EXODUS - Blood In, Blood Out

80%

Předně je třeba říci, že se EXODUS znovu vrací na scénu s deskou, která za žádných okolností nepopírá jejich thrashmetalovou podstatu. Novinka „Blood In, Blood Out“ je nekompromisní žánrová jízda, bouře, před kterou vůbec není snadné se ubránit. Zkrátka do detailu vybroušený thrashing té nejvyšší jakosti, který je zároveň ve svých postojích pevný jako pečlivě utažený ocelový řemen. Ostatně na něco podobného jsme byli právě u EXODUS dlouhodobě zvyklí, ačkoliv je mnohým obeznámeným jasné, že problémem této kapely nebyla nikdy žánrová neujasněnost, jako spíše opačná věc – občasná neznalost míry, do kdy je nářez ještě schopný poutat pozitivní zájem a od kdy již spadá spíše pod ceduli označující nekonečné a nepřehledné rubanice. V tomhle směru je novinka volnější a o něco barvitější jízdou, než tomu bylo v případech několika předchozích alb.

Je až s podivem, kolik chuti a entuziasmu ze sebe dokázal Gary Holt letos vydolovat pro svou mateřskou značku, když stíhá ještě v mezičase koncertovat se SLAYER, do kterých nastoupil po smrti Jeffa Hanemanna a dnes se již rovněž aktivně podílí na nové nahrávce i této legendy. Přejděme zde tedy natrvalo k EXODUS. Od začátku nové nahrávky, kterou navíc zdobí skvělý masakrální cover, totiž od kapely schytáváte jeden nekompromisní úder za druhým. Fakt, že se tentokrát samotní hudebníci obsadili do pozice produkčních (Gibson/ Holt), svědčí o tom, že kapela chce mít všechny náležitosti do puntíku pod kontrolou. Dlouho očekávané album se prostě nemohlo nepovést, vše zde bylo podřízeno plnokrevnému organickému výsledku, plnokrevnému thrashi.

Zvuk je sice brutální, ale zároveň i vcelku barvitý, takže když napíšu, že doslova masakruje, myslím to tak, jak tomu je v intencích pečlivě promyšlených nahrávek od letitých kapel se zavedenou metalovou základnou fans, od kapel, které již nepotřebují usilovat o nějaké žánrové přemety a objevování nových horizontů brutality. Jde o srovnatelné dílo, jako bylo svého času třeba „Tempo Of The Damned“, které rovněž tenkrát po letech prázdna překvapilo a žánrové příznivce potěšilo. Ačkoliv jsou všechny zdejší skladby poháněny kanonádou bicích Toma Huntinga a nekonečným počtem tvrdých riffovitých běhů dvojice  Gary Holt/ Lee Altus, nejde o žádné samoúčelné zběsilosti. Skladby mají svojí přehlednou strukturu a jsou obohacovány častými sóly, ty mají základy spíše v ranku klasického heavy metalu.

Zásadní informací pro všechny fanoušky je skutečnost, že před nahráváním do sestavy znovu naskočil zpěvák  Steve „Zetro“ Souza. Ten vždy platil a stále platí, díky svému kvičivému hlasovému projevu, za poznávací znamení souboru. Jakkoliv si v průběhu posledních deseti let jeho nástupce/ předchůdce Rob Dukes získal vcelku nemalé množství příznivců a byl uspokojivou náhradou, přeci jen je zřejmé, že tím pravým a náležitě charismatickým hlasem pro EXODUS je právě pamětník zlatých časů - Zetro. Všichni znalci, pamětníci a fajnšmekři žánru thrash, kteří očekávali nekompromisní jízdu, budou novou deskou uspokojeni, byť je mi po poslechu jasné, že Gary Holt hrál tentokrát hodně na jistotu a nepřipustil, aby do letošních skladeb prosáklo cokoliv neočekávaného. Naopak posunutí jedinci, kteří si pod pojmem tvrdost představí minimálně THE DILLINGER ESCAPE PLAN, zůstanou neukojeni. Nevím zdali má tahle nahrávka větší šanci na rozšíření die-hard fanouškovské základny, nicméně mám za to, že bude patřit k nejúspěšnějším dílům, jaké kdy Gary Holt se svou kapelou nahrál. Netvrdím však, že jde o jednu z nejlepších věcí od EXODUS, to ani náhodou. Stačí když prozradím, že si novinka udržuje optimální kvalitu pohybující se v intencích, v jakých probíhala většina albových předchůdců. Vždyť EXODUS až na svůj památný debut „Bonded by Blood“ vlastně nikdy nepřišli s absolutně bezchybným albem, vždy se na jejich dílech dalo najít něco slabin. Dnes rovněž nejde o absolutorium a to především díky pohodlnosti, respektive díky snaze za žádných okolností nepřekročit hranici nalajnovanou starou tvorbou. Skladatelskému potenciálu, který je taktéž držen třicetiletým žánrem na uzdě, od průměrného výsledku rovněž výrazně dopomáhá špičkový zvuk a opravdu skvěle odvedené muzikantské řemeslo.

Ačkoliv se předem tvrdilo, že novinka bude kratší/údernější a bude obsahovat punkové prvky, či vyznívat jaksi jednodušeji, změna oproti několika předchozím dílům dle mého není zas až tak velká. Když se ve většině skladeb Souza nadechuje k třetí sloce a na časomíře onoho songu právě v té chvíli běží 5:30, vlastně mi to celé nepřijde jako přílišné osekání. Ostatně, jaký máte na tohle názor právě vy? Vždyť album, nedávno ohlašované jako vcelku punkové, nakonec trvá déle než hodinu. Ale je pravda, že od EXODUS jsme si již dávno zvykli na podobně obšírné porce, takže ani zde v tomto nebudeme ochuzeni. Ano, je zde určité zjednodušení, songy jsou tvrdé a přímočaré, ale zároveň je poznat nemalá péče, která byla ve studiu skladbám a jejich vyznění věnována. Nejde o žádné hala bala poházené výplachy. Co mne tedy nejvíce upoutalo? Strhující tempo a nasazení v titulní skladbě. Kadence slov lítající zde z nadupaného Zetra je doslova obdivuhodná, vše posléze vrcholí krátce vyřvávaným sborovým refrénem. Jednoduše perfektní song pravých EXODUS. Strhující drtička „Salt The Wound“ a její unikátní riffy. Jen jako jedinec, který prokoukne každý marketingový blaf, nechápu, co má proboha znamenat to Kirkovo sólo? A k čemu je dobré? Nekompromisní vrstevnatá hymna „Body Harvest“, která připravuje půdu pro absolutní vrchol desky, kterým je nakonec chorál „BTK“, rovněž není k zahození. Právě song „BTK“, spravující posluchače o příběhu masového vraha, jenž řádil na americkém Středozápadě, se povedl se vším všudy, včetně netradičně chytlavých zpěvových linek, jenž zde dovádí nad nekompromisní riffovou masou. Tak dobrý song EXODUS nenahráli již hodně dlouho. Obě středové skladby tedy doslova perfektní. Dále zaujme punkově klopýtavá „Numb“, která je zde jedinou podobného druhu a na závěr ještě ultra-rychlá smršť „Food For The Worms“. EXODUS nahráli další ze svých povedených alb a zřejmě i nejlepší ryzí thrashmetalové dílo letošního roku (tzn. trochu lepší než poslední OVERKILL).

Album zakoupeno zde.

14.10.2014	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz