Last Hardrock Outsider

CARNIVORE - Když to nemůžeš sežrat nebo omrdat, zabij to!

Pokud víte alespoň něco o legendárním frontmanovi TYPE O NEGATIVE, tak při spatření jeho jména na obalu jednoho ze dvou alb brooklynských CARNIVORE budete přesně vědět, co od této nepříliš známé kapely z osmdesátých let očekávat. Co jiného než pomalé temné skladby s texty o erotických hrátkách s dvojicí ujetých lesbiček, hloubkové sondy do intimního života mladých křesťanek nebo případně popisy dlouhých romantických procházek podzimním lesem, při kterých si po uši zamilovaný "něžný obr" dělá starosti, jestli je pro svou milovanou "skořicovou dívku" dost dobrý, slibuje jí, že se stane jejím pokorným otrokem, a prosí ji, aby mu dovolila ji umilovat k smrti.  Ano…, ano…, ale tak to není... (jak by řekl nám všem dobře známý profesor Hrbolek). Zmíněná masožravá stvůra se totiž zrodila dávno předtím, než Lord Petrus Steele zjistil, že by se na muziku daly balit holky, a to zejména ty, které se oblékají jako Morticia Addams a letí na různé rádoby upíry, vlkodlaky a podobnou noční havěť. Při pohledu na první fotky kapely je jasné, že její image byla ovlivněna něčím úplně jiným. Nenechte se zmýlit prvním dojmem, CARNIVORE opravdu nechtěli působit dojmem jakýchsi klonů raných MANOWAR a spíše než Conanem Barbarem se inspirovali post-apokalyptickými filmy ze série Šílený Max. Jejich vizáži termonukleárních válečníků samozřejmě odpovídala i samotná hudba, která by se dala nejlépe charakterizovat jako primitivní, brachiálně agresivní, neandrtálský thrash, ke kterému skupina zejména na druhém albu přimíchala prvky NYHC, punku a klasického doom metalu (vliv BLACK SABBATH byl v pomalejších pasážích opravdu nepřeslechnutelný a sami členové kapely později potvrdili, že hlavní riff skladby „Jesus Hitler“ je kombinací „Sweet Leaf“ a „Iron Man“). Největší pozornost nicméně kapela upoutala svými texty, jejichž kontroverznost příliš nesnížilo ani to, že byly prošpikovány sarkasmem a černým humorem, kterým byl Peter Steele proslulý (svou ranou tvorbu ostatně později označil za směs hororu a humoru, případně komedie a sodomie).


CARNIVORE vznikli na troskách heavy metalových FALLOUT, v jejichž sestavě figuroval i Josh Silver (pozdější klávesák TYPE O NEGATIVE). Po této skupině zbyl pouze jediný singl, který ale s hudbou, které se její členové později věnovali, moc společného neměl. V textech jde už ale vystopovat určitá fascinace provokativními tématy jako je nekrofilie (ve skladbě „Rock Hard“ je tato deviace naštěstí pojata spíše platonicky) a začíná se tu projevovat i dost svérázný smysl pro humor (ve skladbě „Batteries Not Included“ skončí futuristická válka mezi lidstvem a vzbouřenými stroji prostě tím, že se „satanským kyborgům“ vybijí baterie). Ta pravá řachanda ale nastala až poté, co si Steele uvědomil, že zvuk klávesových nástrojů tak úplně nezapadá do jeho vize post-apokalyptického světa zdevastovaného několika světovými válkami a následující nukleární zimou. Sbalil si tedy své čtyřstrunné fidlátko a spolu s bubeníkem Louiem Beateauxem FALLOUT opustil.


