Last Hardrock Outsider

RIVERSIDE - Shrine Of New Generation Slaves

Polsko je krajinou extrémní hudbě zaslíbenou a nadšením oplývající. Z láskou hýčkané metalové ornice už zde vyrostlo několik uznávaných značek. Silná základna místních fanoušků, stejně tak jako aktivních promotérů, dělá polský hudební trh nepřehlédnutelný, a to v celosvětovém měřítku. Tohle musíme našim severským sousedům sportovně uznat a hlavně pochválit. Už je to nějaký ten pátek, co se mohu těšit z páté desky varšavských sympaťáků RIVERSIDE. Polské vydavatelství Mystic Production znovu (jako před čtyřmi lety vydaného předchůdce „Anno Domini High Definition”) připravilo nádherné digipackové balení, které snese ta nejpřísnější sběratelská měřítka.



Kvartet RIVERSIDE si už dvanáct let udržuje vzácnou tvůrčí vyrovnanost, společně s mírně se rozvíjejícími skladatelskými ambicemi. I letos má však dostatečnou sílu své vydobyté pozice na výsluní progresivní hudby patřičně upevnit. Novinka pojmenovaná „Shrine Of New Generation Slaves“ opět přináší tolik příznačnou rockovou melancholii, dobarvenou nádherným odstínem vokálu Mariusze Dudy. Další obrovskou devízou kapely je upřednostnění práce s atmosférou (resp. snaha o její udržení a graduální vývoj). Muzikantské nápady jsou patřičně usměrněny pro pěstování nálad jednotlivých skladeb a není jim povoleno překročit jejich hranice. Jako nejlepší příklad tohoto stavu mi poslouží nejdelší zářez „Escalator Shrine“, což je téměř třináctiminutová výprava, jež se nenechává strhnout přílišnými instrumentálními exhibicemi a patří k jednomu z vrcholů novinky. I tak jsme svědky dosti vitálního střídání mnoha malebných hudebních momentů, od pomalého zrození akustickou kytarou, přes četné hammondové vsuvky propletené mocnými přerody temp a intenzivních kytar obohacovaných střípky ladění Gilmour-Knopfler-Wilson, až do krásného střídmě repetitivního vydechnutí.


Přestože jsou zdroje inspirace naprosto jasné, viz. cenné dědictví uvedeného anglického trojlístku, není nutné omílat zde otázku plagiátorství. Na to jsou RIVERSIDE skutečně velmi zruční muzikanti a skladatelé, vlastnící dostatečné charisma. Bohumil Hrabal v jedné své knize napsal, že správný Slovan podléhá náladám a RIVERSIDE dokáží s tímto rysem náramně pracovat. Právě tady bych viděl jejich největší specifikum a přitažlivost, a to i přesto, že občas mohou cosi povědomě známého připomínat.


Pojďme však k ostatními atributům recenzovaného kotoučku. Není možné ignorovat ráznou klipovku „ Celebrity Touch“, která se příkladně honosí plynulým vygradováním a více než trefně popisuje ztrátu identity rychlokvašených mediálních superstar a sezónních objevů. Text a výtečně zpracované video bych zařadil do učebních osnov hudební i občanské výchovy. Zvláštní druh psychedelie proložený poutavou a různorodou melodikou kytar nabízí skladba „Feel Like Falling“. Hostující saxofon Marcina Odynce mile překvapí zejména v druhé polovině komorně šlechtěné „Deprived“, ozdobené decentními, ale i mrazivými podklady klávesisty Michała Łapaje, který na nahrávce plní těžko přeslechnutelnou funkci výrazného a podmanivě voňavého koření.


Osmička poměrně rozmanitých skladeb je prosta jakýchkoliv hluchých míst a je ideálně naaranžována pro potřeby padesáti minutové stopáže. Nemá problém nabídnout řadu zajímavých okamžiků, které mají dostatečný potenciál zahnízdit se hluboko v povědomí posluchače díky nenásilně generované melodice, jež se neztrácí za záplavou instrumentálních kejklí. Osobně jsem přesvědčen, že „Shrine Of New Generation Slaves“ vyvolá spíše pozitivní ohlasy, protože opravdu nepostrádá uvědomělého, ale i elegantního rockového ducha, a stejně tak zřejmý otisk osobitosti.


Bonusový disk přináší dvě vesměs instrumentální skladby na ploše dvaceti minut. Tyto songy bych nerad označit za zbytečné, přestože, kromě saxofonových vsuvek v „Night Session-Part Two“, nenabízejí nijak zvláštní hudební náboj. Proto budu hodnotit pouze hlavní položku a to vysoko.


27.03.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com