DONOR - Když mají melodie, nemusí mít strach (rozhovor)

Umí zrychlit i zpomalit, jejich tempo je vražedné. Ne, nemám na mysli onen německý akční seriál. To jen vsetínští DONOR vydali velmi dobré power/speed album, které dobíjí baterky a při poslechu v autě zároveň svádí k sešlápnutí plynového pedálu. Že za tím vším stojí kopec tvrdé práce zdůrazňovat netřeba. Ostatně uvedený aspekt nezdůrazňoval ani baskytarista Mira Šipula, který odpovídal na naše otázky. Zdá se, že kluky z DONOR každá aktivita spojená s fungováním kapely prostě baví. Pusťte si jejich „Devět křížů“, začněte číst níže uvedené řádky a bavte se dobře i vy.

Pár slov úvodem věnovaných DONOR by se šiklo…

Nejprve zdravím všechny čtenáře CrazyDiamond a naše fanoušky. Díky, že jste zavítali až před tyto řádky. Pokusím se odpovědět na všechny zapeklité otázky.

DONOR vznikl v roce 2012, kdy jsme byli ještě na střední škole. Začínali jsme tehdy hrát covery průřezem metalové scény, ale také jsme vždy chtěli skládat naše vlastní věci. Po několika obměnách v sestavě a létech vystupování na regionálních akcích jsme se dopracovali až k roku 2018, kdy jsme z našeho repertoáru vybrali 11 skladeb na náš debut. Tehdy se to zlomilo, začali jsme jezdit po klubech po celé ČR, otevřeli si dveře na festivaly. V době covidu přišla poslední personální změna, vše pak vyústilo v druhou desku „Devět křížů“.

A teď už ostřeji, proč by měl zmlsaný (CS) fanoušek evropského power/speedu zkusit právě DONOR?

Protože věříme, že naše muzika dokáže zaujmout svou nápaditostí. Hodně pracujeme s melodiemi, umíme zrychlit i zpomalit. Kytarové riffy podporují naše vícehlasé vokály. Moc nás to takto baví a osobně věřím, že to dokážeme přenést i na fanoušky nejen melodického metalu. Jak z poslechu desek, tak i přímo z koncertů.

Hodně dobře zní už debut. Od počátku působíte jako hotoví muzikanti. Stran hraní na nějaký nástroj asi nebudete samouci, předpokládám také že jste nezačali s tím, že si budete brnkat tak nějak pro sebe. Znalost hudební teorie, tvrdé cvičení a snaha o profi přístup jsou markantní….

Moc děkujeme za pochvalu. S těmi nástroji to máme každý trochu rozdílné, stejně tak i se znalostí hudební teorie. Někteří z nás mají hudební průpravu ze ZUŠ, chodili jsme různě na takové ty klasické nástroje jako klavír, trumpeta nebo flétna. Ale jsou mezi námi i takoví, co mají za sebou zkušenosti z konzervatoře, konkrétně Roman Mužikovský s bicíma. My ostatní přešli ke kytarám až později, z lásky k rockové muzice a potom, jak říkáš, začalo to tvrdé cvičení. Pokračovali jsme sice už jen jako samouci, ale ten základ znalostí hudební teorie nám nikdo nevezme.

Prodleva mezi debutem a novinkou byla poměrně velká, byla i nutná? Co covid, protáhl přípravy, nebo jim naopak pomohl?

Myslím, že nutná byla. Řešili jsme personální změny, měnil se kytarista. Ujasnili jsme si, co skutečně chceme. S příchodem Mirka Huska si pak vše sedlo a pustili jsme se konečně naplno do nové desky. Covid nám zrušil koncerty, ostatně jako všem, ale novému albu jsme se mohli díky pauze o to více věnovat.

