Last Hardrock Outsider

DEVIN TOWNSEND, BETWEEN THE BURIED AND ME, LEPROUS - Praha, Roxy, 16.února 2017

Kombinace několika osobitých a vzájemně si nepříliš podobných uskupení, udávajících navíc v posledních letech tempo progresivního metalu, mne přišla natolik zajímavá, že jsem se rozhodl solidně navštívenou akci v pražském Roxy navštívit, jakkoliv nepatřím k dlouholetým fanouškům ani jedné kapely z této trojice. Celý čtvrteční večer měl tak pro mne v jistém smyslu průzkumnický charakter a věřil jsem, že mne třeba nějaká z kapel zaujme. Devin Townsend je velký sympaťák, jehož hudebnímu naturelu (podporujícímu neoposlouchanost) svědčí, když místo v doprovodném programu na svém turné nabídne právě kapelám, které si dokázaly za uplynulou dekádu vybudovat fanouškovskou základnu prostřednictvím osobitosti a originality své tvorby, což Američané BETWEEN THE BURIED AND ME a rovněž Norové LEPROUS do puntíku plnili. Akci hodně svědčilo, že si žádná z kapel nebyla vůbec v ničem podobná, večer tak působil po hudební stránce hodně pestře a dramaturgii akce nelze nic výraznějšího vyčíst. Přestože Roxy za těch pětadvacet let dozadu získalo pověst klubu s ne příliš dobrým zvukem, osobně jsem nepovažoval všechna čtvrteční vystoupení v tomto ohledu za průserová. Samozřejmě, že by to mohlo být lepší, ale z mého pohledu nebyl zvuk ani jedné kapely vyloženě špatný. Možná jsem měl na rozdíl od příznivců těchto bandů tu výhodu, že (snad kromě současného, hodně aktuálního poznávání alb LEPROUS) muziku vystupujících vlastně neznám. Šel jsem, abych se zkrátka nechal překvapit čímsi hudebně pro mne dosud neznámým.


 

 

Jak už jsem výše zmínil, momentálně se nacházím ve stavu, kdy doma zhruba dva týdny poslouchám alba LEPROUS. Ti mne před několika lety na festivalu Brutal Assault, kde je doprovázel Ihsahn, příliš nenadchli, ale v té době jsem je nikdy z desek neslyšel. Díky tomuto vystoupení jsem na ně měl poněkud zkreslený názor a k poslechu jejich alb se dostal až s několikaletým zpožděním. Pražský koncert už probíhal zhruba tři týdny potom, co jsem jejich hudbě přišel na chuť. Jakkoliv je považuji spíše za studiovou kapelu, silně inklinující k atmosféričtějšímu zvuku a elfsky libozvučným melodiím, kterým  mnohdy udává ráz hlavní vokál Einara Solberga, ústřední to znamení jejich tvorby. Musím potvrdit, že Einar, když má den, je živě téměř stejně přesvědčivý jako z desek a díky tomu se kapele daří do svého progresivního metalu dostat bezproblémovou melodiku a celou řadu technicky náročnějších instrumentálních partů, jenž v jejich skladbách, bohudík, plní pouze funkci doprovodnou. To hlavní na LEPROUS stojí a padá na výkonu frontmana. Kapele bych dost možná trochu vyčetl jistou statičnost, jejich koncert opravdu není něčím, co je nutné navštěvovat vícekrát za sebou a kapela se rovněž vyhýbá jakémukoliv podbízení diváctvu, což by se v jejich případě beztak asi minulo účinkem, neboť na něco podobného jejich fanoušci zvědaví asi zrovna nejsou. Skladby mající v sobě dost ze severské melodiky však velmi potěšily a celkově tak šestiskladbový set Norů hodnotím jako zdařilý, jakkoliv se hrálo pět věcí z poslední řadovky „The Congregation“ (zaujala hlavně „Slave“) a pouze jediná položka z mé zatím favorizované fošny „Coal“, a sice nádherně teskná „The Cloak“. I co se týče image kapela dodržuje štábní kulturu a černé košile podtrhují dojem semknutosti a intenzity z jejich vystoupení. Propojit melodiku příznačnou pro slavné krajany osmdesátých let A-HA se zajímavými postupy z tvrdší hudby se zatím ukazuje jako velmi osvěžující. LEPROUS jsou dobrá kapelka.


LEPROUS  setlist:  Third Law/ The Price/ The Flood/ The Cloak/ Rewind/ Slave.


