MALOKARPATAN - Vertumnus Caesar

90%

Slovenští MALOKARPATAN vypouštějí do světa svou čtvrtou řadovou desku a ten s úžasem reaguje. I z mého pohledu je „Vertumnus Caesar“ jejich bezesporu nejvyspělejším zápisem a nabízí mnohem dokonalejší průzor do světa heavymetalové melodiky, než tomu bylo na kterémkoliv z jejich předchozích děl. Na jednu stranu zde máme temné, černotou čpící kořeny, na stranu druhou se před kapelou otevírá nový rozmanitější prostor. Vlastně se mi v souvislosti s novinkou už ani nechce mluvit o black metalu, když ten zde reprezentuje snad jen hudrující vokální projev. Podstatnější dojem zanechává mysteriózní atmosféra, která ze všech těch krásně vysochaných hymen prýští na všechny strany a šálí příchozí svou až pohádkovou aurou. 

MALOKARPATAN na novince po skladatelské stránce vyspěli, o tom nemůže být sporu. Jejich old-schoolově laděné heavymetalové vypalovačky tak nemohou minout cíl a to tvrdím navzdory faktu, že z kapely je cítit určitá náklonost k legendám žánru jako IRON MAIDEN, RUNNING WILD, KING DIAMOND a v neposlední řadě také MOTÖRHEAD. Jsem rád, že touha hrát skladby s kvalitní a velmi konkrétní instrumentací převážila nad potřebou plácat se kdesi v abstraktním blackmetalovém bahýnku. Ráz díla ještě navíc umocňuje silný historický a folklórní podtón, ten posluchače zavádí na přelom 16. a 17. století do časů císaře Rudolfa II. 

Mystická deka na posluchače dolehne již v průběhu krátké úvodní instrumentálky „Na okraji priepaste otevíra sa hviezdny zámek“, která svou hladivou atmosférou připomíná jakýsi vstup do dávno zmizelého světa, plného lesku a bohatství, tmy a bídy, osudových útrap i neopakovatelných dobrodružství. Mysteriózní atmosféru umocňují především filmově podmanivé klávesové party, zde doplňované tóny nástroje ne nepodobného spinetu. Jde spíše o folkově či art-rockově stylizovaný základ počátku výpravy. Vše se rozjede s druhou „Kočár postupuje temnomodrými dálavami na juhozápad“, neb ta staví na doslova fantastickém kytarovém zdobení, jež určuje cválavé tempo a nosné vyhrávky, za které bych v současné době gratuloval dokonce i IRON MAIDEN. Song je soumračnou planinou zázraků, kde se každému metalovému nadšenci musí rozbušit srdce. Drsná vokální složka je tím jediným prvkem, který udržuje výraz MALOKARPATAN v mezích undergroundu, zatímco melodické kytarové party a sóla jsou oslavou noblesního heavy metalu staré školy. 

Při uvědomění si kombinace všech těch heavymetalových figur, připomínajících zde zlatý věk žánru tedy osmdesátá léta, a to s motivy vycházejícími ze sedmdesátkového art-rocku, nám zde vychází dílo, jež je oslavou obrazotvornosti, což se naplno ukazuje v instrumentální epopeji „Panstvo salamandrov jest v kavernách zeme“. Už jen díky podobným, takřka scénicky stylizovaným klenotům, nemohu hudbu MALOKARPATAN v současnosti řadit do škatulky black metal a už vůbec jí dávat zásadním způsobem do souvislosti s legendami české scény jako MASTER´S HAMMER. Tu podobnost opravdu vnímám jen v rámci dlouhých názvů jednotlivých skladeb a obdobnému situačnímu citu.

Potenciál této kapely se ukazuje na čtvrté desce doslova nevyčerpatelný a tak každá další skladba nabízí svůj malý zářivý dílek do výsledné skládačky. Ať už mluvím o majestátní titulní skladbě „Vertumnus Caesar“, zavádějící nás do sběratelských hal a hradních komnat ujetého vládce poloviny Starého kontinentu, sledujeme vynikající old-school heavymetalový fundament v rámci „Vovnútri chlácholivého útočišta Kunstkamru“, která jakoby byla inspirována rukopisem britských MOTÖRHEAD, a v neposlední řadě také narazíme na bujaře naladěnou „Mnohoraké útrapy milostpána Kelleyho“ se spoustou thrashových laufů a excentrického zdobení. 

Skvělé na tomto albu je, že ani ve své druhé polovině neslábne a udržuje posluchače v pozornosti. Naopak ke konci, se závěrečnou skladbou „I hle, tak źachádza imperiálna hviezda“, která se svou desetiminutovou délkou může značit jarmark všech silných stránek MALOKARPATAN, můžeme mluvit o výtečném finále. Podstatné na „Vertumnus Caesar“ je, že slovenská kapela nerozšiřuje jen svou mytologii o zajímavý koncept točící se kolem tajemného života císaře Rudolfa II., proslulého svým bonvivánstvím a podivínskou povahou se zapojením do esoterických umění, ale hlavně dělá krok stran provedení vlastní instrumentace a celkové barevnosti své hudby.

Zvuková produkce „Vertumnus Caesar“ je okouzlující a to včetně zde zapasovaných inter, které jakoby sem byly vlepeny z nějakého starého historického filmu (ano, jde pravděpodobně o „Lékaře umírajícího času“), takže výsledek poskytuje dokonalý dojem. Zvláště pak atmosféra asi nejděsivější skladby „Maharal a Golem“ prozrazuje ono napojení MALOKARPATAN na velkopanskou mystiku. 

Různé záhady, mystéria a temná pojednání se objevovaly v námětech metalových děl už v časech největšího žánrového boomu, nicméně slovanský původ hudebníků a jejich trochu jiné cítění, působí zde, ve srovnání s epicky stylizovanými formacemi západního světa, prostě originálně. Mimochodem, právě skladba „Maharal a Golem“ je dalším nepsaným vrcholem tohoto díla, které je fantastickou směsí heavymetalové dravosti, instrumentální zdobnosti a scénické atmosféry. Vynikající záležitost. 

12.12.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz