Last Hardrock Outsider

BATHORY - Hammerheart

Nevlídná zátoka severovýchodní strany Velké ostrovní země roku 916 n.l., ševelení vln dopadajících na skalnatý břeh narušuje jen praskání dřeva u vysokého stěžně rychle se přibližujícího drakkaru, všudypřítomnou ranní mlhu nad hladinou pomalu začíná rozjasňovat světlo z ohnivých loučí. Zatímco několik bojovníků vyskakuje na kameny, čnící z nedaleké mělčiny, aby se jali osádku navigovat k bezpečnému zakotvení, ti další si postupně zaměňují vesla za meče a štíty a chystají se na pevninu. Šedesátka vikingů prahne po krvi. Mají před sebou dlouhý den a cestu přes území nepřátel po stopách do zajetí odvlečených krajanů, a tak tiše vstupují do nedalekého vřesoviště…


 

 

Bylo to pro nás znalce blackmetalových BATHORY ohromné překvapení, když k nám po vodě Quorthon v dubnu 1990 seslal dílo prosté někdejší rozervanosti a temnoty a jal se hudbu své značky opatřit majestátností, pozvolnými tempy a jakousi nábožnou vážností. Témata skladeb čerpající ze skandinávské mytologie byla rovněž jakýmsi útržkovitým vhledem do historie a života obyvatel severských zemí v průběhu chladného středověku. Kdo čekal ďábelský skřehot na podkladě zběsilých temp a zuhelnatělých poryvů pekelného zvukového masívu, byl rozhodně zklamán, Quorthonovým cílem byla epicky vystavěná sada skladeb, kde by prim hrála zádumčivá atmosféra a pocit blížícího se dobrodružství, jež bude generovat hrdinské příběhy. A tak se zrodil vikingský metal, styl, o kterém tou dobou, a ve větší míře ještě několik let poté, nikdo nikdy neslyšel. Za asistence bubeníka Vvorntha a baskytaristy Kothaara vzniklo album, které bylo okamžikem startu podobné hudby, zažívající svůj zlatý věk až zhruba o nějakých osm let později.

 

Válečná výprava „Shores In Flames“, která zastihuje osádku vikingské bárky bezprostředně po krutých činech, ovlivňujících válečnou historii nepočetného národa z divoké a chladné země, „Valhalla“ jako vhled do pohanské mytologie, nebo oslava sveřeposti při obraně tradic před plíživostí křesťanství - „Baptised In the Fire And Ice“, to všechno jsou titánské výpravy opatřené pomalými tempy, rozpraskaným zvukem kytar, ale i naléhavým (i když ani omylem ne nejškolenějším) Quorthonovým zpěvem. Cílem nahrávky byla epická kompaktnost, přirozenost a potřeba vtáhnout posluchače do svého dění a to se BATHORY s „Hammerheart podařilo.


 

Více než padesátiminutová výprava totiž uplynula jako by nic, za což samozřejmě mohl i nosný chorál „Father To Son“, ve kterém se dařilo zvuk BATHORY čím dál více opatřovat jakousi náboženskou patinou, ať už ony vážné a dominantní chóry u leckoho vzbuzovaly pocity pohanské sounáležitosti nebo je přiřadil k prvkům navozujícím dojem tehdy se šířícího křesťanství. „Father To Son“ je o potřebě tradic a hrdosti na vlastní kořeny. Zvuk alba se rozjasní v „Song To Hall Up High“, dvouminutová skladba působí jako dávnověký severský tradicionál. Velké finále pak přichází v podobě dvou nejlepších songů - „Home Of Once Brave“ a zejména „One Rode To Asa Bay“ (k té byl natočen kultovní videoklip, který mimochodem bodoval v našich porevolučních televizních metalových pořadech a přispěl k slávě jména BATHORY měrou nemalou). Přestože tyto písně nabídnou ještě výraznější epické momenty, kapela se prakticky obejde bez kláves. Onen přírodní zvuk je tak jednou z devíz tohoto díla. „One Rode To Asa Bay“ je krásným odleskem zapomenutých časů, kdy obyvatelé vikingských osad vzdorovali stále silněji se rozpínajícímu náboženství. Boj jedince za uchování vlastních tradic a za svou zem je ostatně i v dnešní době velmi aktuální.

 

Album „Hammerheart“ ve své době každopádně zabodovalo a stejně jako několik předchozích nahrávek BATHORY platí za nesmrtelný pomník. V době vydání ještě nebylo nikomu jasné, jak velký vliv bude mít na následující generaci pohansky nastylizovaných metalových kapel ze severu Evropy. Osobně mám k nahrávce rovněž nostalgický vztah, neboť jsem kdysi v roce 1990, s prvními poslechy alba stále čekal, kdy přijde onen zlom k zběsilému pekelnému rejdění, nicméně nedočkal jsem se jej. Dnes už nelituji. Quorthon v jedné ze svých nejdůležitějších hodinek, ne-li v té nejdůležitější.


06.08.2018Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
08.08.2018 10:44

pro mě nejoblíbenější BATHORY, zvláště miluji songy Valhalla, Baptised, Father to son a závěrečnou výpravu One rode to Asa bay. Zde je právě ten vokál lepší, než na následující řadové desce, a zvuk je (jak již bylo zmíněno níže) prostě fantastický, atmosférický, melancholický, severský a nekompromisní.

Podobně dlouhé skladby mě dokáží zabavit jen u několika málo kapel s pagan/folk tematikou, a BATHORY jsou jedna z těch kapel, kde je délka vikingských skladeb důležitá.
100 %

 

Valič
07.08.2018 23:05

DarthArt: Teď jsem našel v jednom rozhovoru popis toho, jak nahrávání alba Hammerheart ve "studiu" Heavenshore probíhalo:

"The whole place had been torn to pieces. It was originally a garage and the owner of the house was now turning the place into a workshop for all his old Porsche cars. So while we are working on "Hammerheart", we have to find out new ways to record due to the fact that there was no studio left to record in. So we´d record the drums on top of this waving landscape of gravel, we had no electric light in the studio and I´d stand knee-deep in dirty laundry and boxes of washing powder in a bathroom/toilet doing most of the guitars and vocals. To air the fine dust out we´d have to open the garage doors at times or we´d suffocate. Then the neighbour´s lawn-mower or a car or an aeroplane passing by would end up on tape."

Celý rozhovor: http://www.bathoryhordes.com/en/interviews/vampiria-2001/

 

Imothep
07.08.2018 18:10

Stray: těším se. Imho to tema korektnosti se dá v dnešní době vztáhnout v podstatě na jakýkoliv druh umění, sportu, atd, atd ...... bohužel :(

 

Stray
07.08.2018 12:47

Zítra recenze na Twilight of the Gods BUDE! :-) No a ve čtvrtek ještě další článek, dál se uvidí... mám pět dní abych popřemýšlel nad tématem korektnosti v metalové hudbě, chci v Asylu článek, co postaví Charisma do role prequelové a nejmenší součástky rozsáhlejšího celku.

 

Vatutin
07.08.2018 07:44

Mám moc rád Blood fire death, Hammerheart, Twilight - hodnocení neřeším za mne 100% :) ... možná pocitově preferuji Blood ... a Twilight jsem se spíše snažil obdivovat, než že by to byla tak super deska .. ale dneska již je to jedno - 100% :) ... debata o Sodom mne zaujala již nedávno a tu desku jsem si po letech pustil a ono se to ani po letech nedá ... přesně tohle období desek Get What, Requiem mám spojeno s tím, že jsem tyhle kapely na čas přestával sledovat a až po čase se k nim vracel a tyhle kusy vytěsnil do karantény :)

 

DarthArt
07.08.2018 00:26

Zbytečné dohady, všichni přeci vědí, že nejlepší nahrávka od SODOM se jmenuje "Aber bitte mit Sahne" !!!

 

Valič
06.08.2018 22:35

Stray: To nebylo adresované přímo na Tebe, já myslím, že tohle nemohlo vydýchat víc lidí (včetně mě). Mě ty desky vlastně ani tak moc nevadí (Get What You Deserve jsem nedávno poslouchal a vydržel jsem to ve zdraví až do konce). Na druhou stranu nikdy nepochopím, jak něco podobného může někdo považovat za své vrcholné životní dílo. :-)

 

Stray
06.08.2018 22:25

Kdybys věděl v jak absurdní situaci se mě směješ a jak jsou Tvé starosti titěrné. Snědl jsem ve dvě odpoledne nějakou amoletu a jako...lítá to horem i spodem, to vše za pozvolného balení stanu, spacáku a Brutal equipmentu, jako rok 2018, to je u mne epesní záležitost po zdravotní stránce, jdu vzít černý uhlí. :-) A ty tady s nějakým debilním albem od Angelrippera. Já už ale docela chápu, proč ta alba jako Get What You Deserve od SODOM nebo Requiem od BATHORY vyšla, ti hudebníci si k nim během nahrávání vytvořili tak silnej vztah a tak minimální odstup, že ani nepostřehli ten bod zlomu k nekvalitě, v roce 1994 jsem to nechápal a jenom si říkal, kolik kapel ještě půjde do prdele (třeba i SLAYER mne zklamal), a tohle co píšeš to vlastně vysvětluje. A teď hezky pomaloučku...otočit...chtěl jsem ještě napsat Twilight of the Gods, ale nevím, asi to nepůjde. .-)

 

Valič
06.08.2018 21:26

Pokud někdo nedokázal vydýchat, že Tom Angelripper považuje Get What You Deserve za nejlepší album Sodom, tak to s ním po přečtení následujícího Quorthonova výroku nejspíš švihne. :-)

"Requiem is my favourite BATHORY album, it´s a super-consistent and complete work. It´s got everything…"

Celý rozhovor zde: http://www.bathoryhordes.com/en/interviews/hell-awaits-18/

 

DarthArt
06.08.2018 17:11

Valič: Díky za upřesnění. Tak vida, něco si ještě pamatuju, jen detaily jsou poněkud rozmazané. Jako s tím Peroutkou :):)