Pro svůj nový projekt, který na power trio doplnil kytarista Keith Alexander, si snad ani vhodnější název než Masožravec vybrat nemohl. Hned úvodní skladba debutového bezejmenného alba z roku 1985 vrhne nebohého posluchače do nehostinné zpustošené krajiny, kterou se potulují hordy násilnických lidožravých barbarů, kteří čekají jen na to, až ze svých podzemních skrýší vyleze někdo z posledních lidí přežívajících v různých sklepeních, krytech a tunelech podzemky. Tyto zdecimované a často i zmutované zbytky populace považují zmínění krvelační predátoři pouze za chodící zdroj proteinů, chovají je jako lidský dobytek a v případě obětí ženského pohlaví na nich samozřejmě ukájejí své nejnižší pudy. Mohlo by se zdát, že následující titulní skladba na tu úvodní volně navazuje, ale po podrobnějším prostudování už to tak jednoznačné není. Steelovy texty jsou totiž často plné dvojsmyslů, takže si člověk v tomto případě nemůže být jistý, jestli stále ještě zpívá o kanibalismu tak, jako na konci předchozí písně (...Vyčenichám svou oběť po pachu menstruační krve. Byla jsi vybrána jako hlavní chod. Gratuluju!...), nebo zde spíš opěvuje slasti orálního sexu (nadšený výkřik I love to eat pussy! se v angličtině samozřejmě dá vyložit dvěma způsoby). Podobně rozporuplný je i text třetí skladby „Male Supremacy“ (Mužská nadřazenost). Radikálním feministkám se pravděpodobně zježí chlupy na koulích už po přečtení jejího názvu a několika prvních řádků textu, ve kterých unavený bojovník vracející se z válečného tažení, zmiňuje nejrůznější zvěrstva, kterých se během něj dopustil. Pak ale následuje nečekaně klidná střední pasáž, během které se vyznává z citů ke své milované a během něžného milování u praskajícího ohniště ji ujišťuje, že je pro něj vším a všechno to vraždění, mrzačení a znásilňování páchá jen kvůli ní. Jedná se o jeden z mála momentů, kdy se tvorba CARNIVORE hlavně díky hlubokému melodickému vokálu výrazně přiblížila k hudbě TYPE O NEGATIVE, a také nás to přivádí k jednomu ze zajímavých aspektů Peterových raných textů.


Jaký byl vlastně jeho skutečný vztah k osobám opačného pohlaví? Jeho dlouholetí fanoušci odpověď samozřejmě znají, a i podle vyjádření některých jeho bývalých partnerek to vypadá, že se opravdu jednalo o citlivého a pozorného milence, který neměl absolutně nic společného s nadrženým psychopatickým hovadem ze skladby „Sex And Violence“, které s hasákem v ruce přemýšlí o tom, jestli má na své oběti provést nejdříve amatérský chirurgický nebo gynekologický zákrok. Je ale pravda, že si novodobými pseudogotickými Saxanami zbožňovaný Zelený muž tu svou přívětivější image jakéhosi moderního temného Kristiána na steroidech občas kazil neuváženými výroky typu: Rozhodně preferuji vysoké ženy, ke kterým se při líbání nemusím shýbat. Ve svém věku už mám přece jen problémy s páteří. Líbí se mi na nich hlavně to, že když jim to chci dělat zezadu, nemusím je předtím postavit na bednu od mlíka, což je dost nepraktické hlavně v případě, že dotyčná nosí boty s jehlovými podpatky. Podobná vyjádření je samozřejmě nutné brát s rezervou, podobně jako třeba odpověď na otázku, jak si dokázal Peter udržet erekci po celou dobu pořizování intimních fotografií pro časopis Playgirl v roce 1995 (Není v tom žádná věda, svorka na hadice stojí 69 centů.).


To už jsme ale dost odbočili, takže se zase vraťme do jeho nejtemnější minulosti. Asi nemá smysl se v debutu CARNIVORE nějak podrobněji pitvat. Hudebně se jedná o surový přímočarý metal ohlodaný až na kost a milovníci všeho progresivního, inovativního a avantgardního by se téhle desky pravděpodobně nedotkli ani svým příslovečným klackem. My ostatní si ale můžeme užívat obhroublou motorkářskou hymnu „Legion Of Doom“, apokalyptický nářez „Armageddon“, zhudebněný Hospodinův nekrolog „God Is Dead“, drsnou zpověď profesionálního hubitele mutantů „Thermonuclear Warrior“ nebo závěrečnou militantní jízdu „World Wars III And IV“, která celou desku uzavírá „optimistickou“ výzvou: „Modlete se za svou smrt, protože jestli tyhle dvě války přežijete, stejně v bolestech zemřete během té následující.“ Texty netvoří nějaký ucelený příběh a vzhledem k tomu, jak je v nich všechno přehnané, se můžeme jen domýšlet, do jaké míry to všechno tenkrát kapela myslela vážně. Když si člověk třeba všimne, že „Thermonuclear Warrior“ začíná melodií známé písně ruských burlaků „Ej uchněm“, může dokonce začít uvažovat o tom, že se ve skutečnosti možná jednalo o jednu velkou recesi. Peter Steele byl evidentně rozený provokatér a v osmdesátých letech snad jiný než kontroverzní text ani napsat neuměl, což se plně projevilo na druhém albu, které vyšlo v roce 1987 pod názvem „Retaliation“.


