SCANNER - Terminal Earth

90%

Na konci osmé dekády platili němečtí SCANNER za jedny z nejlepších speed metalových úderníků na západ od našich hranic. Osobně jsem jim už dávno přisoudil třetí pozici oné doby, jen těsně za tehdy rovněž začínajícími BLIND GUARDIAN a o hodnou délku za nedostižnými HELLOWEEN. Ono těch kapel hrajících s vysokými kartami bylo pochopitelně mnohem víc, ale soudím, že ani takoví ANGEL DUST, či CHROMING ROSE se v hudební nápaditosti SCANNER nevyrovnali.

Duchovním otcem souboru se v roce 1986 stal kytarista a skladatel Axel A.J. Julius, který zajišťuje chod kapely s několika kratšími i delšími přestávkami až do dnešních dnů. S parťákem u druhého vesla Thomasem Sophou, dvojicí Bork/Kolorz basa/bicí a společně s vokalistou Michaelem Knoblichem v roce 1988 povili úchvatně melodické a energické dítko „Hypertrace“. Inspirováni sci-fi tématikou vložili tuto do svých textů, obálek i živé prezentace na debutu i nahrávce předmětné. Obě desky vyšly kde jinde než u Noise Records a to pouze s ročním odstupem.

Dvojka pojmenovaná „Terminal Earth“ posunula SCANNER mezi nesmrtelné. Výměna na postu zpěváka, novicem se stal shouter z albové dvojky ANGEL DUST S. L. Coe, skupině vyloženě prospěla, jelikož už tak dobrého Knoblicha nahradil kralevic s hlasivkami ještě dokonalejšími. Problém však nastal časem a to ve vzájemné komunikaci. Vzpomínám si na rozhovor ze Sparku z devadesátých let s majitelem značky Axelem Juliusem, který na dotaz ohledně odchodu Coeho lakonicky odpověděl „S. L. byl strašný kok.., ale jako zpěvák byl úžasný“.

Úvodní trojice skladeb, jmenovitě „The Law“, „Not Alone“ a „Wonder“ jsou hymny a hity v jednom balení. Úvodní šleha od samého začátku operuje s výbornou kytarovou technikou a melodie se jí sypou z rukávu, jako jablka s díravého košíku. Druhá píseň je Coeovým představením jako jednoho z nejlepších zpěváků v Německu té doby. Jeho jímavý rozsah umožňující se mu pohybovat v několika stupnicích bere dech, stejně jako břitká riffojízda obou kytaristů. Třetí „Wonder“ jemně zpomalí a nechá tak vyniknout kytarový dvojzápas nutně podepřený o neskutečně melodické výšivky. Coe šplhá do výšek jako akrobat na vysuté hrazdě a když se přiřítí část s refrénem, člověk se jen blaženě usmívá. Největší hit vyšel pod názvem „Telemania“. Jeho démonické vzezření a zapamatovatelný refrén zadělal kapele na veliký úspěch. Po nesporně kvalitní speedmetalové dvojici „Touch The Light“ a písni titulní (obě jsou dokonalými nápady narvané), je dalším z vrcholů epická, devítiminutovka „From The Dust Of Ages“. Ta je vyšperkována toliko vyhrávkami, sóly a brejky, že by se z ní daly ukuchtit skladby čtyři. Jde o motivově progresivní klenot sestavený dle vzoru QUEENSRŸCHE, nemající na podobném stylovém kolbišti mnoho konkurentů. S. L. Coe tu znovu podává výkon par excellence. Desku uzavírá dvojice znovu velmi kvalitních písní „The Challenge“, respektive do středního tempa oděná pompéznost „L.A.D.Y.“.

Pro mne znamená deska „Terminal Earth“ hodně. Je to veskrze ikonická vzpomínka na hudební mládí, na bezstarostnost, na hledání a objevování zcela nových prostředků i postupů v hudebních oblastech. Nabídnout mi ji k poslechu někdo dnes, asi by neměl šanci s podobným hudebním konglomerátem uspět, ale v osmnácti člověk vidí hodně věci úplně jinak. Ona i znalost scény a představa určité muzikální cesty je rozporuplná. Hodnotím střízlivě i s patřičným sentimentem.

29.09.2020	Diskuse (15)	Horyna marekdt@seznam.cz