 

 

Určitě nejméně mne zaujali BETWEEN THE BURIED AND ME. Ne že bych měl něco proti jejich hudebním výkonům a nasazení, ale jejich hudba prostě není a nikdy zjevně nebude mým šálkem, protože na mne působí vlastně dosti chaotickým a bezvýchodným dojmem, ve smyslu přehánění míchání ingrediencí z celé řady stylových podloží. Ne, opravdu na mne nechtějte vyjmenovávat s jakými styly má tahle parta něco společného, přijde mi že hraje hudbu asi jen proto, aby se o ní říkalo jak je to všechno hrozně neuchopitelný a složitý, ale líbí se to opravdu někomu? Američané jsou z mého pohledu až tak nezařaditelní (něco na způsob našich PRVNÍ HOŘE) až jim to neprospívá, neboť čím více kombinují své snovější pasáže s agresivnějšími či rytmicky techničtějšími party, tím méně mají šanci většinově zaujmout. Člověk má občas při jejich setu pocit, že když už se song vyvíjí nadějným směrem a občasně do něj probleskne nějaká melodie, záhy je vše zbořeno naprosto nelogicky vsunutou pasáží, prostřednictvím které kapela onu nadějnost rozkrájí na plátky a potom odešle do drtičky. Sakra, nemohl by někdo těmto chlápkům říct, aby se na něčem konečně ustálili a vybudovali si nějakej konkrétní směr? Tenhle miš maš, kde se míchá všechno do všeho působí opravdu jako karaoke z blázince, ale tak, když to baví samotnou kapelu…


BETWEEN THE BURIED AND ME  setlist: Fossil Genera – A Feed From Cloud Mountain/ The Coma Machina/ Lay Your Ghosts To rest/ Bloom/ Option Oblivion/ Life In Velvet.


 

 

Z mého pohledu Devin Townsend vlastně docela řádil, i když bych jeho vystoupení asi úplně nenazval nějak převratným, dle mého odvedl zkrátka solidní výkon a hýřil v průběhu něho optimismem a pravým zaujetím, přičemž mu sekundovala ještě čtveřice spoluhráčů. Tento kanadský multi-instrumentalista a workholik už dvacet let potvrzuje roli hudebního fanatika, metalového skladatele snažícího se o jistou porci progresivního přístupu a hlavně velmi slušného zpěváka, jen je občas škoda, že jeho valivé songy, jaké předvádí právě pod svou poslední značkou DEVIN TOWNSEND PROJECT, se vlastně tak trochu slévají. Masivní hradby kláves, kytary dost často prohnané skrz zkreslovače a nejrůznější krabičky, v hodně případech hutná stavba skladeb a střední tempo, to všechno utváří dojem jisté jednolitosti jeho aktuálnější tvorby. Mne osobně se koncert vcelku líbil a nějakých deset skladeb jsem si rozhodně se zájmem poslechl, ale nemůžu říct, že bych se následkem akce začal pídit po jeho deskách. Na Devinovi je skvělé, že působí velmi autenticky, na nic si nahraje a dokazuje každou chvíli, že si svůj koncert plně užívá. Dokonce když sáhne po kytaře šípovce, o které tvrdí, že stála devět tisíc liber, je v jeho projevu cosi hračičkovského, příznačného pro nějaké přerostlé dítě. Z mého pohledu to byl zajímavý koncert, který beru jako takovou ojedinělou delikatesu přijatou bez předchozí hudební zkušenosti. Někdy je pro dobytí baterek dobré vyrazit i na interprety, které vlastně člověk příliš nesleduje a nemá od nich žádná přehnaná očekávání, osobně jsem s ten večer docela užil.


DEVIN TOWNSEND PROJECT setlist: Rejoice/ Night/ Stormbending/ Failure/ Hyperdrive/ Where We Belong/ Planet Of The Apes/ Ziltoid Goes Home/ Suicide/ Supercrush!/ March Of The Poozers/ Kingdom/+/ Let It Roll/ Ih-Ah!/ Higher.


Report byl původně sepsán pro web Marast Music, kde byl zveřejněn o den dřív.

Celá fotogalerie od Radka Holeše zde.


