Last Hardrock Outsider

RIVERSIDE - Wasteland

Hned při první písni mi víčka začala příjemně padat, oči zůstávaly zavřené, mysl otevřená, sladce plynoucí hudba mě odnášela na jakýsi renesanční známek, ten, co má hodně sgrafitů na fasádách a málo nábytku v místnostech. Možná takový můj fantaskní Nelahozeves. Jsem v jedné z těch jeho rozlehlých chladných místností s výhledem na řeku, její zdi jsou přes velká okna nahřívány teplými podzimními paprsky slunce. Možná tam někde v rohu sedí i kapela, tak jako za starých časů. Nikoho však nevidím. Jenom v oparu kolem ta krásná hudba, co mě nadnáší na svých tónech. A právě tyto pocity mě přepadly při prvních protočeních novinkového opusu varšavských šlechticů RIVERSIDE. Před poslechem nové desky svých oblíbených interpretů si většinou chronologicky projíždím jejich diskografie, je to takový můj rituál k zrevidování si vztahů. O muzice RIVERSIDE jsem zatím ještě nezapochyboval, opravdu mě baví a vnitřně naplňuje od úplných počátků. Družina pod komandem kytaristy, baskytaristy a zpěváka Mariuzse Dudy si během své sedmnáctileté existence na progovém nebi zaslouženě vydobyla jasně zářící hvězdu, kterou jsem si už dávno v archivech pojmenoval „Konstanta Kvality“ a letošní padesáti minutová epopej „Wasteland“ můj dlouhodobý názor ještě více utvrdila.



Poláci nadále brilantně balancují na hranici rock-metalového vyznění a pořád umějí produkovat kompozice, kterým není cizí postupné budování a gradování pohlcujících atmosfér. Jako příklad bych hned uvedl nejdelší položku aktuální rozpisky, více než devítiminutovou a jedinou instrumentálku „The Struggle For Survival“. Jedná se o nejtechničtější a asi nejhůře stravitelnou skladbu z celého alba, přinášející směsici repetivních motivů těžce laděných kytar, které jsou drážděny různými variacemi nervních průniků Łapajových kláves a sériemi nájezdů bicí artilerie Piotra Kozieradzkiho. Celé to připomíná pohyb pracího bubnu, do jehož otáčivého pohybu jsou naprogramovány intenzivní vstřiky vody a různých detergentů. Zkrátka, jsme svědky něčeho svízelného, ale i očistného zároveň. Naštěstí tato nervní hudební změť umí včas s grácií zemřít, tak aby se záhy reinkarnovala do zasněných rockových poloh „River Down Below”. V této doslova vznášející se písni se dají odposlouchat i střípky odkazů ladění Gilmourových Stratovek, která se na albu zjevují ještě několikrát i v psychedeličtějších barvách, jako třeba v druhé polovině „Acid Rain“, kde navíc trpělivě rozvíjená nálada cosi inhaluje i z folkového ozónu.  


Je stále vzrušující naslouchat těm specifickým poloakustickým vyzněním a jejich proměnám pro tuto formaci tolik typickým, se kterými zde pracuje valná většina skladeb. Například titulní píseň znovu přináší jistou cyklící se sklíčenost, jež sfoukává výše zmiňované variace těžkými ozvěnami kytar, hammondkových klapek a decentními vpichy samplových elektronik. Podobně se tomu děje i v jedné z nejzajímavějších položek na seznamu, instrumentálně monstrózně vystavěné „Lament“, kde nás ze zálohy překvapí i štiplavé party houslí. Nápadité těžkotonážní míchání kontrastních rozpoložení dodává i „Vale Of Tears“ výstižně shrnující aktuální tvůrčí charakter celého materiálu a já mohu jenom kvitovat její správnou volbu pro pilotní singl. Naproti tomu se srdce „Guardian Angel“ snaží udržet vyrovnaný rockový rytmus, ale vnější napětí, které se kolem skladby hromadí je až hmatatelné. 


„Wasteland“ je sedmou dlouhohrající deskou v historii Poláků, kterou ještě zdobí pár hodně povedených epíček. Je to album, které se nijak nevymyká z vysokých standardů, které nám, po náhlém odchodu kytaristy Piotra Grudzińského v roce 2016, servíruje už jenom trio nesmírně talentovaných a vyzrálých muzikantů, z jehož tvorby jsou velmi patrné i inspirační zdroje. Nicméně právě na letošním albu je daleko patrnější i vlastní jasně identifikovatelný hudební rukopis, který je umocněn i příjemnou vypravěčsky zasněnou barvou Dudova vokálu. RIVERSIDE na novince dopilovali svůj styl téměř k dokonalosti. „Wasteland“ je jejich nejkompaktnější kolekcí, ve které spolu umějí skladby krásně souznít, avšak každá z devíti má svoje vlastní a přitažlivé charisma. Půvab, střídmost, lehkost a renesanční dojmy se při poslechu novinky dostavily naprosto přirozeně. Tento stav by rozhodně neměl zklamat dlouhodobé fanoušky souboru a možná nějaké ty nové i přilákat. 


19.11.2018Diskuse (5)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

Subeer
24.11.2018 02:21

Down: LUNATIC SOUL se mi tolik nelíbí, ani pořádně nedokážu říci proč, já v tý hodně elekronikou načíchlý hudbě těžko hledám duši asi. Je dobře, že si to Duda oddělil od RIVERSIDE.

 

down
21.11.2018 08:42

Fajn grupa ...pro mě asi nejlepší fošna "Anno Domini High Definition", jiná než zbytek desek od Riverside. Doporučuju poslechnout i Lunatic Soul, druhou kapelu Mariusza Dudy.

 

Subeer
21.11.2018 07:49

Pekárek: Zkus je a ozvi se, je to opravdu zajímavé album a kapela

 

Subeer
21.11.2018 07:49

Pekárek: Zkus je a ozvi se, je to opravdu zajímavé album a kapela

 

Pekárek
21.11.2018 07:42

Programově jsem je jako příliš snaživé Poláky mijel, ale recenze přeci jen navnadila.:)