Last Hardrock Outsider

MARTIANS - Seš tu, múzo znovunalezená? (rozhovor)

Martin Schuster, kytarista, zpěvák, skladatel, zkrátka vůdčí persona kapel MINDWORK a FACE THE DAY, se již před třemi lety domluvil na spolupráci na dalším svém projektu s Martinem „Spacoshem“ Peřinou. A jelikož jde o kapelu dvou Martinů, band brzy získal název MARTIANS. Snažení dvou šikovných muzikantů a studiových kutilů nyní dorazilo do první stanice, kterou představuje realizace debutové desky. Zde je tedy příslušný rozhovor, v němž jsem se snažil od prvního Martina vyzvědět to podstatné. 



Projekt MARTIANS nyní realizoval svou debutovou desku, můžeš postupně nastínit onen proces vzniku výsledného alba? Šlo pravděpodobně o pozvolnou práci, tvořenou přerušovaně a po částech?


Ahoj Honzo, proces vzniku našeho debutového alba byl skutečně velice pozvolný, ale přerušovaný ani tak ne, protože minimálně v našich hlavách nám Marťanská muzika šrotovala celé ty 3 roky. Začalo to prvním songem jménem Conjuring, který jsme vypustili vcelku rychle. Byla to taková spontánní prog-metalová jízda, na které jsme se vzájemně oťukávali a možná trochu hecovali, kdo přijde se šílenějším nápadem. Na výsledku je to, myslím, docela slyšet. Druhý náš song – Story of the End“ - byl zase hozený úplně jinam, jedná se o takovou elektro baladu. Dalo by se říci, že tyto songy tvoří konce spektra, v němž se nakonec naše muzika pohybuje. Každopádně od třetího songu (teď si přesně nevybavím jaký to byl) si naše spolupráce konečně sedla a naše muzika začínala dostávat nějaký jednotný ksicht.


Jak vůbec onen proces skládaní a nahrávání probíhal? Měli jste oba přibližně shodnou představu o výsledné podobě a zvuku nových skladeb, nebo šlo nakonec o jakýsi kompromis mezi dvěma odlišnými pohledy na styl prezentace? Předpokládám, že jste skládali oba dva a taktéž se nahrávalo v domácím studiu každého z vás.


Já mám takový pocit, že Spacoshovo silná stránka je vertikální komponování a moje zase spíš horizontální. Myslím tím to, že Spacosh přijde s nějakým motivem, ke kterému hned přidává další vrstvy a krásně ho prokomponuje ze shora dolů. Já pak ten motiv vezmu a zkouším ho rozvinout na časové ose přidáním dalších motivů. Tohle je, řekl bych, takové naše nepsané pravidlo a troufnu si tvrdit, že naše nejsilnější skladby vznikly právě tímto způsobem.

Shodnou představu jsme často neměli, vždy se jedná o kompromis. Naše komponování probíhá tak, že si DAW projekt s konkrétním songem pinkáme jako pingpongový míček sem a tam, dokud nemáme pocit, že je hotovo. Tudíž ano, mimo bicích, které nám nahrál Roman Vícha ve studiu Svárov, se vše nahrávalo v našich domácích studiích.


Svým způsobem je „You Are Here“ poklidnou, atmosférickou a na pocity hrající nahrávkou, dalo by se o ní mluvit jako kompaktním soundtracku k nějakému vizuálnímu dílu. Jak důležitá je pro tebe semknutost díla, provázanost písniček a jejich velmi příbuzná podoba? Z materiálu je totiž ona snaha o semknutost, tak aby ani jedna položka nějakým způsobem z vašeho záběru neodbíhala, dost znát. Asi máš v oblibě podobě sevřená díla?


Chápu, co tím myslíš, ale ta semknutost, o které mluvíš, není nic, s čím bychom si nějak lámali hlavu. Vlastně se nakonec docela divím, že je naše deska takto ucelená. Prostě to takhle vyplynulo a osobně bych to dal na vrub tomu, že se nám povedlo najít nějaký funkční vzorec spolupráce, který jsme +/- aplikovali na každém songu z alba. Ale jak říkám, nebyl v tom a priori záměr, já mám naopak rozmanitá alba rád. Se Spacoshem už se bavíme, kam Marťany posuneme dál, tak třeba i k větší rozmanitosti.



I přestože preferuješ kompaktnost celku, bych se Tě rád zeptal na tvé oblíbené skladby na „You Are Here“. Cítíš, že se nějaká s něčím vyjímá? Je pro Tebe nějaká něčím speciální nebo pro Tebe materiál funguje pouze jako celek?


Řekl bych, že každá ze skladeb funguje i samostatně. Například Goodbye Song“ mám rád, protože se mi povedla nazpívat k mé spokojenosti, líbí se mi tam i post produkční vychytávky Matouše Godíka v druhé části skladby. A Soul Of New Days“ je asi taky moje oblíbená, i když mám pocit, že něco během procesu ztratila. Byla mým favoritem od začátku, ale možná se její potenciál úplně nepovedlo naplnit, nevím. To jen tak přemýšlím nahlas.. Každopádně si myslím, že každá ze skladeb má na albu své místo a pokud bychom o některé z nich pochybovali, neumístili bychom jí tam.


