AVANTASIA - Moonglow

80%

Je to od Tobiho pěkné, že se o své chytlavé melodie opět nezapomněl rozdělit s celou plejádou výborných zpěváků.:-) Asi by nebylo fér vést úvahy v tom smyslu, jak by „Moonglow“ znělo, kdyby ho celé nazpíval třeba Jorn Lande. Uf, najednou cítím mrazení. Můj skvělý tip ohledně obsahu bonusového disku příštího studiového počinu stejně zůstane nevyslyšen. Zapomeňte na instrumentální verze! Vlastně bych těch bonusových disků v případě novinky AVANTASIE mohlo být asi tak šest. Koncept spojený s masovou účastí špičkových hardrockových a metalových vokalistů však kritizovat nemíním. Jestliže totiž nedodáte silné skladby, kvalitní hlasy nic nezachrání, naopak, vaše nahota bude odhalena se vší parádou. Pro jednou se může jednat o úspěšný obchodní trik, Tobias Sammet ovšem pracuje koncepčně a komponovat také umí, a to sakra dobře. On ani jeho vydavatel nic nepodcenili. Výsledkem bylo ukázkové sestřelení prvního místa v německém prodejním žebříčku a řada podobných úspěchů v dalších zemích, včetně ČR. Žádný div. Na „Moonglow“ prostě všechno sedí. Ne, že by tomu bylo v minulosti diametrálně jinak, ale nové skladby se tentokrát se zvoleným konceptem protnuly takřka dokonale. Zejména se budou líbit fanouškům upřednostňujícím symfonicko-epický koncept s pořádnou dávkou německého melodického power-speedu. Leccos naznačuje účast Hansiho Kürsche. A ten pohádkový obal ..., lepší už jsou jen naši borci z Amanita Design.  

Základem novinkového alba, natřískaného muzikálově laděnými hity, se stal tklivý goticko-romantický fantasy koncept pro náctileté i starší, dívky a chlapce, ženy a muže, zkrátka pro všechny, kteří rádi podléhají goticko-romantickému eskapismu, a denní dávku emocí tudíž nehledají primárně v Blesku. K tomu přistupuje marketingová emo-balada o totálním vyčerpání samotného mistra, rekonvalescenci a spontánní tvorbě, poznamenané nasátím viktoriánské éry. „Moonglow“ přitom vyšlo v intervalu, který je pro malého velkého workoholika Sammeta víceméně obvyklý. Hudba z něj každopádně plyne náramně. Strhnou hned úvodní okamžiky steinmanovsky výpravné písně „Ghost in the Moon“. Po tomto velkolepém nástupu a zároveň i velkém Tobyho sóle povolá principál ostatní a jde se na věc. Vše působí jako perfektní studiový záznam povedeného hudebního dramatu. Živé provedení celého díla jako muzikálu, který neprošel dramatizací, se tudíž v podstatě nabízí.

Zpěváci září. Neřeknu vám, kdo nejvíc. V daném případě se jedná i o otázku osobních preferencí. Lande nabídl svůj mimozemský standard. Ten chlap prostě není normální. Nepřekvapil ani famózní výkon Geoffa Tatea ve dvojici skladeb „Invincible“ a „Alchemy“; projekt OPERATION MINDCRIME narozdíl od 99 % fanoušků stejnojmenného alba totiž stále sleduji. Hansi zní tolkineovsky a opravdu příjemně, Ronnie Atkins jedinečně. Díky Bobu Catleymu se mi doma postupně nakupily skoro všechny řadovky MAGNUM. Povedl se i duet Tobyho s Candice Night v titulce. Pokud se vám takový styl líbí, vraťte se k druhému albu projektu KISKE/SOMERVILLE z dílny rovněž velmi potentního skladatele Magnuse Karlssona. Co na tom, že občas někde zazní nějaký hodně provařený riff, že všudypřítomná epika zredukovala třeba sólové party kytar; kupříkladu ve „Starlight“ jsem ho docela postrádal. Několik sól, které by zahrál kytarista formátu Bruce Kulicka, mi na nové desce zkrátka trochu chybí, ale možná se jen nenašel prostor pro jeho bluesrockové cítění. Ve fantasy světě umně prokomponovaném Sammetem, jehož jádro tkví v jedenáctiminutovém monumentu „The Raven Child“, se toho i tak děje hodně. Pěvecké exhibice, propojené množstvím chytrých aranží, dají na podobné bolístky (k nimž řadím i příliš zemité bicí Felixe Bohnkeho) brzy zapomenout.

Co říci závěrem. Bylo by asi chybou očekávat nějaký zásadnější posun. Desky AVANTASIE je možné poměřovat vždy jen úrovní konceptu a koncentrací silných melodií. Ostatní představuje jen prkotiny. Práce recenzenta se v tomto směru blíží hodnocení sommeliera, který posuzuje různé ročníky shodné odrůdy z totožného regionu. Za podstatný tedy nakonec považuji fakt, že se Sammet ani na aktuálním albu neodklonil od power metalu evropského střihu, který košatí na mnoho způsobů, dokonce až natolik, že ho v podstatě transformoval ve zdařilý fantasy muzikál. Pominu-li závěrečný cover „Maniac“, pak onu americkou stopu, na kterou Toby občas sází, lze na „Moonglow“ slyšet víceméně jen ve spojení s osou Broadway-Hollywood. Milovník takto pojaté hudby zde nemusí kromě odhalování četných zákoutí absolutně nic řešit, v melodických partech se totiž málem utopí. Stoprocentně zde platí zásada: Pakliže se líbí, líbit se i bude. Jednoznačně dobrý ročník, díky své kompaktnosti pravděpodobně vhodný i k archivaci. Zdařilá koncertní adaptace by mohla přinést vrcholný zážitek. 

14.03.2019	Diskuse (24)	Pekárek hackl@volny.cz