Přiznám se, že mě vaše melodie docela vzaly, což jsem ani nečekal. Mají sílu, jdou přímo na komoru a s určitým odstupem se mi jeví i poměrně trvanlivé. Na druhé straně je dokážete vyvážit solidní tvrdostí. Řešíte nějak uvedený poměr? A čím se podle vás liší blbá melodie od té kvalitní, přestože mohou mít velký ohlas obě?:-)

Tato pochvala opět moc těší, ale míří hlavně za autorem skladeb Michalem Banovským. Vždycky mám rád, když vyjde s novou věcí, nepřestává nás překvapovat. Nikdo z nás se mu v tomto ohledu zatím nevyrovná, vyplivne nám instrumentálku v téměř finální stopáži. Až potom diskutujeme, nejen o poměru tvrdosti, ale o nejrůznějších úpravách. Kdo si co vzpomene, všechno probereme. Čím se liší blbá a kvalitní melodie? To nevím, ale pro nás je skutečně důležité, aby se naše melodie a skladby líbily co nejvíce lidem; a samozřejmě i nám samotným. Pokud by totiž jen jeden z nás některé ze skladeb nevěřil, těžko bychom mohli chtít, aby ji pak při hraní dával to, co je potřeba.

Jakou roli sehrál mastering Rolanda Grapowa? Podtrhl ještě více onu dynamiku mezi tvrdostí a melodickou stránkou, nebo hrany mírně obrousil?

Roland dodal už tak kvalitní Michalově práci tu pomyslnou třešničku na dort. Už jsme s ním spolupracovali v minulosti, a tak věděl, co potřebujeme. Po jeho masteringu jsou party skladeb o něco konkrétnější, všechny úrovně srovnané. Kompletně nám připravil soubor, který už jsme jen předali na lisování desek.

Pochválil vás?:-)

To si pamatuju přesně. Seděl jsem u Michala ve studiu, když mu přišel mail s masterem skladby „Devět křížů“, kterou jsme potřebovali jako první kvůli klipu. Ani jsem si ho nešel přečíst, ale jen sledoval Michala, který ten mail četl s radostným úsměvem. Jeho práce se zvukem se Rolandovi líbila.

Vlastně jsi mi potvrdil, že o veškerou studiovou práci, včetně mixu, se postaral právě Michal, a to velmi kompetentně, proč se tedy neujal i masteringu? Nešlo trochu i o ono známé jméno do bookletu?:-)

Nechtěli jsme nic podcenit. Nešlo o to, že bychom Michalovi nevěřili, už jeho mix byl opravdu dobrý. Ale Roland je přece jenom dál, a tak nám i na základě naší dřívější dobré zkušenosti vrtalo hlavou, co by s tím dokázal provést on. Zkusili jsme to u již zmíněných „Devíti křížů“ a myslím, že jsme se rozhodli dobře, když jsme Rolandovi nakonec svěřili i zbytek alba.

Právě kombinací ostré popové sladkosti s řízným zvukem mě zaujala píseň „Až jednou“. Chtěli jste něco takového programově zkusit, nebo šlo o spontánní rozhodnutí a proces?

To bylo spíš spontánní rozhodnutí, že se původní song, který jsme hráli už krátce po vydání debutového alba, dočkal na druhou desku takové úpravy.

Jaké máte na uvedenou skladbu vůbec ohlasy a hrajete ji i živě? Osobně patřím ke generaci, pro kterou znamenal asi největší popový progres cover GAMMA RAY „It´s a Sin“ od PET SHOP BOYS…:-) Počítáte s podobným progresem i v budoucnu?

Ohlasy jsou samozřejmě různé, v dnešní době, kdy je tento „disco metal“ poměrně populární, se nás lidé často ptají, jestli v tomto trendu budeme pokračovat. Avšak za mě myslím, že ne, opravdu jsme jen chtěli trochu zpestřit desku. Živě skladbu hrajeme a tam musím říct funguje dost dobře, lidé na ní reagují možná i nad moje očekávání.

Kláves se tedy skutečně nebojíte, zní skoro „zakázkově“, resp. soundtrackově, kdo je za ně vlastně odpovědný? Jde rovněž o Michala?

Michalova práce. Ten se stejně jako já vyžívá v poslechu soundtracků, má nashromážděné neskutečné množství knihoven různých zvuků, ze kterých nám následně pod skladby vytvoří orchestrální podklad.

Přestože se kreativní proces koncentruje kolem Michala, výsledek na mě působí jako kolektivní dílo, pochopitelně s výjimkou kláves…:-), nebo se diskutuje i o nich?

