BURIED REALM - The Dormant Darkness

90%

Máte rádi mnohovrstevnatý a bohatý mix vytvářející všemožné nálady od napínavého (skoro) ticha vakua až po hukot nitra hvězdy? Líbí se vám vzdálené galaxie plné barev a stínů, ve kterých se bojuje o lidství ve sci-fi kulisách opentlených historismem jako ve Hvězdných válkách či Duně? Fascinuje vás hudebně opulentní a barokně ornamentální palimpsest Arjena Lucassena zvaný AYREON? Pokud odpovídáte na tyhle otázky „ano“, mohla by být tahle deska pro vás. Navíc pokud vám u AYREONu jedna rovina vždy chyběla, a to rovina deathmetalová.

BURIED REALM je sólový projekt Joshe Dummera, technicky brilantního kytaristy z Colorada. Jak to u takových mladých geniálních ekvilibristů bývá, nestačí jim být dokonalý ve hře na jeden nástroj, ale Josh nahrává i basové a klávesové party a u toho growluje a kříčí. Tyto typy sebestředných „one-man-bandů“ jsou z povahy podezřelé a nemusí vždy dopadnout dobře, ale to není tenhle případ. Stejně jako Arjen Lucassen má také Dummer nejen vynikající instrumentální, ale také skladatelské a aranžérské dovednosti. A na to, jak trestuhodně málo je známý (s tím by se mělo něco dělat!), se mu svým umem a skladatelským střevem daří ke spolupráci přesvědčit lecjaké význačné či dokonce slavné muzikanty. O zběsilé bubenické party se postaral Heikki Saari z CROWNSHIFT, WINTERSUN a FINNTROLL, orchestrální aranže a část syntetizátorů měl na starosti Francesco Ferrini z FLESHGOD APOCALYPSE. Hostující muzikanti pak vypadají jako - Kdo je Kdo? - moderního metalu. Čisté a občas i nečisté vokály tu obstarávají švédští velikáni Christian Älvestam (ex-SCAR SYMMETRY) a Björn Strid (SOILWORK) a kytarové hmatníky tu prohánějí Christopher Amott (ex-ARCH ENEMY), Gus G (všechno možné včetně bandu Ozzyho Osbournea), Daniel Freyberg (CROWNSHIFT, ex-CHILDREN OF BODOM), Per Nilson (SCAR SYMMETRY, KAIPA) a Dean Arnold (PRIMALFROST).

Co jsem tak viděl, tak se o BURIED REALM na internetu většinou píše jako o melo-deathu, ale tenhle příměr mi nesedí. Na to je to příliš tvrdé. Spíš by tomu slušela nálepka symfo/power techno-deathu. Je to agresivní, rychlé, hutné, ale i melodické. Zvukovou bohatostí, opulentností, tematikou i hvězdnými účinkujícími to připomíná již několikrát zmíněné AYREON, kytarovou a syntetizátorovou agresivitou zas SCAR SYMMETRY. Jde přitom o techno-death, který neulítává na ekvilibristické obtížnosti, jak mi to u některých současných kapel tohoto typu přijde. Čím více not během písně zazní a čím více rukou se prohání po hmatníku (dvě ruce jsou málo), tím to má být víc cool. Tohle není naštěstí případ BURIED REALM. Tady je cítit opravdové muzikantství a skladatelský um. Základem jsou vlastně jednoduché a přímočaré písně s jasnými melodiemi a výraznými riffy, tak nějak v ranném fantaskním stylu RAINBOW nebo DIO. Teprve na základě tohoto „dema“ od Dummera-skladatele posunuje dál vše Dummer-aranžér a pootáčí kolečko rychlosti a agresivity, aby se na posluchače zaútočilo s maximální silou a ze všech stran. Pokud mám vybrat jednu skladbu, která dokonale ilustruje tenhle melodicko-agresivní přístup, tak to je druhá „Futuristic Hollow Nation“ s neuvěřitelně chytlavým Älvestamovým refrénem, která je pravděpodobně i vůbec nejlepší skladbou desky. Dalšími perfektními kousky jsou „Where the Armless Phantoms Glide Pt. II“, ve které se jen během prvních dvaceti sekund prostřídají dva skvělé riffy. Pak instrumentální „Ophidian Dreams“, která progresivně opouští formát sloka/refrén a rychle na krátké ploše prostřídává pestrou dávku nejrůznějších motivů z deathových i power metalových vod. Následně „The Dormant Darkness“ s opět silným a tentokrát nezpívaným, ale křičeným refrénem, nebo nejdelší a jemněji melodická „Jaws of the Abyss“, která jako jediná místy trochu zpomaluje a dává uším a mozku (opravdu jen relativně) oddechnout od toho agresivního útoku, který je tu jinak všudypřítomný.

Z celkem osmi písní na ploše sedmatřiceti minut mi tak stojí za to vypíchnout plných pět. I zbylé tři ale nejsou žádná vycpávky a jiný recenzent by možná zmiňoval právě je… Sympatické je, že Dummer přitom zůstává celou dobu přísně u písňové formy, nepouští se to sáhodlouhých progresí a dodržuje maximální délku většinou čtyř a pouze v jednom (oprávněném) případě šesti minut.

„The Dormant Darkness“ je deska, kterou už poslouchám několik týdnů a která mě určitě bude provázet i nadále. Brutální i krásná. Imaginativní i jednoduchá. Riffující i melodická. Určitě zástupce do budoucího top ten na konci roku.  

12.05.2025	Diskuse (3)	Gazďa