ALKEHOL - Od začátku nás kritici posílali do hrobu (rozhovor s Otou Herešem)

Před pár dny se mi naskytla příležitost vyzpovídat Otu Hereše a jelikož se mi několik rozhovorů zrovna dlouhodoběji zaseklo u tázaných, neváhal jsem a šel do akce. Otázky se samozřejmě točily zejména kolem všech zásadních projektů, se kterými je jeho jméno spjaté, takže samozřejmě přišla řeč na pivní bigbeat od ALKEHOL, kterým právě vychází nová deska, ale i trochu na thrashmetalové nestory KRYPTOR a konečně zde najdete i něco, co souvisí s pražským TÖRREM. Celkově berte tento velmi pohotově vytvořený rozhovor jako takové letmé rekapitulační shrnutí hudby, se kterou je právě Ota Hereš spojen.

Co je dnes u Tebe jako u muzikanta nového a co dnes dělají ALKEHOL? Platíte stále za poměrně aktivní (alba/ koncerty) band, máte tedy v dohledné době něco v plánu?

Momentálně jsme s ALKEHOLEM dokončili další album, které se nachází ve výrobě a mělo by spatřit slunce světa někdy kolem 5.prosince 2014. Takže novinka.

Co můžeš říct o nové desce? Jak se bude jmenovat? Kolik na ní bude skladeb? Kde vznikla?

Materiál na nové desce, která ponese název „R.U.M.“, byl tvořen v průběhu posledního roku. Točit se začalo v říjnu a to nejprve na Slovensku a posléze v Praze ve studiu Alkehol. Práce byly ukončeny teď 26.listopadu. Na desce je čtrnáct zbrusu nových songů, jejichž autory jsem já a Kuna s tím, že jednu skladbu otextoval Kuba Ryba z kapely RYBIČKY 48. Jinak skladby jsou znovu klasický alkeholický fláky.

Pamatuji na dobu, kdy ALKEHOLU vyšla vcelku potichoučku debutová deska a nakonec z toho byl opravdu velký úspěch. Ten projekt mi tenkrát přišel jako vcelku spontánní a nanejvýš odlehčený nápad dvou kytaristů z thrashmetalového KRYPTORU, kteří se chtěli jen pobavit rock´n´rollem. Přiznám se, že jsem byl mezi těmi, kteří si debutovou nahrávku tehdy koupili na kazetě.:-) Jak se dnes na tuhle první kapitolu, plnou rychlých melodických a o pivu pojednávajících vypalovaček, díváš?

Vzpomínám na to, jaká to byla paráda a hlavně, co se dělo po vyjití prvního respektive druhého alba, včetně natočení klipu ke skladbě „Buráky“. Dostalo to spád, se kterým, myslím, nikdo nepočítal - obzvláště pak hudební kritici - ty čuměli - neb nás posílali do hrobu už hned po té první desce.

Od druhé desky jsem vás sice již nesledoval (nebo sledoval podstatně méně), ale kapela si zjevně nevedla vůbec špatně, když je tady po dvou dekádách stále. Jaká je vlastně vaše prodejně nejúspěšnější deska a na druhou stranu, jakou desku ty sám považuješ za nejlepší?

Myslím, že nejprodávanější se postupem času stal debut, pak „S úsměvem se pije líp“ a „Odpočívej v pokoji“. Máme na svým kontě (včetně úplný novinky) patnáct řadových alb a dva výběry a mám rád všechny.Těžko říct, který album se mi líbí nejvíc, ale nejvíc songů hrajeme z té první desky.

Jste kapelou, která je od začátku fungování spjatá s pivní kulturou. I já jsem pivař. Zajímalo by mě, jakou tuzemskou značku upřednostňuješ?

U mne je to jasné - Pilsner Urquell !!!

Jak vzpomínáš na své působení v řadách KRYPTOR na začátku devadesátek? Byl jsi součástí této party několik let. Poslouchal jsi tehdy také thrash? Jak se ti z dnešního pohledu alba jako „Septical Anaesthesia“ nebo „Time 4 Crime“ pozdávají?

Z dnešního pohledu je to stále kultovní záležitost. Album „Time 4 Crime“ už jsem s KRYPTOREM nahrával. Bylo to skvělý. Pořád mne ta hudba baví a thrash metal je ok.

KRYPTOR se prý v posledních letech dal znovu dohromady. Sleduješ co se kolem nich děje? Máš nějaké zprávy?

