Last Hardrock Outsider

FLOTSAM AND JETSAM - No Place For Disgrace

Albová dvojka zvaná „No Place For Disgrace“ pro mne představuje první setkání s tvorbou těchto arizonských thrashers. Nekompromisní a ultrarychlý materiál je možné brát jako názornou ukázku stavu věcí v metalové hudbě druhé poloviny osmdesátých let minulého století, tak, jak jí viděly podobně stylově zaměřené kapely ve Spojených státech. Tedy řada z dnešních legend, jejichž tvorba vycházela z toho, s čím na svých prvních dílech přišla METALLICA. Model metalové muziky, který za krátký čas (nejpozději zkraje devadesátých let) ve své původní podobě nadobro vymřel, ať už to bylo logickým přenesením zájmu posluchačstva k novějším stylům tvrdé hudby (power metal, death metal, crossover) nebo nezastavitelným rozvojem samotných muzikantů, kteří čím dál tím víc tíhli k středním tempům a větším hrátkám s aranžemi. Třeba zrovna FLOTSAM AND JETSAM prodělali po druhém řadovém albu znatelný evoluční vývoj. Ale teď zpět právě k této nahrávce, jež ve své době nepoznala žádného zostuzení.



„No Place For Disgrace“ přímo navazuje na vysoce ceněný debut „Doomsday For The Deceiver“ a posouvá jej k ještě větším extrémům, co se týče rychlosti, tvrdosti nebo vypjatého vokálu Erica A.K. Vše zde bylo dohnáno do krajnosti. Jde jednoduše o materiál, který u pravověrných dokázal ještě snadněji zvedat hladinu adrenalinu, než tomu bylo v případě archaického debutu, což myslím opravdu v tom nejlepším slova smyslu, neboť ona archaičnost v případě této kapely měla vždy své kouzlo. Náhradníkem za (krátce předtím k METALLICE odešlého) baskytaristu Jasona Newsteda, jenž měl prsty ve většině skladeb na „Doomsday For The Deceiver“ a ještě po něm nějaké pro albovou dvojku zbyly, se stal Troy Gregory (později na krátký čas také PRONG). Zbytek kapely setrval na svých místech a k vybroušeným přebytkům z éry Newsteda (jde zejména o stěžejní songy jako „No Place For Disgrace“, „N.E.Terror“ a „I Live You Die“) přispěl ještě několika novějšími vály (asi nejpovedenějším z nich je brutální thrashový výplach „Dreams Of Death“, ale také epická kompozice „Escape From Within“, začínající akusticky, avšak posléze nezastavitelně gradující) a také jednou zajímavou předělávkou hitu Eltona Johna „Saturday´s Night Alright For Fighting“.


Přestože se „No Place For Disgrace“ drží ortodoxního speed/thrash výraziva příznačného pro tehdejší dobu, z některých jeho pasáží už je možné vytušit určitou touhu kapely po vývoji trochu jiným směrem, která se projevila již na bezprostředních následnících. Důkazem toho budiž např. nádherné zvolnění v prostřední pasáži titulní skladby, ozdobené krátkým klavírním intermezzem, ostře kontrastujícím s jinak ortodoxně thrashovou smrští, nebo již výše zmíněná vrstevnatá skladba „Escape From Within“, procházející mnoha fázemi od úvodní akustické až po bleskurychlá sóla v její úplném závěru. Také „Dreams Of Death“ a „N.E.Terror“ jsou nekompromisní thrash hymny, kde kytarové duo Michael Gilbert/ Edward Carlson z toho množství ultrarychlých riffů doslova potí krev, aby si našlo čas i na nějaké to chaotické sólíčko. Nad celým tím blitzkriegem se pak vznáší čistý a úsečný vokál frontmana Erica A.K., největší dlouholeté akvizice FLOTSAM AND JETSAM.


Ačkoliv tedy album z dnešního pohledu nezapře jistou archaičnost a za vrchol tvorby FLOTSAM AND JETSAM většina těch zvídavějších posluchačů považuje spíše jejich powermetalové zářezy z let devadesátých let „Cuatro“ (1992) a „Drift“ (1995), kde si zralejší kapela přeci jen více vyhrála se skladbami a jejich aranžováním, pozici klasiky, vycházející z odkazu o pár let staršího milníku „Ride The Lightning“, mu již nikdo nevezme. „No Place For Disgrace“ totiž oplývá podobným kouzlem a určitou panoramatičností zvuku jako vzpomínaný mistrovský kus od Metly, což bude patrně dáno prací Billa Metoyera, specialisty na podobnou hudbu té doby. Takže u mne: klasika!


06.06.2016Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
07.06.2016 15:23

100% Už první album bylo vynikající (90%), ale tohle je po všech stránkách dotaženější. Škoda, že třetí deska už nebyla ani zdaleka tak povedená (i když na celkovém dojmu se asi dost podepsal ten zmršený zvuk, za který ovšem kapela nemohla).

 

Zetro
06.06.2016 08:43

Vynikajuce dielko pamatam,ze v dobe vydania resp. az na konci roku 1988 kedy som sa k tomu dostal sme boli uplne unesení.Nádherny to album nadhernej metalovej doby.Tomuto nedat 100% je naozaj urazka!

 

Daveyy06.06.2016 07:29

Ano, pokud bych měl nějaké album dát na piedestal klasiky bylo by to No Place For Disgrace! Taková směs zběsilosti a změn temp jakou zde FaJ předvádí se prostě neslyší. Řekl bych že oproti rané Metallice tu nejde jen o tvrdost ale i aranže jsou mnohem propracovanější a ta sóla, no lahůdka. A k té předělávce Eltona Johna. Zjistil jsem to až po letech a moc mě to překvapilo protože zapadá do alba naprosto dokonale. Bohužel i Flotsam podlehl módě Rerecorded Version a nahrál tuhle klasiku v roce 2014 znova a výsledek je naprostý hnus!! Tomuhle dílu nedat 100% by byla urážka!