21.02.2017Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
21.02.2017 11:16

Vlastně, díky tomu nepovedenému koncertu, kterej proběhl ještě před tím, než jsem je znal z desek, jsem byl o ně dlouho ochuzen. Beru je spíš jako studiovou kapelu, i když koncert byl teď v Roxy dost solidní, ale přeci jen, oni jsou spíš poslechová záležitost než dynamická, kterou by bylo stejně nutné vidět jako slyšet. Už jenom umístění těch kláves před frontmana do čela scény, to nenapomáhá k tomu, abych si řekl, že "je tam vše jak má být", mnohem víc by bylo, kdyby si najali koncertního klávesáka a to pádlo s nožičkama hodili někam ke straně scény, aspoň by měl Einar prostor a šanci udělat tam trochu průvan, běhat mezi zpěvem ze strany na stranu, a plácat si rukou s fanouškama napříč pódiem. To bych osobně vítal mnohem víc, tak má vypadat koncert. Hele, ještě k těm změnám názorů, no já někdy mluvím víc a dřív a to ještě před tím než bych asi měl, ale zas mám naposlouzcháno, až udělaj progeři vstřícnej krok a naposlouchají si Hanoi Rocks, faster Pussycat, Firehouse, Slaughter a dalších 40 aspoň trochu zásadních sleazy kapel, pak ty názory budou moct měnit taky. :-) Není to následkem nějaký arogance ale spíš nadšení do tématu hudby a žvatlání o něm, díky radosti z utváření si názorů v průběhu plynoucího času. Další věc, která hraje určitou roli je, že když si nějakou kapelu jakože oblíbí nějaká tzv.elitářská sorta odborníků, že to u mne kladnej názor na tu kapelu spíš přibrzdí a dostanu se k ní o to déle a kdoví jestli někdy vůbec. :-) Totiž z principu podvědomě odmítám přiznat kvalitu něčemu, co je těmito lidmi jakože odklepnuto. :-)

 

Valič
21.02.2017 11:01

Leprous sice neposlouchám, ale rozhodně se jedná o kvalitní kapelu, která si vytvořila svůj vlastní styl. Kdysi jsem viděl nějaký koncertní záznam Ihsahnova vystoupení, při kterém hráli jako jeho doprovodná kapela, a strašně jsem se u toho nudil a říkal si, že ten materiál naživo vůbec nefunguje. Některé Ihsahnovy studiové desky se mi přitom celkem líbí (zejména album After z roku 2010). To, že ten člověk vypadá divně, vůbec neřeším (podle mě vypadal divně už u Emperor: https://www.youtube.com/watch?v=6BI4_NMxPb8 ).

 

Stray
21.02.2017 10:24

Valič: Pohoda. :-) LEPROUS z desek jsou vynikající, mám Bilateral dokonce LP+CD verzi, představ si, že vlastním teprve asi 14 vinylů (kupuju teprve rok) a jeden z nich je LEPROUS, a ty další Coal a The Congregation mám origi CD, fakt se mi to líbí, vůbec to neodpovídá tomu dojmu, kterej jsem z nich měl na brutalu, když tam vystupovali za světla v nějakej odpolední čas a jejich set deset minut působil jako zvuková zkouška a navíc ten podivnej Ihsahn na pódiu, ten tomu také nepřidal. :-) neměl jsem na ně dva roky chuť a nic od nich celou dobu neslyšel ani nevyhledával, až teď v zimě jsem si to na Imothepovo doporučení poslech a okamžitě se mi to od první chvíle líbilo, první byla Bilateral ve sluchátkách pří výšlapu přes les, parádní zážitek. :-) Oni totiž uměj skládat písničky a maj skvělýho zpěváka a ne nějakýho uhýkanýho (prog)metalovýho idiota.

 

Valič
21.02.2017 10:12

Stray začíná po Jethro Tull poslouchat i Leprous? Tak to je buď neklamné znamení, že nastává konec světa, nebo mu v poslední době spadlo něco těžkého na hlavu (tipoval bych to na středně velkou kovadlinu). :-)

 

Subeer21.02.2017 02:07

Tak zýýýráám, Stayovi se libí LEPROUS... to bylo kdysi keců, ale jsem opravdu rád...protože v tom je hudba krásná... to jak s námi roste a dospívá v nás.. Já jsem třeba o víkend zkoušel přijít pod kůži HANOI ROCKS, ale jejich desku "Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks" jsem vyloženě odzíval a přežil (doposlouchal)...Jinak BTBAM jsou jedna z mých srdcovek a to úplně od debutu, který jsem svého času poscháněl u M-5 z DayAfteru..Jejich tvorbaje je jako bonboniéra Forresta Gumpa..nikdy nevíte co dostanete, ale je víte, že v tý krabici je všechno co máte rádi..