Co můžeš říct o skladbě „Deceiver“? Podle mne jasná volba pro singl a prakticky nejnápadnější věc už od prvních momentů. Proč byla na místo ní zvolena pro animovaný klip následná „Freedom Ahead“?


Skladba Deceiver“ je myslím jeden z prvních songů, co na desku vznikl. Je to asi celkem hitovka, i když v polovině se překlopí do takové trochu jazzy nálady a hned potom do cca post-rockového motivu.

Pro klip nebyla zvolena z čistě pragmatického důvodu - zkrátka nás k ní nenapadl žádný vhodný vizuál a také asi proto, že je na to možná trochu dlouhá.


Jak slyšíš nebo co bys mohl prozradit o dalších, dle mého, poměrně nosných věcech jako „Abusing The Muse“ nebo „Leave Me Alone“, případně co bys řekl o docela netradiční, chill elektronickými rytmy poznamenané „Worm Nest“?


S ústředním motivem k Abusing the Muse“ jsem přišel už někdy na začátku naší spolupráce. Dlouho se nám s ním nedařilo nic moc kloudného udělat, uvažovalo se i že ho zahodíme, ale nakonec jsme song po dlouhých peripetiích dotáhli do zdárného konce. Pokud se o některých našich skladbách dá říct, že vznikaly velmi lehce a nenásilně, Abusing the Muse“ je pravý opak, byl to porod. To se týká i textu, který jsem potil také velmi ztuha. Ani na něj nejsem moc pyšný, rozhodně se jedná o jeden z mých slabších textů, zabývá se tvůrčí krizí.

Leave Me Alone“ je také z mého nápadu. Vznikl tak, že jednoho dne jsem se ráno vzbudil s téměř chromýma rukama. Doteď nevím, čím to bylo, každopádně jsem jimi mohl sotva hnout, natož hrát na kytaru. Začal jsem si tedy jenom tak brnkat pravačkou na prázdné struny a vypadl z toho základ ústředního motivu. Nakonec ten motiv ani není hraný na kytaru, té je tam minimálně.

S hlavním motivem pro Worm Nest“ přišel Spacosh, já k němu pak přidělal refrén a druhou sekci, kde se přidají živé bicí. Poněkud satyrický text je věnovaný všem bojovníkům za klávesnicemi.



Kromě MARTIANS máš na svém kontě ještě progresivně laděný projekt FACE THE DAY, případně tech-deathovou stopu v rámci MINDWORK. Jaké rozdíly spatřuješ v práci všech těchto tří projektů? Co který činí oproti ostatním osobitým? Jak dalece se práce s tou kterou partou liší? Proč se třeba rockové projekty MARTIANS a FACE THE DAY nedají spojit v jeden band?


MARTIANS a FACE THE DAY k sobě hudebně nemají daleko, to je asi pravda. Ale přístup k tvorbě je u obou kapel odlišný. Skládání pro FACE THE DAY je pro mě taková katarze, je to osobní záležitost, kde všechno vzniká v mojí hlavě.

Kdežto na MARTIANS jsme 2 a s tím také k tvorbě přistupuji. Nejsem tak zaměřený na detail, vnímám to víc abstraktně, skoro až z posluchačské perspektivy, moje nápady jsou spontánnější. Je to zajímavé i z kamarádského hlediska - u piva je vždycky co rozebírat a není nutné řešit otravná témata jako je třeba politika.

MINDWORK leží trochu stranou. To je muzika postavená primárně na kytarových riffech a jednoduchých aranžích. Řekl bych, že tvorba pro MINDWORK je nejpřímočařejší.


Jak se ti vlastně pracuje s Martinem Spacoshem Peřinou a v čem vidíš největší pozitiva vaší spolupráce? Předpokládám, že vaše kooperace na nějakých nových nahrávkách bude v budoucnu ještě pokračovat.


Bezvadně. Je to velice osvěžující nebýt na všechny ty hudební rébusy pořád sám. Každý z nás vnímá hudbu pochopitelně trochu jinak, takže to může vést k větší rozmanitosti a snad i osobitosti. Oba máme podobné workflow, jsme zvyklí pracovat s hudebním softwarem a nápady si rovnou nahráváme v našich domácích studiích. Myslím si, že není důvod v naší spolupráci nepokračovat.


Jaké máte ohlasy na právě vydanou desku „You Are Here“ a jak ji s odstupem několika týdnů vlastně vnímáte? Máš s jejím poslechem spojeny nějaké nové poznatky? Budete tento materiál nějak distribuovat i za hranice?


Vyšlo nám pár pěkných recenzí a já mám skutečně radost za každý ohlas, který obdržíme. Jedná se o desku, která se neřadí do nějaké konkrétní hudební škatulky nebo scény, tudíž jako posluchač úplně chápu, že může být hůře přístupná. O to víc si vážím každého, kdo jí věnuje svůj čas. Věřím, že se mu naše hudba odvděčí.

Poznatků máme hodně, na další desce se nechceme opakovat a asi se nebudeme bát víc experimentovat.

Co se týče zahraniční distribuce, zatím žádné takové pokusy neproběhly a řekl bych, že ani neproběhnou. Třeba s dalším albem.



V jakém nákladu vlastně album „You Are Here“ vyšlo? Kdo jej vydal a kam si zájemci mohou o desku psát?


Náklad je 100 vinylů s vloženým CD a 400 CD. Album jsme si vydali sami a získat ho můžete na našem bandcamp profilu https://martiansband.bandcamp.com/, případně nám o něj napsat na martiansband@email.cz nebo na facebooku https://www.facebook.com/martiansproject


Koho napadl ten stylový obal s rudým nebem nad povrchem pusté planety a kdo je jeho autorem?


Ten nápad je můj. Měl jsem představu výhledu na naší planetu z Marsu. Takový uklidňující pohled zvenčí, kdy si uvědomíš, jak malinkatí se všemi svými problémy vlastně jsme. Druhý kontext názvu alba je vyobrazen na druhé straně nosiče v podobě malé holčičky v pyžamu hledící do neznáma.

Ty ilustrace mají naznačovat 2 různé pohledy interpretace názvu alba „You Are Here“ – jeden obecný a jeden takový introspektivní.

Poměr planet na coveru samozřejmě nesedí, ale nejsme tu na hodině astronomie, že? Jedná se o umělecké ztvárnění Aleše Fulína - grafika, známého také například pracemi pro kapelu ZRNÍ. Aleš je také autor vizuálů našich singlů A Soul of New DaysGoodbye Song Freedom Ahead.


Nechystáš nějaké další projekty? Co máš vůbec v plánu po hudební stránce v nadcházejícím roce 2022? Předpokládám, že přijde znovu čas na FACE THE DAY nebo MINDWORK, nemýlím li se?


Další projekty určitě ne. Na FACE THE DAY přijde čas určitě - většinu nového alba mám hotovou včetně mixu. Jak jsme se bavili o té semknutosti vs. rozmanitosti desek, tak noví FACE THE DAY budou patřit určitě do té druhé kategorie, bude to zřejmě nejrozmanitější album, na kterém jsem doteď dělal.

Poté bych se rád začal věnovat nové muzice pro MINDWORK. Je to k mé velké nevíře, ale od vydání našeho posledního počinu Cortex už uběhl rok, takže bych rád na tuto nahrávku navázal.

No a co se týče MARTIANS, tam už máme pár hudebních nápadů, které budeme průběžně rozvíjet. Tentokrát se asi spíš vydáme cestou singlů než celého alba.


11.01.2022Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
13.01.2022 08:18

Vždyť si můžeš vyhlídnout nějakého českého neotřelého filmového tvůrce :-) a ten rozhovor udělat taky. Bych nebyl proti. Buď něco udělat chceš a nebo ne. Pak záleží hlavně na tom, jakou tomu vtiskneš formu (a péči), jestli o otázkách přemýšlíš a nebo prostě něco nasekáš.

 

J.Rose
13.01.2022 07:30

Díky za vyčerpávající odpověď. Celkem variabilní činnost. Dobře se to čte. Klidně bych bral více takových rozhovorů.

 

Stray
12.01.2022 05:48

To je různé. Kapely mne většinou oslovují v souvislosti s vydáním nového materiálu, já jim kromě recenze nabídnu i možnost rozhovoru. Většinou když se rozhodnu jít do recenze, uděláme i rozhovor... ne každou věc na recenzi přijímám. Takže pobídka k recenzi od kapel se děje tak ze 60%, naopak případ kdy já nebo někdo od nás osloví kapelu je zhruba 40%.
Rozhovor jako přepis z diktafonu jsem naposled dělal někdy v roce 2005 s kapelou SUNSHINE, pohodlné je vše si připravit a otázky poslat mailem, někdy jsem jel i spontánně přes FB chat, asi abych zachytil větší množství energie a reagoval na odpovědi ihned doplňující otázkou, v případě mailu tohle někdy řeším doplňujícími otázkami až když po obdržení výsledku rozhovor hodnotím jako celek.
Baví mě rozhovory právě se středně velkými či menšími českými kapelami, které mají nějakej uměleckej přesah a jedou si cestičku po svém. Zpovídat Byforda ze SAXON pro mne nemá moc význam. Rozhovor s ním si přečtu ve Sparku.:-)
Jediné dvě kapely, které za osm let nezareagovaly na nabídku rozhovoru jsou DEBUSTROL a HENTAI CORPORATION.

 

J.Rose
11.01.2022 23:24

Paráda. Jak tohle vůbec vzniká? Oslovují tě hudebníci sami od sebe? A ten samotný rozhovor, to je výsledek emailové korespondence, nebo přepis telefonního rozhovoru?

 

Pekárek
11.01.2022 23:16

Fajn rozhovor, děkuji oběma!