Last Hardrock Outsider

FACE THE DAY - Stranou pošetilosti (rozhovor s Martinem Schusterem)

Už zhruba před dekádou upoutal Martin Schuster pozornost sledovačů dění, když se svými MINDWORK vstoupil na tuzemskou, řekněme progresivně metalovou scénu. Kapela tehdy sklidila pochvalné recenze, avšak po dvou albech se rozešla, jakkoliv byla jejich tvorba přirovnávána k technicky vyspělé hudbě po vzoru smrtonosných floridských předloh DEATH, CYNIC, ATHEIST a dalších. Dnes Martin Schuster, doprovázen pouze věrným bubeníkem Filipem Kittnarem, tvoří pod značkou FACE THE DAY, což je kapela, jejíž styl je dalece vzdálen někdejšímu metalovému zvuku, naopak se zde nabízí označení atmosférický rock nebo melancholický progres, každopádně se dvojici daří skládat zajímavé, mnohdy emocemi nabyté, jindy komornější skladby, které v sobě nesou odkaz kapel typu PORCUPINE TREE, tedy všech decentnějších forem progresivního rocku. Zde je tedy odkaz na bandzone profil FACE THE DAY a dále pak už jen s radostí vytvořený rozhovor.


Tvůj aktuální projekt FACE THE DAY má za sebou loňskou debutovou desku „Corroding Dreams“, ale letos již byly postupně vypuštěny další dvě zcela nové písně „In The Dying Sun“ a „Sympathy To Sin“, které se na oné první nahrávce nenacházejí. Co můžeš o těchto nových skladbách prozradit?


Obě skladby začaly vznikat minulý rok těsně po vydání debutové desky, na podzim 2016 jsme nahráli u Zdendy Šikýře na Hostivaři bicí a pak už se čekalo jen na mix. V případě Sympathy To Sin se o něj postaral Chris Sheldon, v případě In The Dying Sun Matouš Godík.


In The Dying Sun, ač to její název zrovna neimplikuje, je v podstatě pozitivní skladba - v textu zpívám o naší zářivé budoucnosti, což zánik hvězdy třídy G bezesporu je.:-) Zároveň text pojednává o pošetilosti dávat našim osobním problémům větší význam, než v širším měřítku mají. Také si v souvislosti s touto skladbou představuji, jak představitelé lidstva bilancují nad všemi našimi dosavadními činy ve světle hypotetického konce světa. Myslím, že je to docela zábavná představa.:-)


Co říci k Sympathy To Sin minimalismus jak tematický, tak skladatelský. Celá skladba se točí kolem jednoduchého loopovaného motivu na akustickou kytaru, na který se postupně nabalují další vrstvy. Textově je o temné straně ženského smýšlení, dál bych to raději víc nerozváděl.:-) K této skladbě nám Michal Skořepa natočil pěkný klip, doporučuji zhlédnout náš YouTube kanál.



Jde v případě těch dvou skladeb o předzvěst druhého alba? Styl projektu, coby atmosférický kytarový rock, je na nich snad ještě více prostoupen neohraničenosní a hodně prostoru dostává třeba i klavír. Považuješ zvýraznění melodií, čistých vokálů, kytarových harmonií a celkově písničkovějších prvků za teritorium, kam se chceš s FACE THE DAY posouvat?


Atmosférický rock, to označení se mi líbí. Tohle se z mého pohledu těžko posuzuje, ale myslím, že tyto skladby budou do konceptu druhé desky zapadat pěkně. Řekl bych, že jsi to s tím teritoriem vystihl docela přesně, nechci se ale omezovat nějakými stylovými mantinely, o experimenty nebude na nové desce nouze. Na co si chci ale tentokrát dát celkově větší pozor je produkce a zvukové ošetření, s tím u první desky nejsem spokojen.


Každopádně už mám většinu druhého alba složenou, dokonce už máme natočené veškeré bicí stopy, takže nástupce debutu získává konkrétní obrysy.


Kde, v jaké sestavě a za jakých podmínek, skladby FACE THE DAY vznikají? Je nahrávací a skladatelský proces podložen nějakými stereotypy nebo se spíš snažíš hledat nové podněty, zkoušet nová místa, spolupracovat třeba s někým nevyzkoušeným?


Zárodky našich skladeb lezou převážně z akustické kytary, často k tomu vzniknou i nějaké náznaky zpěvových linek. Tyhle zárodečné struktury pak nosím dlouho v hlavě a snažím se na ně nabalovat další nápady. Nenahrávám je hned, tím by pro mě ztratily kouzlo a pokud si na ně už příště nevzpomenu, je to jen důkaz toho, že za to nestály. Někde uprostřed tvůrčího procesu skladbu zasílám Filipovi, se kterým konzultuji bicí linky v podstatě už od dob začátků naší předchozí kapely MINDWORK. Co se týče procesu nahrávání, nástroje a zpěv si nahrávám doma, bicí ve studiu.


Abych to shrnul, jisté stereotypy tam určitě jsou, ale spíše na té obecnější úrovni tvůrčího procesu, jednotlivé dílčí aspekty jsou pak pro každou skladbu více-méně jedinečné.


Ohledně spolupráce s ostatními muzikanty - rozhodně se jí nebráním, důkazem budiž skladba In The Dying Sun, kde basovou linku nahrál Jiří Švec z kapely CRUEL. Takže kdyby nějaký muzikant projevil zájem, nechť se mi klidně ozve.:)


Co s odstupem roku můžeš říci o debutové desce „Corroding Dreams“. Z mého pohledu se jedná o to nejpovedenější, pod co ses kdy podepsal. Šlo o velký stylový skok od Tvé předchozí kapely MINDWORK a touha po vymanění se z metalové škatulky ti zde, dle mého, vyšla znamenitě, takže byl materiál opatřen mnohem dospělejším skladatelským vkladem. Jaký máš ty sám na debut a na onen muzikantský skokový vývoj názor?


Rád bych o ní řekl, že jsem v danou dobu udělal maximum, co jsem mohl, ale nejsem si jistý, zda-li je to pravda. Z pozice autora se to hodnotí těžko, navíc objektivita je tu z principu vyloučena, ale když jinak nedáš.. Z mého pohledu se mi na Corroding Dreams povedlo složit docela silné skladby, které ale nenaplnily svůj potenciál a to mě na tom albu mrzí nejvíc. A když mluvím o nenaplněném potenciálu, tak myslím zejména v případě kvality náběrů, produkce, editace a mixu. V té době jsem si usmyslel, že desku udělám komplet sám (s výjimkou bicích a finálního masteringu) a i když jsem se toho hodně naučil, trochu se mi to vymklo. Ty skladby jsem v různých fázích vzniku slyšel tolikrát, že bych se vůbec nezlobil, kdybych je už v životě neslyšel.:-)


Každopádně jsem rád, že se ti Corroding Dreams zamlouvá. Občas se stane, že tu desku někdo pochválí a pokaždé mě to příjemně překvapí.



Co můžeš říct o hudbě FACE THE DAY? Bylo Ti od začátku jasné, jakým směrem se budeš po ukončení MINDWORK ubírat, a nebo to tak nějak bez příprav vyšlo? Přeci jen člověk je často ovlivněn kapelami, které poslouchá a jaké ho oslovují. Jaké jsou vůbec Tvé současné inspirační zdroje a hrajou vůbec nějakou roli v Tvé vlastní hudbě?


Pokud si dobře vzpomínám, tak jediné, v čem jsem měl v té době jasno bylo, že se vzdám growlových vokálů. Ostatní přišlo tak nějak samo. A jak říkáš, velký vliv na tu stylovou změnu měly mimo jiné kapely, co jsem v té době poslouchal - PORCUPINE TREE, RIVERSIDE, OPETH a další.


S identifikací inspiračních zdrojů to bývá většinou trochu problém. Nejlépe se identifikují ty hudební - poslouchám toho opravdu hodně napříč všemi různými žánry a bylo by bláhové se domnívat, že je tím má tvorba nedotčena. Dokonce si myslím, že poslouchat co nejvíce různorodé muziky je k nějaké hudební svébytnosti nutným předpokladem. Další inspirační zdroje jsou už ale trochu v mlze. Jasně, návštěva nějakého zajímavého místa, zhlédnutí dobrého filmu, mezilidské vztahy a každodenní život obecně ovlivňuje pocity, které pak ovlivňují hudbu, kterou dělám, ale nejsou to přímo podněty, které cíleně vyhledávám za účelem inspirační stimulace.


Můžeš prozradit něco o vzniku „Corroding Dreams“, o skladbách, kterých si zde ceníš nejvíc? Plní debutové album FACE THE DAY, i zpětně, ony nároky, které sis na něj v době vzniku dával? Přeci jen jsi zde potvrdil, že nejsi jen zručným instrumentalistou, ale že i poměrně slušně zpíváš. Přeci jen to byla od MINDWORK hodně velká změna stylu.


Pamatuji si, že proces vzniku Corroding Dreams byl hodně zdlouhavý a pro vnějšího pozorovatele asi dost nezáživný. Co se týče nahrávání a mixu, vše probíhalo v režimu pokus-omyl, neboť tyto aspekty pro mě byly více-méně nové.


Nejvíc si cením určitě skladby Circle. Mimo jiné proto, že je to jediná skladba, kterou si před svou smrtí stihl poslechnout můj děda a později mu hrála i na pohřbu. Jak s nasazenými sluchátky uznale pokyvuje a dává palec nahoru při poslechu Circle, je určitě jedna z mých nejživějších vzpomínek na něj.


Jestli debut plní mé nároky? Těžko říct, takhle jsem o tom nikdy neuvažoval, je to prostě kus muziky, který jsem tehdy vyplodil. Není na mě, abych ho nějak posuzoval.


Když se vrátím k Tvé původní kapele MINDWORK, která zpočátku ctila odkaz Chucka Schuldinera a DEATH, ale také třeba progresivních kapel jako CYNIC, jak na ty nahrávky dneska nahlížíš? Osobně když je poslouchám, tak si říkám, po instrumentální stránce dobré, dokonce velmi dobré, ale proč se sakra ten kluk nutí do toho growlu, když mu to moc nejde, když je vlastně v této parketě úplně průměrný? Víš co, já si říkám, že druhá deska „Eterea“(2012), kdes začal popouštět uzdu čistému zpěvu a melodiky ve skladbách celkově přibylo, byla mnohem lepší než prvotina „Into the Swirl“ (2009).


Já na ty nahrávky nahlížím v podstatě dost pozitivně. Bez jakéhokoliv zdlouhavého babrání jsme tenkrát natočili upřímná alba, která věrně reflektovala, v jakém hudebním rozpoložení jsme se zrovna nacházeli. Ale souhlasím s tebou, že můj growl je slabším článkem těch desek.



Zpět k současnosti. V jaké sestavě dnes FACE THE DAY hrají? Budou nějaké koncerty? Jak často vůbec hrajete a je pro Vás živé vystupování vůbec důležité? Ptám se, protože mám za to, že progresivněji laděné formace mnohdy upřednostňují studiový perfekcionismus před koncerty, tak nevím, jak to cítíte vy?


FACE THE DAY jsou od začátku jen já a ex-bubeník MINDWORK, Filip Kittnar. Nehrajeme spolu prakticky vůbec, na počet zkoušek, co jsme spolu v rámci FACE THE DAY měli, ti hravě vystačí prsty jedné ruky.:-)


Živá vystoupení důležitá bezesporu jsou, je to jeden z nejpřirozenějších a nejsilnějších nástrojů propagace kapely. Rád bych FACE THE DAY dostal na pódia někdy v polovině příštího roku, po vydání druhého alba. Pokud se mi tedy podaří sestavit nějakou partu muzikantů, která by do toho s námi šla.


A konečně, co v současné době posloucháš? Zaujalo Tě něco poslední dobou? Máš nějaké favority a nové inspirační zdroje?


Jelikož právě dočítám autobiografii Phila Collinse, tak sjíždím desky GENESIS a některé jeho sólovky (to už je ale moc pop i na mě:-)). Co se týče současné hudby, hodně mě vzala třeba aktuální deska THE CONTORTIONIST. Už ale novou hudbu nesleduji tolik jako dřív, spíš doháním hudební resty.


05.11.2017Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz