POVĚTROŇ - Album jako malé vítězství (rozhovor)

V těchto dnech vypouští pražská indie-rocková trojice POVĚTROŇ své druhé řadové album. Jde po téměř dekádě o první dlouhohrající počin pražských. Materiál si tedy žádal dlouhodobější sběr vhodných skladeb. O nahrávce jsem si krátce popovídal s dvojicí členů tria, bubeníkem Janem Martinkem a zpívajícím kytaristou Jakubem Mihálikem. Zde je výsledek. 

Co symbolizuje Véčko z prstů na obale vaší aktuální desky „Second“, má motiv nějaký speciální význam?

Honza: To je zajímavá otázka, protože původně měl obal vypadat zcela jinak. Tvořil ho náš kamarád, umělec, ilustrátor a hudebník Ken Nash, Američan žijící v Praze. Zatímco jsme řešili původní koncept, poslal nám i tenhle obrázek a po něm jsme skočili "na první dobrou". Vzhledem k tomu, že album vyšlo v listopadu 2019, třicet let po revoluci, odráží se v tom jistá symbolika.

Jakub: Líbilo se nám, že „véčko“ významově rezonuje ve více rovinách a že z něj vyzařuje určitý optimismus. Mimo jiné to gesto znamená „victory“ a to album je pro nás takové malé vítězství...

Máš pravdu, ten motiv je výrazný, výrazně svobodomyslný.

Honza: Ano, a právě tak jsme přistupovali i k tvorbě na albu.:-)

Ze zvuku nahrávky je poznat obliba amerických nezávislých kapel přelomu osmdesátých a devadesátých let DINOSAUR JR., PIXIES a SONIC YOUTH. Právě basačce od poslední jmenované kapely věnujete jeden song, čím je pro vás právě tohle hnutí a lidé v něm se pohybující?

Honza: Všechny písně napsal náš frontman Jakub a ten má zmíněné kapely a jejich zvuk hodně rád. Co se týče písně Hey Girl, v textu se skutečně vzdává hold basačce SONIC YOUTH Kim Gordon. Já osobně ji beru jako poděkování nejen Kim, ale všem ženám v rock´n´ rollu, a že jich nebylo a není málo.

Jakub: Ano, určitě, je to pocta Kim, ke které chovám velký respekt, a všem „holkám s kytarou“, které se odvažují dělat věci zajímavě a po svém. Na scéně, kterou zmiňuješ, někdy nazývané „college rock“, jsem tak trochu vyrostl a pořád je pro mě takovým hudebním přístavem. Líbí se mi, že v hudbě těchto a podobných kapel (zmínil bych např. ještě THE REPLACEMENTS neboSEBADOH) se propojuje punková živelnost a autenticita s důrazem na dobré, melodické songy. Musím ale zdůraznit, že nám určitě nešlo o to se programově přiblížit určitému soundu nebo stylu, spíš se vše odvíjelo přirozeně, od písniček, které vznikaly, a našeho rozpoložení.

Z názvu je patrné, že jde o vaší druhou nahrávku, můžeš tedy prozradit něco o minulosti projektu? Kdy vyšla vaše prvotina, kdo je součástí tria a byl směr jakým se kapela stylově ubírá předem daný?

Honza: Kapela funguje od roku 2002 a tehdy se jednalo o projekt dvou zpívajících kytaristů. V roce 2003 je napadlo udělat z dua regulérní kapelu a začali k sobě shánět spoluhráče, a tehdy jsem přišel já, poté, co vyzkoušeli víc bubeníků. První sestava byla výrazně jiná, spíš folkrocková a spíš do 70. let, v kapele jsme měli příčnou flétnu, violoncello...až později vykrystalizovala v trio, které funguje dodnes. První album vyšlo v roce 2010 pod názvem Apples & Oranges a trochu se v něm mísí oba hudební světy.

Na poměrně málo známou kapelu jste se rozhodli opatřit album poměrně větším počtem skladem, což v dnešní době není obvyklé, podle čeho jste se rozhodovali ohledně formátu díla? Mám na mysli fakt, že některé menší kapely spíše zvažují možnost třípísňových či pětipísňových nahrávek, jiné naopak dávají přednost klasickému dlouhému albu. Osobně jsem příznivcem delších alb, jak to máte vy v aktuálním případě?

Honza: V roce 2012 jsme vydali EP Stories s pěti skladbami a od té doby se sešlo hodně materiálu. Zvažovali jsme víc variant, ale nakonec jsme zkrátka nahráli téměř všechno.

Jakub: Připadalo by nám uhozený vrátit se po těch letech s dalším maxisinglem! Navíc se nám líbí ten koncept, že posluchač si může z delšího alba navolit zrovna ty skladby, co právě rezonují s jeho náladou, je v tom pro něj určitá svoboda.

Splnila nová nahrávka vaše představy? kde vznikala a jak dlouho jste se na realizaci skladeb připravovali?

Honza: Velmi dlouho, nové písně vznikaly už od roku 2012 a některé jsou možná ještě starší. Tentokrát jsme si dali opravdu načas. Velkou roli hrálo i to, že jsme se v mezidobí všichni stali otci a některé věci musely ustoupit stranou.

Jakub: V době od vydání minulého počinu jsem klukům naposílal snad 40-50 demosnímků, co si doma nahrávám do notebooku, často ještě bez textů, a i podle jejich reakcí nám z toho vykrystalizovalo výsledných 14 skladeb, které šly na album.

Jinak nás potěšilo, že singl Hey Girl delší dobu bodoval ve Startéru Radia Wave. Zpočátku jsme prosili kámoše a rodiny o hlasy, ale postupně začaly chodit samy.

Máš na ní osobně nějaké své oblíbené momenty? Čeho si na ní nejvíce ceníš?

Honza: Mám na ní spousta oblíbených momentů, je hodně těžké vypíchnout jen některé. Mezi moje nejoblíbenější skladby patří Dead Star, Ride, One And One... chtěl bych vypíchnout i zásadní roli producenta Stephena Abreharta, který výsledný zvuk některých skladeb dost pozměnil, třeba i trochu překvapivě pro nás.

Jde o zahraničního producenta žijícího u nás? Jak jste na něho kápli? Nahrávali jste v Praze nebo jste vyrazili ven? Čím konkrétně nejvíc přispěl?

Honza: Je to Brit žijící dlouhodobě Praze, hrál s několika místními spřízněnými kapelami, známe se dlouho. Nahrávali jsme v Praze a jako každý producent přispěl především jiným pohledem na věc. Nahrál na album i hodně nástrojů, především klávesových.

Jakub: Stephena známe z kapel THE TOWER OF DUDES nebo OCEAN VERSUS DAUGHTER, s nimiž jsme kdysi hrávali, a mně vždycky připadalo, že má smysl pro náš styl hudby. Loni na jaře jsme se s ním potkali na křtu alba spřízněné kapely DEATH PONEE, které Stephen nahrál, a já jsem se po pár pivech odvážil oslovit ho s žádostí o spolupráci na novém albu. Naštěstí řekl ano. Natáčení s ním pro nás byla velká škola a určitě z nás dostal to nejlepší, co v nás bylo.

Zřejmě jste po vydání alba chystali nějaké koncerty, jestli se nemýlím? jste koncertní kapelou? co vůbec momentálně děláte v éře COVID19?

Honza: Další zajímavá otázka. Album jsme nahráli v létě 2019 a od září odjel náš zpěvák Jakub do Londýna na dvouletou pracovně-badatelskou dráhu. V listopadu jsme ještě udělali křest a teď čekáme, až se zase otevřou hranice, abychom si zase spolu zahráli 

22.04.2020	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz