ENSLAVED, SVALBARD, WAYFARER - Praha, Futurum, 18.března 2024

Dle předpokladů v pondělí fanoušci tvrdších a progresivních žánrů metalové hudby bez problémů zaplnili pražské Futurum. Klub vcelku ideální pro menší až středně velké akce tohoto druhu. Na programu byly hned tři aktuálně poměrně sledované kapely, z nichž mne nakonec dostala až ta hlavní a nejdlouholetější. Norští ENSLAVED jsou totiž už dávno klasikou metalového progresu a důležité v jejich případě je, že své umělecké vize dokáží náležitě přenést i na živá pódia. Už ani nevím kolikátý jejich koncert jsem v životě viděl, dost možná šlo o šestý nebo sedmý koncert této kapely, u kterého jsem v posledních cca patnácti letech byl, ale bez tak jsem se na něj těšil. Hlavní kapela nezklamala.

Celý večer zahájil americký kvartet WAYFARER z Colorada. Tedy kapela, která má za sebou poměrně oceňované loňské album „American Gothic“, jež sklidilo kladné ohlasy od kritiky i fans. O kapele se často píše, že ve svém zvuku dokáže kombinovat prvky amerického folklóru a country s nekompromisním black metalem. Já osobně zvuk čtveřice v průběhu setu vnímal jako více metalově tradiční, než bych předběžně očekával. Asi ne úplně špatný set však postrádal větší švunk a vše tak poměrně dost splývalo do dark/black banalit za asistence nějakého toho tónu slide kytary či akustického rozjezdu. V tom základním se mě tahle kapela jako příliš originální, svébytná a silná nejevila. Rozhodně i portugalští MOONSPELL, kteří v průběhu kariéry, dle mého, dokázali z minima vytřískat maximum, jsou daleko svébytnější a skladbově výraznější jednotkou. Mluvím o nich, protože ze zaběhlých značek maj k WAYFARER vlastně možná nejblíž. Američané jsou však zatím takový běžný a ničím zajímavý metalový underground, kterému by slušela výraznější diferenciace skladeb, podpořená intenzivnějším vábením publika prostřednictvím něčeho, co by se mohlo v globálu více líbit. Této kapele zkrátka chybí hlavní rádce, producent, případně větší odvaha k tomu, hodit vlastní podhoubí za hlavu. Takhle za mne vlastně obyčejný výstup, který neudělal nic jiného, než že prošuměl.

Britští SVALBARD nebyli určitě o nic lepší než WAYFARER. Spíše uřvanější, což se samozřejmě od kapely post-hardcore scény očekává. Stejně jako u Američanů však vyznění nebylo zrovna ideální, zvlášť když člověk zjišťoval, že hudební rozmanitostí tahle partička rozhodně nepřekypuje. Chtějte něco podobného po kapele, která za sebou nemá ani deset let existence. Nemožné! Narvané výpady metalcore hluku a emoční předváděčky nejsou zrovna devízou, kterou bych někdy cenil, ale ty tři skladby, u kterých jsem v sále setrval, mě o nutnosti sledování této kapely, zastoupené třemi chlápky ve středních letech a s potetovanou Serenou Cherry ve svém středu, příliš nepřesvědčily.

To Norové přesluhující již třicítku jakoby přišli ze zcela jiných hudebních oblastí. Jejich koncert plynul jako dramatický film plný rozmanitých pasáží, kde nebyla nouze o nejrůznější záchvěvy nálad a emocí. Zkrátka klasicky progresivní výlety z temných blackových vod až kamsi na okraj nevlídné a mlhou prostoupené říše plné atmosférických pasáží. Jakoby hudbu ENSLAVED do Prahy tentokrát seslali samotní skandinávští bohové. Kytarová bouře tak mnohdy bičovala drakary a šustění větru již bylo v rámci bergenského zálivu samozřejmostí. Zklidněnější houpavé pasáže, ve kterých mnohdy Kjellsonův skřehot vystřídaly čisté zpěvy jeho spoluhráče spoza bicích, utvářely znamenitou scenérii metalového progresu. Učarovalo mne s jakou jistotou a samozřejmostí byl poměrně náročný a dlouhý koncert odehrán.

Kapela samotná se příliš nezdržovala s proslovy mezi songy a věnovala se daleko spíše preciznímu podání své hudby. Zvuk byl křišťálově čistý. Stál jsem těsně před zvukaři a chvílema jsem uvažoval i o přirovnání soundu této kapely k vycizelovanému pojetí MESHUGGAH, byť Norové samozřejmě své songy rozvíjejí k větší bohatosti a vrstevnatosti. Je s podivem, že takto poměrně propracovanou hudbu bylo rázem snadné těch osmdesát minut poslouchat a ani se nezaobírat časomírou. Mě osobně tento koncert hodně bavil, určitě víc než jejich poslední výstup na Brutal Assaultu, ale tohle může být také o dané náladě a chuti se mu soustředěně věnovat. Přeci jen tahle kapela nehraje svůj artový black metal pro každého.

V rámci setlistu ENSLAVED nejčastěji brali songy ze svých posledních dvou řadových alb „Utgard“ a „Heimdal“, pak samozřejmě došlo i na dvě věci z alba „Below The Lights“ a možná ještě něco staršího data. Nicméně nakonec se nepotvrdilo, že letos pojedou turné, kde budou hrát především věci z devadesátek a všeobecně staršího data, za což jsem rád, protože v devadesátkách jsem určitě neměl čas na to sledovat hudbu ENSLAVED. Tohle byla hlavně aktuální progrese a metalová moderna v tom nejlepším slova smyslu. Výborné nasazení, skvělý zvuk a celková aura výjimečně se vyjadřující kapely.

set-list ENSLAVED:

Kingdom

Homebound

Forest Dweller

Sequence

Congelia

Ruun

The Dead Stare

Havenless

Heimdal

Drum Solo

Isa

Allfǫðr Oðinn

22.03.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz