkcí a dala ve svém stylu průchod nezkrotné agresi a nahuštěnému vyznění. Na druhou stranu tehdejší evoluci nešlo zastavit a zvlášť zde bylo zjevné, že kapela má v úmyslu znít stále nekompromisněji. Nahrávka v souboji s časem nakonec obstála a mnoho metalových fanoušků na ní ještě teď nedá dopustit. Dokonce jde dle mého o ideální předobraz celé vlny pozdějších nazlobených metalcoreových děl, které se dostávaly prostřednictvím kapel jako LAMB OF GOD na světlo až o dekádu později. Za pultem ve studiu tehdy dlel opětovně Terry Date, což ostatně byla záruka prvotřídního zvuku, vše ostatní záviselo na rozpoložení kapely samotné a ta byla zdravě nabuzená.

 

 

Můj názor na tehdejší situaci okolo texaských kovbojů byl však ten, že prodejní úspěch „Far Beyond Driven“ dle mého budiž přičten zejména předchozím dvěma albům, které právě této desce vyšlapaly cestičku k metám nejvyšším, ale i skutečnost, že se PANTERA od svého riffovitého stylu neodchýlila ani o píď a naopak jej soustředěně vybrušovala a modernizovala. Vyznění celkově zhrublo a daleko více než kdykoliv předtím tíhlo k oblastem těžkotonážního sludge/ thrashe. Po dvaceti letech od vydání považuji i já „Far Beyond Driven“ za zdařilé album, které zkrátka dokonale vyobrazuje stav metalové hudby právě v době svého vzniku. Co na tom, že skladbám scházely vypjatě powermetalové momenty? Kromě tradiční riffové vybroušenosti se celá řada zdejších songů vykazovala abstraktními hlukovými pasážemi a nervností. Trend doby velel, aby byl metal melodického střihu nakrátko odsunut do podzemí.


 

 

Vše na „Far Beyond Driven“ se oproti minulosti zdálo jaksi zlovolnější, více ponuré a proč to neříct, tak nějak a o dost negativističtější. Leccos naznačil již zvláštní obal s vyobrazením vrtáku zarývajícího se do lebky, který se vlastně k hudbě dokonale hodil. Anselmův hlas, již naprosto prostý oněch pověstných výšek, se zde pohyboval v nižších/ nazlobeně vřeštivých polohách, což šlo ruku v ruce s celkovou atmosférou skladeb. Phil opravdu vřeštěl jak smyslu zbavený a udělal ze svého nového pojetí zpěvu silnou poznávací značku. Začátek alba (konkrétně první čtyři songy) jsou prostě perfektní. Masakrující úvod v podobě „Strength Beyond Strength“ nenechal nikoho na pochybách, že si i nadále PANTERA zachová svou nekompromisnost a ještě více přitlačí pod kotel agrese. Zvuk byl opět zdrcující a hutné riffy bouřící v rychlých tempech kontrastovaly s jiskrnými Darrellovými psycho sóly. Prostě jízda. Následující riffovice „Becoming“, kde Dimeho kytara kvičí jak podřezaná svině, je ideálním zhudebněním veškeré temnoty a nahněvanosti. Valivá tempa ovládla dění a razila si prostor nehledíc nalevo/napravo. Psychologický podtext skladeb se ještě znásobil v písních „Five Minutes Alone“ nebo „I´m Broken“, kde Anselmo zprostředkoval náhled do nitra frustrovaného jedince. Tyto dvě skladby znamenají stále velmi charismatickou klasiku.

 

 

Od „Good Friends And Bottle Of Pills“ nastává zlom k výše zmíněným hlukově abstraktním věcem. Sraz šílenců v mokvajícím jižanském sklepě nemohlo být zhudebněno příznačněji. Sedmiminutový valivý sludge „Hard Lines, Sunken Cheeks“ hned zkraje upoutá vřeštivou kytarou Dimebaga Darrella, aby se skladba vždy jen na chvíli zlomila do nařezanějších pasáží. Někde zde lze poprvé vystopovat základy pozdějšího Anselmova projektu DOWN. Nicméně další vály jako „Slaughtered“, „Shedding Skin“ nebo Throes Of Rejection“ nepolevují ani o píď a upevňují tehdejší pozice PANTERY v čele celé americké metalové scény. Třešničkou na dortu je pak naprosto mistrovsky vystřižená předělávka „Planet Caravan“ od BLACK SABBATH. Halucinační obrazy plující v mlžném oparu akustické kytary jsou zde umocněny netradičním užitím celé řady bubínků a bong. A rovněž Phil Anselmo potvrzuje, že na čistý zpěv úplně nezanevřel, zkrátka to nejlepší nakonec. Do dnes patří skladba k nejlepším coverům metalové historie a z „Far Beyond Driven“ dělá další klasiku z portfolia pouštního jedovatého predátora. Ještě před lety bych dal méně, ale nyní nemohu jít pod 80%, deska jejíž ostří zub času vlastně ani moc neotupil a to je, myslím, to úplně nejhlavnější. 


16.11.2014Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
17.11.2014 11:31

Ten růst určitě nenastal až po dvaceti letech. Furt jsem tomu dával šanci, šlo to pozvolna (prvních pět let po vydání, kdy ještě nebylo jasný, že PANTERA nic lepšího než ty tři zde recenzovaný alba nenahraje, to šlo obtížně, tu desku jsem zazdíval). Po rozpadu kapely se stavidla uvolnily a před nějakýma zhruba 4 lety, tedy v době kdy po světě běhalo 5 tisíc kapel, co všechny do jedný zněly jako LAMB OF GOD, už jsem nad tímto dílem jásal.

 

Meresz
16.11.2014 15:00

Pekné že u teba ten album "vyrástol" až po dvoch dekádach :) Pre mňa asi najlepšia Pantera spolu s Cowboys...