Last Hardrock Outsider

IMMORTAL - Battles In The North

Neexistuje v historii moc kapel, ke kterým by obecná metalová veřejnost tak moc změnila přístup jako k norským IMMORTAL. Když jsem je začal někdy po půlce devadesátých let poslouchat, byli sice už všeobecně známí, většina metalistů je ale brala jako okrajovou záležitost pro naprosté hudební radikály. Z blacku frčely spíš epičtější věci typu DIMMU BORGIR nebo CRADLE OF FILTH a hudbu IMMORTAL majorita vnímala jako šílený kravál, který nelze poslouchat déle než několik minut. No a vidíte - dneska jsou považováni za jedny z největších hvězd metalové scény, na festivalech dostávají nejlepší hrací časy a o rozhovory s IMMORTAL se perou redaktoři nejprestižnějších hudebních magazínů. Jak se ta doba změnila! Kapela samozřejmě dnes hraje (nebo donedávna hrála) výrazně přístupnější muziku než kdysi v devadesátých letech. Přesto - když se na koncertě z pódia ozve magické zaklínadlo „Battles In The North“, zapůsobí to jako dynamit a dav se rozbouří frenetickým nadšením!



Tahle deska z roku 1995 je totiž pro IMMORTAL doslova synonymem! Ne, že by byla prvním silným albem kapely – už debut „Diabolical Fullmoon Mysticism“ z roku 1992 má svoje kouzlo a oplývá tím nepopsatelným feelingem, který k true norwegian black metalu přilákal tolik lidí. Ještě důležitější je druhé album „Pure Holocaust“ (1993), na kterém se IMMORTAL dostali mnohem dál a z jehož drážek doslova tryskají ony typické harmonie, které definovaly zvuk kapely - směs teskných, nihilistických melodií smíchaných s nářezovým rytmem a naprosto osobitým krákoravým hlasem. Kapela se odlišovala i vizuálně – vzpomeňme na nezaměnitelný warpaint vokalisty Abbatha - a v záplavě jiných black metalových spolků tak začala fungovat jako samostatná jednotka, která si žije sama pro sebe. Album „Pure Holocaust“ navíc mělo velký vliv na vývoj celé „true norwegian“ scény – další základní kameny typu „Frost“, „De Mysteriis Dom Sathanas“ nebo „In The Nightside Eclipse“ se dostaly mezi lidi až o rok později a navíc řada klíčových blackových muzikantů řešila namísto hudby spíše problémy se zákonem.


Zatímco kolegové z MAYHEM, BURZUM, EMPEROR či THORNS seděli za mřížemi nebo leželi v hrobě, IMMORTAL fungovali v plné síle a v září 1994 zplodili v bergenském studiu Grieghallen jedno z nejdůležitějších blackmetalových alb všech dob – mocné „Battles In The North“! Kapelu v té době tvořili jen dva muži, kytarista Demonaz Doom Occulta a jeho parťák Abbath Doom Occulta, který kromě basy a vokálu zvládl nahrát i bicí. Tím se vlastně zopakovala situace z předchozí desky – „Pure Holocaust“ je rovněž nahráno jen Abbathem a Demonazem, i když v bookletu je uveden bubeník Erik, který je dokonce vyobrazen na přední straně obalu. Na „Battles In The North“ už ale podobná situace nenastala a cover zdobí „jen“ zachmuřená dvojice pózující s elektrickými kytarami ve zmrzlé otevřené krajině.



Tím se dostáváme k velmi důležité věci. Právě na „Battles In The North“ totiž IMMORTAL s konečnou platností definovali svoji mrazivou image, která je pak měla provázet natrvalo. Už na předchozím albu kapela agitovala svoji posedlost sněhem, chladem a ledovou prázdnotou, na „Battles In The North“ to ale mezi posluchače fláknula nesmírně hrubou silou, neurvale a bez kompromisů! Do bílých ledových barev je laděn i booklet, potisk cédéčka a dokonce plastová krabička, což bylo na jinak striktně temné „true norwegian“ scéně naprosto raritní !! Kapela si vyhrála i se dvěma videoklipy – v „Blashyrkh (Mighty Ravendark)“ zastihneme Abbatha a Demonaze na horských srázech, kterak vzývají havraní království, zatímco v „Grim And Frostbitten Kingdoms“ skupina řádí na sněhové pláni a za bubny je doprovází kolega Hellhammer z tehdy zdecimovaných MAYHEM.


Nejdůležitější na každé desce je pochopitelně samotná muzika a i v tomto ohledu je „Battles In The North“ ojedinělý počin. Nebudu popisovat všechny položky v tracklistu, protože album funguje především jako celek - evokuje ledovou bouři, která to do mě pere v šílené rychlosti, ksicht mám rozsekaný od ledových krup, uši zalehlé ječícím uragánem, ale nedokážu se odtrhnout, protože to má prostě atmosféru jako prase! IMMORTAL s pomocí producenta Pyttena vymysleli osobitý zvuk, který je sice black metalový, ale ne tak výškový a bolestivý, jak je v žánru zvykem. Typické melodie IMMORTAL se v tomhle „sněhovém“ soundu trochu ztrácejí, pozorný posluchač je ale pod zvukovými závějemi lehce identifikuje.



I když „Battles In The North“ funguje spíše jako celistvá hradba, neznamená to, že by neměla svoje vrcholy. Za jeden je všeobecně považována titulní skladba, která celou desku rozjíždí jako nekompromisný kopanec a má výraznější strukturu než třeba věci z prostředku alba. Druhou hitovkou je závěrečná „Blashyrkh (Mighty Ravendark)“, která je postavena úplně jinak než ostatní kusy na desce. Trochu si hraje s šamanskými rytmy a neprostupné kytarové stěny prokládá melancholickou vyhrávkou a krákoravým poselstvím, které jako trubadúr velebí ono mrazivé království Blashyrkh, které nikdy nikdo neviděl, protože každý pošetilec mířící k jeho branám zmrznul na kost.


K recenzi na třetí album IMMORTAL se patří zmínit i koncerty, už proto, že se zajímavé dotýkají české metalové scény. Konkrétně moravských KRABATHOR, kterým se právě v té době začalo dařit v západní Evropě a IMMORTAL měli doprovázet na propagačním turné „Battle Of The Ages“. Šňůra bohužel krachla, protože Abbathovci dostali nabídku, které nedokázali odolat – předskakovat americkým MORBID ANGEL. Pro KRABATHOR to byla velká rána, naštěstí si ji alespoň částečně zahojili na šňůře s jinými severskými běsy – šílenými Finy IMPALED NAZARENE.



„Battles In The North“ je skutečně památné album a těžko mu cokoli vytknout. Možná snad jedinou věc - jistou nechtěnou komičnost, která doprovázela vizuální projev IMMORTAL už od začátku kariéry. Zvláště Abbathovi zlé pózy moc nešly a oděn v „plné zbroji“ působil spíš jako kocour v botách než jako mrazivý démon. Bral to ovšem smrtelně vážně a když se ho krátce po sobě dva čeští redaktoři zeptali, zda si je vědom, že připomíná roztomilého medvídka pandu, vůbec mu to nepřipadalo vtipné. Naštěstí časem změnil přístup, svůj „handicap“ proměnil v přednost a dnes Abbatha známe jako jednoho z největších srandistů a bavičů na scéně (určitě znáte třeba jeho slavný držkopád na festivalu MetalDays :). Po letech, kdy odezněla raná blacková umanutost a rozpustila se v širším metalovém univerzu, získali IMMORTAL výrazně větší nadhled a kromě černých hrdinů typu HELLHAMMER nebo DESTRUCTION přiznávají jako hudební vzory také MANOWAR, MOTÖRHEAD nebo KISS. To však nemění nic na faktu, že na cestu slávy IMMORTAL nakročili jako jedna z nejextrémnějších kapel v dějinách a jejich výkladní skříň s názvem „Battles In The North“ bude navždy požívat neotřesitelnou úctu!



17.11.2020Diskuse (18)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Alda
20.11.2020 22:09

Super recenze - jako vždy od DarthArta - Battles je na mě ještě moc velký vítr a hukot, leč myslím, že song Blashyrkh (Mighty Ravendark) předznamenal věci příští. Pro mě je IMMORTAL NEJsilnější na At the Heart of Winter + Damned in Black + Sons of Northern Darkness, to jsou bezchybné věci! All Shall Fall mě v době vydání trošku zklamala - přišla mi málo chladná - ale dnes už OK, LÍBÍ, no a Northern Chaos Gods moc neposlouchám.
Vzpomínka - když jsme seděli na pivku a zábava se protáhla, tak jel samozřejmě jukebox, a...i video box, moje silná klipová trojka byla:
PARADISE LOST - Say Just Words
ARCH ENEMY - We Will Rise
IMMORTAL - Blashyrkh

 

spajk
19.11.2020 23:54

Něco na odlehčení, boys. Tak mě nebijte :-) https://youtu.be/RJrBPEXJEOY

 

Mickej
19.11.2020 19:04

Krásna recenzia a veľká nostalgia i keď je pravda, že nasledujúce dva albumy mám ešte radšej. Díky.

 

Imothep
19.11.2020 16:24

Darth: no, ono jedna vec je mezera mezi trackama a druha, jak ty skladby konci. Tady je to proste nasilne usekle, proste snad ani zadnej posledni uder, jak kdyz dojde paska, stop! :o) Je to urcite schvalne "urezane" ve studiu, ale proste mi to vzdy pusobilo neprirozene. Dnes jsem se dokonce parkrat kouknul, jestli se mi nezasekl prehravac, nebo proste nevynechal pri cteni nejaka mista(no, je to sice porad dobrej, ale proste starej discman Philips z roku 1995, takze by na to pravda uz mel narok), ale ne - porad slape dobre.
Vyslednemu efektu moc nepomaha ani to, ze jsou si skladby podobne jak strukturou, tak tempy, takze na jednoho to muze delat dojem, ze jsou to stopky a prask: pokracujem ve skladbe .... no, jenze ona uz jaksi bezi skladba dalsi :oD

Ten problem je tusim jen v prvni pulce alba, ve druhe uz nejake normalni pauzy jsou, takze to asi mel byt dramaturgicky zamer .... mozna neco, jak kdyz "pada snih ze strechy" :oD

 

DarthArt
19.11.2020 16:09

Imothep:

Děkuju. Ty rozestupy mezi skladbama je zajímavé téma - nejdál v tomhle došli asi SLAYER na "Seasons In The Abyss", kde jsou mezery snad půl sekundy. Ale nějak mi to tam nepřekáží, beru to prostě jako specifikum toho alba.

Opačný extrém jsou asi DARKTHRONE na "Under A Funeral Moon", kde jsou mezery snad deset vteřin a hrozně to narušuje poslech. Mám na to taky připravenou recenzi, tak to tam zmíním. Nevím proč to takhle udělali, ale asi je to důsledkem neznalosti práce ve studiu, přesněji řečeno diletanstvím - takové blbosti je asi nezajímaly a místo toho se soustředili na uctívání Satana. To totiž pro nahrávku určitě bylo výrazně důležitější :)

 

Imothep
19.11.2020 13:57

Tak jsem si to prave dal a zvzpominal. Album znam samorejme dlouho, ale original pristal ve sbirce az nedavno. I po letech dobrej prasopal, haha :oD. Zvuk, produkce, hracske vykony jsou ... no, poplatne dobe. Ale atmosfera tam samozrejme je. Co me zarazilo uz tehdy a nepasuje mi to doted, jsou nasilne useknute konce skladeb a nasledne rychle skoky na dalsi tracky. Trochu me to rusi zazitek z poslechu.
Ten casopis, kde se v rozhovoru rozebiraji pandy taky nekde doma mam.

Jo a hlaska "posedlost snehem" fakt pobavila :oD - dobra prace, DarthArte.

 

DarthArt
17.11.2020 22:28

Jo, a Bruno to v Revoltikonu určitě zmiňuje. A jestli mě paměť neklame, stalo se jim tohle s IMMORTAL dokonce dvakrát.

Mám k tomu dobrou vzpomínku - byl jsem ještě na střední na nějakým festiválku u Hradce Králové, právě v roce 1995. Tehdy tam hráli KRABATHOR, já je viděl poprvé a protože to bylo těsně po vydání "The Rise Of Brutality", kde úplně změnili přístup ke skládání, ještě jsem to netušil a čekal koncert ve stylu prvních dvou desek. Když pak nastoupili s tím šíleným nářezem á la "Pain That Doesn´t Hurt", čuměl jsem jak vrána. S Brunem a Chrisem samozřejmě foto session, klepání po rameni, super borci! No a právě na tom koncertě z pódia ohlásil smutnou zprávu, že turné s IMMORTAL padlo, ale že mají náhradu v IMPALED NAZARENE. Já jsem v té době neznal ani jedny, ale pamatuji si ten letáček s pokresleným Abbathem, který tam ještě lítal po distrech.

Když pak deathový festival skončil, přesunuli jsme se na Trutnov Open Air, kde tehdy došlo ke kolapsu (přijelo asi pětkrát víc lidí než čekali) a tři dny to tam do mě praly všelijaký alternativy a podivnosti. Docela studená sprcha po těch geniálních KRABATHORech.

 

DarthArt
17.11.2020 22:23

Zdenos: Děkuju, budu se snažit dál. Teď bude ten debut DARK FUNERAL, ke kterýmu je poměrně hodně inforamací, tak jestli se mi to podaří dobře sesmolit, mohl by to být dobrej článek. Držte palce!

 

zdenos
17.11.2020 20:42

To je krásně napsaný. Mě tady ta deska spolu s následující přijde ještě taková zvuková prasečinka (ač to někteří milují), a až od At Heart of the Winter vnímám jejich ustálenej styl v podobě rozmáchlých skladeb. Ale závěrečná Blaskhyrk to už naznačila i na Battles. Ten veletoč v turné Krabathoru myslím zmiňuje Bruno v Revoltikonu. Pro mě jsou Immortal top v black metalu, asi kvůli tomu, že šlo o první black-kapelu, od které mě začalo bavit poslouchat celá alba a nenudilo mě to.

 

Endyamon
17.11.2020 17:14

Plačem :D:D, som to nevidel doteraz. Ako to niekto okomentoval: ALL SHALL FALL