Po hudební stránce se kapela výrazně posunula k hardcoru a punku a její tehdejší tvorba bývá řazena do škatulky crossover thrash. Na částečné změně stylu se možná podepsal odchod původního kytaristy, který byl nahrazen Marcem Piovanettim a také to, že se Steele a Beateaux v roce 1986 podíleli na nahrávání desky „Cause For Alarm“ od AGNOSTIC FRONT. Skupina tentokrát zvolila výrazně civilnější image, i když v té době vznikla i série promo fotek s řeznickou tématikou, ke které se CARNIVORE na chvíli vrátili i během svého vystoupení na festivalu ve Wackenu v roce 2006. Když tenkrát nastoupili na pódium v zakrvácených bílých zástěrách, tak Peter omluvně pronesl: „Sorry, ale právě jsem dostal krámy.“ Jestliže debut šokoval hlavně extrémním násilím a sexem, druhé album zase vyvolalo silné negativní reakce díky některým textům, které mnoho lidí interpretovalo jako silně nacionalistické, rasistické nebo dokonce fašistické. CARNIVORE ale nikdy nebyli žádnou politickou kapelou a jejich hlavní snahou bylo pouze nasrat co nejvíc lidí, v ideálním případě celou planetu. Výše zmíněná obvinění většinou vyplývala z nepochopení Steelova drsného humoru nebo vytržení některých částí textů ze souvislostí. Kapela se s podobnými problémy teoreticky mohla setkat už při vydání debutu, ale původní obal s „triplagramem“, který silně připomínal tříramennou svastiku používanou neonacisty (podobný symbol bývá také spojován s jihoafrickým apartheidem), byl na poslední chvíli nahrazen neutrálním černým obalem s logem a pár krvavými cákanci.


K nejvíce diskutovaným písním na albu patří „Jesus Hitler“, fiktivní příběh o novém spasiteli, který se narodil jeptišce znásilněné německým vojákem na konci druhé světové války, do nějž se převtělil nejen Ježíšek, ale také nechvalně známý „strýček Dolfi“. Následkem tohoto rozdvojení osobnosti si tato zvláštní bytost vlastně není jistá, jestli se v jejím případě jedná o „Druhý příchod“ nebo o návrat „Třetí říše“ a jestli má tedy Židy zachránit nebo zničit. V textu se výrazně projevuje Steelova záliba v různých slovních hříčkách a novotvarech, takže Ježíš Hitler mimo jiné vyzývá své soukmenovce, aby se přidali k „neoteofašistům“, přísahali na svatý „svasafix“ a poslouchali Reich’n’Roll (tento výraz dost možná odkazuje na název alba experimentální kapely THE RESIDENTS). Ve skladbě jde vlastně o srovnání křesťanství a fašismu jako dvou totalitních ideologií. Druhou nejkontroverznější položkou na albu je pak skladba „Race War“, která začíná zvoláním: „Tohle jsou Spojený státy americký a vy všichni máte právo nenávidět koho chcete, takže si teď pojďme navzájem roztřískat kebule!“ Text popisuje pomyslnou válku mezi různými rasami, ve které bojují prakticky všichni proti všem a ve výsledku v ní nikdo nezvítězí, ale naopak prohrají úplně všichni. Pokud jsou některé věty vytržené z kontextu, znějí opravdu rasisticky, ale skladbu je potřeba vnímat jako celek. Trojici nejvíce „politicky nekorektních“ skladeb na albu pak doplňuje „vlastenecká“ „U.S.A. For U.S.A.“ zahájená výkřikem „Dasvidaniya, motherfuckers!“, která by klidně mohla sloužit jako podklad pro projev Donalda Trumpa. No posuďte sami: „Všechny ty zasraný země, který si myslí, že můžou porazit obra, zničíme atomovkama tak, že se vrátí na úroveň doby kamenný. Ukážeme jim, jak dopadne každej, kdo se snaží vyjebat s orlem!“


Peter Steele jakákoli obvinění z propagace násilí, fašismu a rasismu odmítal a argumentoval mimo jiné tím, že jako nácek by asi těžko mohl hrát ve FALLOUT a TYPE O NEGATIVE s Joshem Silverem, který je podle jeho slov žid jako poleno. Samotný Peter (vlastním jménem Petrus Thomas Ratajczyk) je potomkem polských přistěhovalců a v jeho rodokmenu se najdou i ruské, skotské, irské, norské a islandské kořeny. Sice se vždy přikláněl spíše k pravici, ale rozhodně nepatřil k nějakém radikálům, a co se týče výše zmíněných textů, šlo spíše o provokaci bez nějakého hlubšího významu. Peter ostatně často vyváděl lidi z rovnováhy i nošením triček s nápisem CCCP nebo případně dalšími symboly komunismu. Na jednom z comebackových koncertů CARNIVORE dokonce vyzdobil pódium sovětskými vlajkami a svastikou sestavenou ze srpů a kladiv a vyjeveným návštěvníkům rozdával brožurky Komunistické strany Spojených států amerických. Je ovšem zajímavé, že v době vydání obou desek nebyly reakce na tvorbu kapely až tak extrémní jako v době prvního evropského turné TYPE O NEGATIVE, během kterého musela být většina koncertů zrušena kvůli výhrůžkám bombovými útoky a dalšími násilnými akcemi ze strany různých levicových aktivistů. Možná to bylo tím, že CARNIVORE v osmdesátých letech nebyli zase až tak známí, a tak docházelo pouze k ojedinělým incidentům. Peter obdržel poštou mimo jiné i krabici exkrementů pokrytých živými šváby, na což reagoval pouze slovy: „No dobrý, ale zapomněli na cukr.“


Co se týče zbývajících skladeb na albu, ani ty nejsou zrovna listener friendly. Úvodní „Angry Neurotic Catholics“ (když nepočítáme dávivé intro Jack Daniels And Pizza), pojednává o frustrovaných mladých křesťanech, kteří se utápějí v depresích, paranoidních myšlenkách a pocitech viny a poprvé v rámci Steelovy tvorby se tu také objevuje motiv sebevraždy jako vysvobození z okovů mučivé existence. Následující „S.M.D.“ je jakýmsi vztyčeným prostředníčkem určeným všem, kteří se neustále navážejí do fanoušků metalu, hardcoreu a podobných žánrů, které považují za „sonický jed“ (pokud si tipujete, že uvedená zkratka znamená „Suck My Dick“, hádáte správně). „Ground Zero Brooklyn“ popisuje imaginární ruský raketový útok na Brooklyn a panickou ataku jednoho z jeho vyděšených obyvatel, který při čekání na příchod zubaté „s hlavou mezi nohama líbá svý koule na rozloučenou, páč už je s nima ámen!“ Obsah textu „Inner Conflict“ by se asi dal interpretovat různě, například jako pocity člověka trpícího nevyléčitelnou chorobou nebo vážnou duševní poruchou. Setkal jsem se i se spekulacemi, že v ní frontman kapely alegoricky popisuje svou extrémní trému při živém vystupování. Já bych ale spíš chtěl upozornit na krátkou pomalejší pasáž uprostřed skladby, která začíná slovy „mé zvratky zdobí obrovští dvoupalcoví červi, z nakažených očí mi vytéká hnis…“ a končí konstatováním „ze všech tělesných otvorů mi kape krev“, při které se pozornějším posluchačům možná vybaví raná tvorba deathmetalových AUTOPSY. Celkem by mě zajímalo, jestli Chris Reifert patřil k fanouškům kapely nebo je ta podobnost čistě náhodná. „Technophobia“ je namířena proti všem odpůrcům využívání jaderné energie. Člověk ani nemusí umět moc anglicky, aby pochopil, co by s nimi kapela chtěla udělat. Stačí když uslyší Steelův hromový výkřik „Do reaktoru!“, který zazní uprostřed pohřebního pochodu. K nejslabším položkám alba řadím bezcitně zmasakrovanou Hendrixovu klasiku „Manic Depression“ (ještě, že se toho chudák Jimi nedožil) a krátkou instrumentálku „Five Billion Dead“, po které následuje vypalovačka „Sex And Violence“ (volně inspirovaná slavným snímkem Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč), která obsahuje patrně nejslavnější hlášku kapely: „Jestli to nemůžete sežrat nebo omrdat, tak to zabijte!“
 

