Last Hardrock Outsider

MYRKUR - Mareridt

Předně, můj přístup ke zpěvačce vystupující pod uměleckým jménem MYRKUR je vesměs pozitivní, ve svém zdejším hodnocení se však nevyhnu několika upozornění na pár věcí, které mě na celém projektu dvaatřicetileté dánské hudebnice Amalie Brunn příliš nesedí a to i navzdory skutečnosti, že několik skladeb na jejím druhém a v září vydaném albu „Mareridt“ považuji za naprosto skvělé věci. Pokud máte rádi temnou a zároveň tklivou muziku, která v sobě pojí metalové vlivy s avantgardou a severským folkem, pak jste zde na správné adrese, to ať si třeskutí blackmetalisté a všichni ti temní a nespokojení vlci vyjí třeba na ledově chladný islandský měsíc.


 

 

Předně obecná pozitiva: Amalii Brunn slouží ke cti, že skladatelsky i vokálně funguje sama za sebe, že není jen jakousi mělce působící a bezcennou loutkou v rukách studiových muzikantů makajících na zakázkách svého vydavatele. Několik skladeb na desce dokazuje, že umí v onom skandinávsky nalazeném dark folk metalovém stylu, navíc v případě dvou skladeb lehce šmrncnutém blackovými poryvy, napsat, jak hodně dojemnou a charismatickou píseň, tak i jedovatou smršť. Pro hudební byznys je přínosná i co se vzhledu týče, neboť jde bezesporu o zajímavou a krásnou ženu, navíc její hlasový projev je velmi vyzrálý a vesměs originální, takže proč by se z někoho podobného nemohla stát hvězda? 

 

Letmá procházka obsahem: V úvodní skladbě „Mareridt“ předvede MYRKUR vokální techniky, jaké se kdysi používaly v horách většiny severských zemích k nahánění dobytka a z té ryzosti projevu naskakuje doslova husí kůže, člověk jakoby stál uprostřed hornaté pustiny kdesi nad fjordem, její hlas zde totiž dokáže navodit atmosféru a je velmi autentický, deroucí se přes hory a doly skrze jiskrné trilky. Rovněž jde o velmi pozoruhodnou hudebnici, i co se týče skladatelské práce, pohybující se navíc v oblastech netradiční kombinace hudebních stylů. Ony právě rozdivočelé skladby „Maneblot“ a „Ulvinde“ dodávají celku na výživnosti a vrstevnatější podobě. Líbí se mi, jakým způsobem MYRKUR dokáže zapracovat všechny ty folkové indicie do těch dvou nekompromisně mrazivých blackmetalových sypaček. Když naopak přijde s tím nejčistším pěveckým projevem v elfsky čarokrásné „Crown“, nemám slov. Jde zřejmě o vrchol celé desky. I duet „Funeral“CHELSEA WOLFE se povedl, a tak má deska, která trvá pouze něco přes půlhodinu hned několik želízek v ohni.


 

 

Teď pro změnu k záporům: Nechápu proč je album tvořeno songy, které jsou nazpívány hned ve čtyřech jazycích, konkrétně v dánštině, švédštině, angličtině a islandštině? Celek tak určitě nepůsobí zrovna semknutým dojmem, ale spíše jako slepenec skladeb, které byly nahrány během delšího časového úseku, zjevně podle toho, na co zrovna byla v domácím studiu chuť. Což budí dojem podobný efektu tak trochu vysypaného šuplíku. Dál mne zaráží, proč se dánská hudebnice, žijící ve Spojených státech (a ještě před časem prezentující v synthy-popové kapele), ve svých aktuálních klipech nyní prezentuje uprostřed hornaté norské (nebo islandské?) krajiny, když její vlastní domovina je prostě jenom taková travnatá placka kousek nad Německem, kde za nejvyšší vrchol platí nájezd na dálnici? Tyto věci ve mně totiž budí pocit, že se Relapse rozhodli MYRKUR pomocí image severské divy prodávat jako nějaký produkt přihlouplým konzumentům zpoza Atlantiku (Němci od Wackenu, nesmějte se, nejste na tom o moc lépe). Zkrátka mě to i přes výše zmíněné klady celé moc neštimuje.

 

Z mého pohledu tak jde určitě o pozoruhodnou a talentovanou umělkyni, která zde prezentuje pár naprosto skvostných skladeb, doplněných na osmatřicetiminutový nosič o nějakou tu pofidérní vatu a skladatelsky zas ne až tak pevnou výplň, asi za účelem stůj co stůj zasytit hlad po čemsi bytostně severském a skandinávském. Kdyby se jednalo o šestiskladbové EP volil bych určitě známku vyšší, takhle díky těm několika skvělým skladbám a velmi zajímavému hlasu za 70%.


09.10.2017Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos10.10.2017 12:15

:DD

 

Valič
10.10.2017 12:12

Stray: Rocky sice říkával, že „it ain´t over ´til it´s over“, ale já bych tu absurdní diskusi asi taky uzavřel. Všichni se snad shodneme na dvou zásadních věcech (pan Redl má koule, slečna Myrkur nemá koule) a všechno ostatní jsou jen nepodstatné prkotiny (to o té Chelsea Wolfe jsem jakože neslyšel). Všechno je tedy tak, jak má být, a my si teď můžeme jít každej po svejch, jak říkáme my troglodyti… vlastně chci říct polygloti: „metelesku blesku“. :-)

 

Pekárek
10.10.2017 11:27

dělaly*

 

Pekárek
10.10.2017 10:35

Určitě si to tentokrát poslechnu. Ukázky na mě dělali dojem takového typicky "ženského světa". Mám rád, když je na prvním místě hudba:)

 

Stray
10.10.2017 08:06

Valic: Myrkur je aspoň hezká, kdežto Chelsea Wolfe je spíš ošklivá jako noc, to je potřeba si předem ujasnit.:-) Tečka. Domluveno. Uzavřeno.:-)

 

carcass
09.10.2017 22:49

v tomhle typu muziky je pro mně jasně nejlepší Vlasta Redl, ten všechny tyhle "jakože" rock metalové folkaře strčí do své jedné špinavé kapsy, asi proto že je autentický a upřímný a jeho muzika má koule a charisma...Vlasta Redl!

 

Valič
09.10.2017 22:40

Stray: Já jsem to s těmi 90% možná trochu přehnal, ale debutu V.A.R. jsem předtím dal 70% a tohle je přece jenom kvalitativně minimálně "o patro výš". :-) Nemyslím si, že by ten projekt byl nějak vykalkulovaný a pochybuji, že by podobnou hudbu ocenili zrovna fanoušci Amon Amarth. Spíš by se to mohlo líbit posluchačům raných Ulver, Borknagar nebo Agalloch. Pro mě je to celkem příjemné album, které si možná ještě někdy pustím, ale rozhodně u mně nebude patřit ke kandidátům na album roku a to ani v rámci žánru. O něčem takovém bych uvažoval spíš u té novinky od Chelsea Wolfe (tam je to jasných 100% stejně jako u její předchozí desky), i když u ní nevím, do kterého žánru bych ji měl vlastně zařadit. :-)

 

carcass
09.10.2017 22:28

zkusil jsem to na youtube......a nic :-), jako jo, chápu, že je to asi z určitého úhlu pohledu hezké, ta holka je docela roztomilá, ale tenhle typ muziky jde velkým obloukem kolem mně, to nemá žádné koule ani charisma.....

 

Stray
09.10.2017 21:26

Právě. Já si taky říkám, jak jsem se přemohl a napsal to hrozně pozitivně, a ty bys tomu odečetl zrovna ten odstavec, který je definicí mého pohledu na věc, na všechny ty severské zpěvule spjaté s přírodou, zkrátka a dobře - je to vábnička na metalový burany co jinak choděj na AMON AMARTH, cirkus, kterému se však zrovna v tomhle podání daří mít určité kouzlo.

 

Valič
09.10.2017 21:18

Stray: Já osobně se snažím u hudby, kterou poslouchám a která se mi aspoň trochu líbí, zápory ignorovat a soustředit se pouze na to pozitivní (někdy je to ale celkem problém, jako třeba v případě nepovedených textů u českých kapel - viz můj komentář pod recenzí V.A.R.). Je to ale tvoje recenze, takže si do ní piš, co chceš. :-) Tvoje hodnocení mě spíš přišlo překvapivě vysoké vzhledem k tomu, že podobnou hudbu zrovna nepreferuješ. K těm posledním třem skladbám ti toho moc neřeknu, album jsem si pouštěl pokaždé před spaním, takže jsem jeho konec vždycky prochrápal. :-)