Jo jo sleduju je. Je fajn, že to Filip pořád táhne dál. Myslím, že si to své posluchače rozhodně najde. Takže super !

V osmdesátých letech jsi založil kapelu TÖRR, která se postupem let proměnila z klasického heavy metalu na black a stala se tím nejkontroverznějším metalovým spolkem socialistického Československa. Můžeš nějak zkratkovitě přiblížit onu dobu a ty tehdejší zákazy? Čeho byly následkem? Dobře víme, že zakázané ovoce nejlépe chutná, takže když jsem se ke jménu vaší kapely ve svých čtrnácti (v roce 1989) poprvé dostal, byl už pražský TÖRR tou nejdémoničtější a nejzakázanější kapelou, jakou si jen posluchači hladoví po metalu v ČSSR mohli vyfantazírovat.

Tahle otázka je na velice dlouhé povídání. No bylo jasný, že tento styl včetně textů se nebude bolševikovi líbit, takže po nás šel. Šlo o to, že abychom tenkrát mohli veřejně vystupovat, museli jsme mít zřizovatele, no a ten nám vždycky vydržel chvilku, než přišel na to, koho vlastně zřizuje.:-) Takže jsme je pořád měnili a mezitím nekoncertovali, no a jednou nás zatípli po zveřejnění článku v Rudém Právu, kde psali o našem koncertě v Bratislavě.Tolik ve stručnosti. Podrobněji je to popsaný v historii na našem webu: www.torr.cz .

Vojna mohla za to, že jsi přišel o nejúspěšnější etapu své kapely, kterou jsi v osmdesátých letech založil. Do TÖRRU ses vrátil až po dlouhé době, zhruba v roce 2002. Nejdřív jste po tvém návratu nahráli dvě alba ještě s Vlastou Henychem („Made In Hell“ a „Törritorium“) a vše šlo tak, jak asi mělo. I když se přiznám, že mě na vaší hudbě (až na několik výjimek) trochu vadila absence nějakého většího vývoje. Což třeba Vlasta Henych svého času vysvětloval setrváním na tom starém rock´n rollovém pojetí metalu ve stylu VENOM, kteří se také nechtějí příliš vyvíjet. Co tě v tom roce 2002 vedlo po tak dlouhé době k tomu, naskočit opět zrovna sem?

No důvod byl velice prostý. Zavolal mne Vlasta a zeptal se jestli se nechci vrátit do TÖRRU - no a já řekl že jo :-).

Po několika letech však Vlasta Henych překvapivě kapelu opustil. Jako muzikant, který byl se jménem TÖRRu celou dobu spojován především, jsem tomu snad ani nemohl uvěřit. Zajímalo by mne, jak to tedy tenkrát vůbec bylo? 

O našem rozchodu už se toho taky celkem dost napsalo, ale ve zkratce byl důvod ten, že už jsme si nerozuměli a každej měl jinej pohled na fungování kapely. Já s bubeníkem Radkem Sladkým jsme si nechali značku TÖRR a Vlasta si udělal svůj vlastní projekt.

V roce 2011 vyšlo album „Tempus Fugit“ už bez něho, jak si vlastně vedlo? Mám dojem, že tahle deska tak nějak vyšuměla a to si opravdu nemyslím, že by byla horší než několik věcí, co jí předcházelo.

Vůbec si nemyslím, že by vyšuměla. Na koncertním playlistu je zařazených několik skladeb z tohoto alba a klip k songu „To smrt jsem já“ shlídlo přes 80tisíc lidí. Cd se prodalo velice dobře a ještě jsme dělali dolis - takže z naší strany velká spokojenost.

Vybavíš si jako muzikant, který se na české rockové scéně pohybuje už přes dvacet let, nějaké nadstandardní a nezapomenutelné okamžiky, které u Tebe v mysli ční nad všemi ostatními? Jaké chvíle a události ve spojitosti s hudbou považuješ za své nejlepší momenty? Máš ještě dnes nějaké nesplněné, avšak reálné cíle?

Historek jsou mraky hlavně vlivem toho, že jsem stále aktivní v ALKEHOLU i TÖRRU, takže neustále přibývaj. A to už si člověk říká, že už všechno zažil :-) Jinak co se týče cílů - tak vždycky by se něco našlo. Už jsem toho v mém muzikantském životě hodně zažil a hodně se mi toho i splnilo. Aktivně hraju od roku 1986 a natočil jsem přes třicet alb - takže spokojenost.

Přeji mnoho úspěchů do budoucna.

Díky !!!

01.12.2014	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz