Last Hardrock Outsider

HELLOWEEN - Walls Of Jericho

Jsou nahrávky, které se postupem let stávají doslova kultovními svatyněmi, a i přestože dnes již neplatí za nejtvrdší, nejrychlejší, nejmelodičtější výtvory daného žánru, působí na nás stále svým obrovským charismatem, energií, nehasnoucím zápalem i tím, že je na nich každá pasáž doslova samozřejmá, jakoby je v těch dávných dobách snad ani nestvořili lidé, natož pak dvaadvacetiletí kluci. A „Walls Of Jericho“ je přesně takové. Když se v Hamburku na počátku roku 1984 připojil kytarista Michael Weikath k trojici Kai Hansen, Marcus Grosskopf a Ingo Swichtenberg, která si do té doby říkala IRON FIST, byl to pro budoucnost speedmetalové hudby velký okamžik, o čemž samozřejmě v té době ještě nikdo nevěděl. Tehdy vznikli HELLOWEEN. Weikath spolu s Hansenem vytvořili na několik let nerozbitný skladatelský tandem, který okamžitě počal sypat z rukávu jeden skvělý nápad za druhým. V případě HELLOWEEN se na smlouvu s nějakým agilním vydavatelstvím opravdu nemuselo příliš dlouho čekat, protože právě začínající firma Noise Records, která se v Německu (v pozdních osmdesátých letech) starala o věhlas metalové hudby, vycítila talent této mladé skupiny okamžitě. Po účasti na kompilaci „Death metal“ (spolu s HELLHAMMER, RUNNING WILD a DARK AVENGER), přichází na řadu předkrm v podobě bezejmenného minialba, na kterém je pět skladeb. Dnes je zřejmé, že tyto songy posunuly extrém v oblasti rychlého melodického metalu své doby a zároveň plně korespondovaly se stylem rozzuřených pekelných dýní na jejich následném velkém debutu.



Vysokorychlostní tempo, nekompromisní kytarové laufy, trilkující sóla a Hansenův neotesaný krákor, to všechno byly indicie, díky kterým byla norma z počátku desetiletí, zavedená slavnými Brity JUDAS PRIEST, ale také krajany z ACCEPT, rázně svržena a mladí floutci z německého přístavního města zahájili bezstarostný mejdan pod praporcem zvýšené dravosti a „hurá přístupu“. Co na tom, že materiál na minialbu oplýval technickými nebo zvukovými nedostatky? Upřímnost vždycky imponuje. Pravidlo, které platí pro tvůrce v jakékoliv době. Skladby „Starlight“, „Murderer“, „Warrior“, „Victim Of Fate“ a „Cry For Freedom“ se tak brzy staly velmi oblíbenými mezi tehdejší odžískovanou mládeží. Přejděme tedy od předkrmu k hlavnímu chodu.


Mohutné fanfáry z hradeb Jericha, starověkého města vyznačujícího se svou osudovostí, jakoby předznamenaly ten následný blitzkrieg, kdy se do nás bez větších skrupulí čtveřice kudrnatých německých rarachů pustila s takovou vervou, až vedle jejich projevu bledly i rané příspěvky papírově mnohem tvrdších thrash metalových kapel. Kurážný Kai Hansen svým pěveckým projevem šílence, kterému došly sedativa, vystihl v úvodní mordě „Ride The Sky“ doslova všechno, co je v klasické metalové hudbě nejdůležitější. Nadpozemská rychlost, dravost, agrese, ale i silné melodie a nad tím vším jako meluzína hvízdající zrzounův hlas (dodnes mám za to, že Hansen charizmatičtěji než na „Walls Of Jericho“ již nikdy nepůsobil). Po vygradované prezentaci výše zmíněného přišla zkrátka už jen fascinace. Dost dobře si pamatuji jaký dojem ve mě tahle nahrávka zanechala, když jsem jí slyšel poprvé. Album je doslova přeplněné geniálními nápady, byť nejde o žádné technicky vytříbené věci, vše působí tak samozřejmě, jakoby šlo o nějakým vyšším zákonem dané a platné partitury. Skoro každá zdejší skladba vrcholí chorálem, který ne že dokáže upoutat pozornost, ale rovnou uhranout a nekontrolovatelně strhnout - nejpatrnější je to u „Guardians“, „Metal Invanders“, „Heavy Metal“ nebo u epicky proměnlivé „How Many Tears“ (dodnes je tahle Weikathova věc hrána na koncertech). Každá z těchto skladeb je výsledkem obrovského entuziasmu. Nejagresivnějším songem nahrávky je zřejmě „Phantoms Of Death“, naopak takové „Reptile“ nebo zejména „Gorgar“ upoutají spíše svou podobou jakýchsi zlověstných metalových říkánek či zaklínadel, působících na mě jako jakýsi spirituální odkaz na utajované dědictví Bratří Grimmů, o kterém se nesmí příliš mluvit.


Vůdčí skladatelský tandem Hansen/Weikath již nikdy nepůsobil v riffech takto brutálním dojmem. O bleskurychlé sólové party se pak oba rovnocenně dělili. Marcus Grosskopf už tenkrát potvrzoval svůj neobyčejný talent. Patrné je to zejména v momentech, kdy jeho nástroj občasně probublává skrze neprostupný riffový vál. Ingo Swichtenberg byl naopak vždy tím čtvrtým členem vzadu a znamenal sázku na jistotu. „Walls Of Jericho“ nakonec sklidilo obrovský úspěch a vydatně dopomohlo nastartovat horečku, která se posléze okolo kapely HELLOWEEN strhla. Evropské kluby při jejich prvním a zároveň posledním turné, na kterém zpíval Kai Hansen, doslova praskaly ve švech. Nicméně Kai se záhy rozhodl soustředit výhradně na kytarové party (poslední skladbou, kterou u HELLOWEEN nazpíval byl maxisingl „Judas“ vydaný v roce 1986) a přenechal pro další sezóny mikrofon teprve osmnáctiletému mladíčkovi Michaelu Kiskemu, s kterým se na následných dvou albech hamburská časovaná bomba dotknula nebe. Ale o tom až příště…


Recenze byla před lety zveřejněna na webu: metalopolis.net


04.05.2015Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

jura25.12.2015 08:19

pan kolega pekarek to vystihnul absolutně přesně, rychlost, tvrdost, kultivovanost, MAGICKA SOLA, totalni srdcovka dodnes.

 

jura25.12.2015 08:15

jsem 76 rocnik,kdyz jsem někdy ve 12 -13 uslisel ješte na starem jednokazetovem grundiku kompletni W,O,J, po par pisnickach jsem měl slzy v očich, dodneška nechapu jak je vůbec mozne ze puvodni helloweeni nedostali za to album nobelovku..

 

Daveyy16.05.2015 23:16

Na Walls Of Jericho mě nejvíc fascinuje ta naprosto nová cesta které udal tento spolek cestu. Zrod Speed či power metalu. Do té doby nikdo neuměl hrát tak tvrdě a zároveň melodicky. Proto je tato deska kultem a naprosto právem! Já sám jsem byl fascinován když jsem ji prvně slyšel. A ta vlna kapel co vznikla na tento impuls. Blind Guardian v první řadě.

 

Pekárek
05.05.2015 10:37

Recenzi už jsem někde chválil:), nicméně nemohu si odpustit, abych znovu nevyřval do světa, jak neskutečné je toto album. Tvrdost, syrovost a do toho ty fantastické melodie a magická sóla.