A tady bychom už vlastně příběh brooklynské bestie mohli ukončit. Chystané třetí album už se bohužel natočit nepodařilo, nicméně některé z hotových skladeb se pak objevily v jiných verzích na debutu TYPE O NEGATIVE. Samotní CARNIVORE se pak v různých sestavách občas objevovali na koncertních pódiích, ale jejich současná podoba se dá považovat spíše za jakýsi revival band. V sestavě sice figuruje Marc Piovanetti (Keith Alexander zahynul v roce 2005 při dopravní nehodě) a na některých vystoupeních sedí za bicími i Louie Beateaux, ale jak všichni víme, srdce těch skutečných CARNIVORE dotlouklo 14. dubna 2010.


02.03.2019Diskuse (10)Valič

 

Honduras
22.03.2019 12:12

Znám...poslouchali jsme s kámošem na střední...byl to velkej brutal...jestli se nepletu začínalo to kvalitním vyblitím...

 

Kelly
05.03.2019 19:38

DarthArt: Přésně, lépe bych to nepopsal :-)

 

Japko
05.03.2019 17:56

Vyslovit slovo CARNIVORE není problém... problém je (tedy spíš bylo) ustát, co to presentuje (presentovalo)... my čistí metalisté v době vydání jsme to nazývali polo - punk s anti - náboženským viděním, tedy - tohle byla v té době hozená rukavice (jak říkám: všeho bylo málo)... a včíl sa s tím poperte...

 

DarthArt
05.03.2019 09:39

Kelly: Vyslovit slovo CARNIVORE je příliš velké riziko. Bohové destrukce se rozzlobí a země se rozsype na štěrk. Podívej se, co způsobil jeden článek :)

 

Kelly
05.03.2019 07:55

CARNIVORE nejsou pro každého, to každý jejich skalní fanoušek ví :-)

 

Valič
04.03.2019 23:42

DarthArt: Tak ještě, že to dobře dopadlo. :-)
Oni to ale mají i v jednom textu: "Fuck with us and it is suicide!"

 

DarthArt
04.03.2019 23:14

CARNIVORE jsou bezesporu zajímavá kapela, já je ale už nikdy nebudu poslouchat, protože při minulém pokusu jsem málem zemřel. Prvního ledna nejmenovaného roku jdu na novoroční výlet, celý den OK, a jak nasadím do sluchátek CARNIVORE, při druhý skladbě FLÁK, SKLUZ PO ZLEDOVATĚLÝ SILNICI A PÁD CELOU VAHOU LEBKOU NA ASFALT! Kurva, to byla rána! Ta kapela mi prostě řekla, ať se do ní neseru, a já to nemůžu ignorovat! Vždyť je tady tak krásně!

 

Stray
03.03.2019 08:39

valič: Tak se konečně shodneme. Tu naši zbytečnou diskusi ohledně názvu článku jsem odmázl. Absolvovat podobnou proceduru u každého textu napsaného někým jiným, tak si to jdu hodit.:-) Určitě jsi na tom článku dost dlouho dělal a proto by byla škoda jej zazdít nějakým abstraktním, nicneříkajícím cancem v záhlaví. Každej článek si zaslouží ten nejlepší možnej název a mě prostě přijde tento jako dalece nejvtipnější a nejsrozumitelnější. :-)

 

Kelly
02.03.2019 19:58

Moje mládí - Carnivoréééééééééééé!!!!!!
Valič: Tedy klobouk dolů, to je parádní recenze od znalého věci:-) SUPER a jen tak dál.

 

DarthArt
02.03.2019 19:04

NO KONEČNĚ !!! VÍTEJ MEZI NÁMI, BRATŘE !!!