Last Hardrock Outsider

EVERGREY - Hymns For The Broken

K nové desce EVERGREY vlastně přistupuji nezatížen důkladnou znalostí několika předchozích nahrávek, takže se vlastně cítím na rozdíl od pravidelných sledovačů této severské kapely zvýhodněn, protože jak jsem si všiml v nejrůznějších internetových diskusích, Švédové nyní přicházejí se svým devátým řadovým albem, od kterého nikdo vlastně až tak moc nečeká. Zvláštní je to zejména v kontextu jejich tvorby, která byla ještě před dekádou považována za stabilní nositelku progresu v powermetalovém ranku, jenže doba se zřejmě hnula. I když si nejsem zcela jistý, zdali právě v tomhle odvětví jsme se dočkali nějakých zaznamenání hodných proměn. Nic z těchto předběžných názorů a soudů se mne však netýká, protože jsem EVERGREY mnoho let vůbec nesledoval, takže se vlastně na jejich novou dobrodružnou výpravu po temných zvukových krajinách, kde se ukrývají zejména témata týkající se náboženství, politiky, společnosti, filosofie, ale i pocitů jedince zatěžkaného nějakým nepříznivým osudem, docela i těším. Osobně mě vlastně novinka „Hymns For The Broken“ přijde jako poměrně zdařilý vzorek mohutně vybuzeného powermetalu, kde opět vládne znělý hlas Toma S.Englunda a pod ním duní rozmáchlé heavy výrazivo nazdobené klávesovými party, tak aby songy své hutné kytarové poryvy prezentovaly s větší noblesou a okázalostí, což asi pro fanouška této kapely nebude zrovna informace, která by jej nějak názorově posunula, že jo? Tohle se prostě dělo i dosud.



Své důvody k onomu všeobecnému shrnutí novinky však mám, protože mám pocit, že právě nová deska se především vůbec nezpronevěřuje stylu, s jakým tahle kapela vešla ve známost již na přelomu milénia. Rozhodně po poslechu alba nemám dojem, že tenkrát EVERGREY vydávali desky, které by byly daleko lepší, než je tomu v případě této. Naopak si spíš myslím, že se letos Švédové dokázali ve svém souboji s časem a rovněž v závodech o udržení invence, celkem důstojně popasovat s výsledkem. Lze říci, že zrají  jako kvalitní víno, takže aniž by zrovna dnes přehnaně pozměnili vlastní skladatelskou šablonu a nějak by se nápadně vyvíjeli, spíše se zaměřili na vybroušení stávajícího. 


Ze skladeb zaujme hned po intru první hymnus „King Of Errors“, který vletí na posluchače ve vší majestátnosti a po dlouhém úvodu opanuje prostor takovým způsobem, že laťka očekávání vyletí z nízkých hodnot až ke stropu. I nadále se však pokračuje v dobré pohodě a deska nabídne celou řadu povedených songů. Svižná „A New Dawn“, jejíž  dramatické vyznění je poznamenáno nadpřirozenou atmosférou, nositelem které je zde bojovný chór a doslova megalomansky vybuzené klávesové aranže, mně osobně zas až tak nezaujala, stejně jako tomu je v případě následující houpavé „Wake A Change“, ovšem pak už se to znovu začíná všechno lepšit a dobrým směrem obracet. Každopádně skladby jako je titulní věc, „Barricades“, „Black Undertow“ nebo „The Fire“ se hodně povedly a určitě stojí za několikanásobný poslech, stejně jako mohutná bouře „The Grand Collapse“ držící rozevlátý závěr. Za mne novinka EVERGREY prostě platí za důstojný vzorek powermetalového artu ze severu Evropy, ostatně tak jako tomu bylo u této kapely kdysi dávno obvyklé.  


02.10.2014Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Smolik
03.10.2014 13:16

Nejlepší album od Evergrey je za 100% :-) . V daném žánru (v roce 2001 možná i napříč hard scénou...) mnoho lepšího než In Search... nebylo. Recreation Day za 95% :-)

 

Stray
03.10.2014 00:57

:-) Dík za příspěvky hoši. Smolík: hm hm, tak to zas prrrr, tady se hodnotí desky v kontextu všeho (tzn. od Joy Division po Napalm Death) a na základě autorova pohledu na to tzv. všechno dostaneme výsledek. Autor by dal tomu nejlepšímu z nejlepším alb od Evergrey 80%, proto dnes 70%.:-)

 

Smolik
02.10.2014 18:24

Ale no tak, 70 je málo, dal bych 85 :-) .

 

Carloss
02.10.2014 16:00

Přiznám se,že patřím k těm který od nich nic neočekával a příjemně mně překvapili.