Last Hardrock Outsider

EXODUS - Persona Non Grata

Persona Non Grata jako zoficializovaný terminus technicus pro osobu společensky nežádoucí označuje někoho, kdo představuje pro určitý stát velké nebezpečí a měl by být buď držen pod zámkem nebo okamžitě vyhoštěn. A právě tento termín si vybrala pětice z Bay Area jako titul svého aktuálního alba. To přichází na svět díky vydavatelství Nuclear Blast, po dlouhých sedmi letech od poslední řadovky „Blood In, Blood Out“, jenž svého času zaznamenala velmi solidní odezvu. 


K vzniku novinky EXODUS se však váže řada tíživých okolností, které muzikanty v posledních několika letech provázely a jejich život rozhodně neusnadňovaly. A to si kytarista a vůdčí představitel Gary Holt před časem myslel, že po návratu od končících SLAYER rozjede svou vlastní riff-mašinu opět na plné obrátky. Ať už šlo o globální i osobní problémy způsobené celosvětovou pandemií Covid_19, či zdravotní komplikace bubeníka Toma Huntinga, kterému byla před rokem diagnostikována rakovina, takže tento služebně nejstarší člen sestavy (zakládal EXODUS s Kirkem Hammettem v roce 1979) byl nucen v průběhu postupující fáze vzniku alba absolvovat ještě chemoterapii, do kvality desky se žádná ze složitých situací nikterak neotiskla. O rok odložený materiál tak bez pochybností plní nejpřísnější kritéria pro znamenité dílo žánru thrash. Mám za to, že na tohle prvotřídní žánrové zboží se vyplatilo čekat. EXODUS v podobě agresivního, dynamického, různorodého a zároveň skvěle a plasticky ozvučeného alba „Persona Non Grata“ zkrátka vypouštění do světa mocnou bestii, jaká se bez problémů zařadí mezi starší milníky jejich portfolia jako „Bonded By Blood“, „Fabulous Disaster“ nebo „Tempo Of the Damned“.


    


Kalifornští rubači si nikdy nedělali vrásky z délky svých nahrávek, ani ta letošní se nezastaví dříve než po hodině hracího času. Důležité však je, že si album u posluchače dokáže udržet pozornost, je schopné vybudit zaujetí a má potenciál dlouhověkosti. To vše nejen díky skvělému muzikantskému řemeslu, ale i díky skladatelské nápaditosti, kterou songy vlastní. Na „Persona Non Grata“ se prostě stále něco děje. EXODUS se zkušeností žánrových matadorů střídají rychlá tempa s dusivými power riffovačkami zemitějšího naturelu, dští jed a upozorňují na rozličné nepravosti našeho světa. Dojde i na nějaký ten pomalu se rozjíždějící kus (Prescribing Horror), který vysílá opravdu zlovolnou náladu, postupně mohutní a je plný temné atmosféry. Není divu, tento song se totiž zaobírá tématem znetvořených novorozeňat, jejichž matky na přelomu padesátých a šedesátých let užívaly v těhotenství dříve běžně dostupné hypnotikum Contergan.


Titulní rozběsněnost „Persona Non Grata“ spolu se songy jako „Slipping Into Madness“ nebo „The Beating Will Continue (Until Morale Improves)“ představuje vysokou školu thrashmetalového žánru, jeho nejvyšší ligu tvořenou naprosto dechberoucím nábojem a skvělými instrumentálními výkony. Kytarová sóla působí jako naprosto funkční vřeštivé útvary obohacující ten který song, nejsou za žádných okolností šizena a reprezentována ledabylostí. Mám pocit, že dvojice Gary Holt/Lee Altus (rovněž HEATHEN) vedle svých riffů zaměřila letos hodně pozornosti právě na sólové pasáže, kterým jsou dnes vlastní i melodičtější, klasicky hejvíkové momenty. Tento aspekt se do zvuku EXODUS promítá zjevně o poznání méně, než je tomu v případě německých KREATOR posledních let, i tak si toho lze však všimnout. 


Steve „Zetro“ Souza je výkladní skříní thrashového frontmanství, což jsem si uvědomil již kdysi dávno. Když jej člověk vidí na pódiu (měl jsem to štěstí třikrát), nepochybuje, že tento cvalík svůj styl do detailu prožívá a je na onen nářez plně koncentrován. Dalo by se říct, že na fouknutí do píšťalky přebírá všechny dobře známé thrashové automatismy se sobě vlastní jistotou. Na koncertě nepochybujete, že všechna ta gesta, povzbuzování davu či paření prakticky vymyslel. Skvělé na tom všem je, že onu energii a zhoubnost svého hlasu dokáže dostat i do drážek řadových alb EXODUS. Na druhou stranu se zde od kapely dočkáme i akustické kytarové vsuvky ve stylu latina („Cosa Del Pantano“), jenž připravuje prostor pro jednu z nejlepších zdejších rubanic - majestátní jízdu zmiňující mimo jiné také téma náboženského fanatismu  - „Lunatic-Liar-Lord“. Nejchytlavější hymnou je ve výsledku asi „The Years Of Death And Dying, kterou zdobí dokonce cosi jako sborový chorál v refrénu, jenž je (stejně jako celé album) možné považovat za nahněvaný tribut obětem současné pandemie. V bookletu ostatně kapela zmiňuje dlouhý seznam svých známých a kamarádů, kteří poslední dva perné roky nepřežili.



                        Fotka nazvaná Stihl jedenáctou dávku EXODUS...


Velmi pozitivně na mě působí zvukové ošetření letošního materiálu, který dělá dojem hodně robustní, avšak perfekcionalisticky řešené nahrávky, vykazující se aktuálním zvukovým kabátkem a pozoruhodnou plasticitou soundu. V tomto směru vše v producentské režii Garyho Holta a ostatních členů EXODUS zkrátka dopadlo na výtečnou. Je poznat, že samotná kapela své hudbě prostě rozumí nejvíc. Persona Non Grata“ je minimálně srovnatelně kvalitní řežba, jako tomu bylo v případě minulé nahrávky „Blood In, Blood Out“. Čím dál víc si ale myslím, že svou předchůdkyni novinka překonává. Mimochodem, vynikajícně se mi jeví též horrorový cover díla, který má na svědomí Pär Olofsson, poslední dobou metalovými kapelami poměrně často využívaný švédský kreslíř, který dokáže svým dílům vdechnout děj i potřebnou symboliku.


Autorovo hodnocení diskografie:


Bonded By Blood   (1985)    100%

Pleasures Of The Flesh  (1987)   70%

Fabulous Disaster  (1989)   90%

Impact Is Imminent  (1990)   70%

Force Of Habit  (1992)    70%

Tempo Of The Damned  (2004)   90%

Shovel Headed Kill Machine  (2006)   80%

The Atrocity Exhibition: Exhibit A  (2007)   80%

Exhibit B: The Human Condition   (2010)   70%

Blood In, Blood Out  (2014)   80%

Persona Non Grata  (2021)   80%



29.11.2021Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pavel
06.01.2022 00:38

Konečně se Exodus dostali na úroveň Testamentu či Kreator. Nechci je hudebně porovnávat, jen že se tímto albem dostali mezi světovou elitu. Deska má neskutečné koule, nenudí, šlape v podstatě celou stopáž, je agresivní, rozmanitá a melodická. vokál je tradiční ozdobou. Deska je kompaktní a řekl bych, že má i "hitové" ambice..., což se v dnešní době moc nestává. Na Exodus jsem měl vždy nejaké připomínky (většinou se mi líbílo pár skladeb z každého alba. Nikdy komplet), ale na tuhle fošnu nemám v zásadě nic negativního. Takto si představuji excelentní trash metal.

 

Honza H.
31.12.2021 18:28

Mbody: Zatím jsem kromě pár vzorků aktuální Exodus neslyšel,ale přesně si dovedu tu neposlouchatelnou produkci představit, úplně jako bys popisoval např. poslední Heathen (taky jsem testoval na dvou aparaturách a byť skvělej materiál, vcelku to poslouchat kvůli přepálenosti zvuku nejde).

 

Mbody
30.12.2021 21:20

Persona non grata je fajn, nie som nadseny, ani sklamany, tak na 75%.

Pri posluchu Exodus vsak vitazi nostalgia, prave davam origo Impact is imminent z 1990, material je mega kvalitny, avsak vsetko zraza produkcia.
Nevadili by mi ani tak ohlusujuco nazvucene drummy, avsak ten brutalny sound gitar zabija ich akukolvek harmoniu,suhru a rozoznatelnost jednotlivych riffov.Skusal som to na 2 aparaturach, napriek tomu, ze tie skladby mam velmi rad, posluch je vyslovene neprijemny a iritujuci, nedam viac ako 2 skladby za sebou , a tak rad by som si tento album uzil vcelku :-(

Ako naplast na bolest usi prave davam o 2 roky starsi Violent Restitution od Razor, neviem ci je to len moj dojem, ale kanadania letia do pekla rychlostou
vyssou, ako neprekonatelna konstanta definovana krvilacnym Reign in Blood...

 

Zdenos
01.12.2021 09:44

Psal jsem to v podroušeném stavu a sel s kůží na trh!

 

DarthArt
01.12.2021 08:49

zdenos:

Správně - daleko větší smysl má přece porovnávat NILE s VLTAVOU a ELBE nebo VITACIT s CITRON a "Agent ORANGE". Tam můžou vzniknout zajímavá metafyzická poznání... ;);)

 

Zdenos
30.11.2021 21:22

Torr šlape jak hodinky. Vyvážený poměr Oty a Bárta, baví mě víc než poslední singl Debustrol. Má to černou duši a polský,, Vader ' činel

 

Pekárek
30.11.2021 21:15

*tu

 

Pekárek
30.11.2021 21:15

Správně, Zdenos!:) Jo a díky za to referencí k Torr.

 

zdenos
30.11.2021 17:37

Porovnávat Exodus a Testament lze - oboje hraje Thrash. Ale je to úplně zbytečné.

stejné jako porovnávat Deicide a Nile, Accept a Motorhead nebo Vitacit a Arakain.

 

zdenos
30.11.2021 17:33

Pro mě zatím TOP exodus post reunion jsou: Exhibit A 07, Exhibit B - Human condition 2010.

A to mám Souzu fakt rád! :)