Každý kapele přispívá tak, jak může. Michalova práce je studio a hudba. Co se týká koncertů, organizace a nějakého managementu, pokud se to tak dá nazvat, tak to jde za mnou. Společně pak řešíme jedno i druhé, názory jsou pro nás důležité, takže v tomto směru to má to i ono jistý kolektivní ráz. Avšak jak s oblibou říkáme, nelezeme si do zelí a finální rozhodnutí je vždy na tom, kdo se o danou věc stará.

Solidních ukázkou vašich tvůrčích i hráčských schopností je „Marie Antoinetta“. Z baladického úvodu jste se ve čtvrté minutě propracovali skoro až k heavy/blacku ve stylu CRADLE OF FILTH? Kde máte limity? Jde např. o zachování oné nekompromisní zpěvnosti? Vadil(a) by např. hostující growler(ka)?:-)

Ničemu se nebráníme, řekl bych. Chtěli jsme docílit, aby si každý na desce našel to své, avšak pořád, aby to znělo jako DONOR. Do „Marie Antoinetty“ se dobře hodí kontrast Michalova zpěvu v intru a řízné barvy hlasu, kterou má náš zpěvák Jožka Fritschka, když skladbu pak převezme. Pokud nás to baví a věříme, že je to pro dobro věci, tak se ani do budoucna nebudeme bránit ničemu.

Na jakých vzorech či vlivech se vlastně v rámci kapely stoprocentně shodnete?

To je zajímavé, že úplně stoprocentně asi na ničem. Každý má ten průřez svých oblíbených interpretů hozený trochu jinam, a tak se málokdy stane, že by se třeba některá z kapel líbila úplně všem a ovlivňovala nás kolektivně. To bývá spíš v rámci jednotlivých skladeb, takhle z fleku mě napadá například „Painkiller“ od JUDAS PRIEST.

Jak už mj. vyplynulo, některé sólové vokální party nepatří Josefovi. Celek zní však vždy velmi dobře. Kolik lidí v kapele vlastně zpívá? Bookletem zatím nedisponuji, můžeš mi v tom udělat trochu jasno?:-)

Jožka se v pár skladbách střídá v hlavní lince s Michalem, kvůli kontrastu jejich barev hlasu. Refrény a další sbory zpíváme pak kromě bubeníka všichni.

Na sborech si opravdu zakládáte. Živě to musí být docela síla, ale zároveň i výzva. Částečná pomoc z playbacku by byla vcelku legitimní. Na co se mám při návštěvě vašeho koncertu vlastně připravit?

Já to na živo miluju. Není to někdy jednoduché nazkoušet, zpěvům nezřídka věnujeme i samostatné zkoušky, aby si každý byl ve svém hlase stoprocentně jistý. Věřím ale, že výsledný efekt stojí za to. Kromě sborů a již probraných riffů se na koncertech můžeš připravit i na jeho vizuál. Na tom si dáváme záležet. Důležitý je pro nás jednotný vzhled kapely, show se snažíme ozvláštnit také světly, kouřovou show a od tohoto roku používáme pravidelně na open airech a ve větších sálech i pyrotechniku.

Velkou vokální hymnu představuje již zmíněný song „Nemám strach“. Nemyslel jsem si, že mě dokáže podobný typ skladby ještě někdy mobilizovat, přesto se tak stalo a nešlo zrovna o návštěvu zubaře.:-) Můžeš prozradit něco bližšího o vzniku a přípravě dané skladby?

Skladba začala vznikat kde jinde než u Michala a jeho nástřelem ústřední melodie. Song byl dlouho v šuplíku, a když se už rýsovalo skoro celé album, tak jsme si řekli, že by nebylo špatné ho v půlce trochu zpomalit něčím odlišnějším. Rázný refrén a rytmus skladby podle mě dobře otevírá dveře dalším rychlým skladbám na albu.

„Devět křížů“ by si zasloužilo co největší podporu. Jak jsou na tom DONOR aktuálně, kolik dáte do podzimu koncertů? Jste ohledně koncertování něčím limitovaní a podíváte se i do Čech?

Snažíme se album co nejvíce propagovat. Koncerty jsou jistě nejlepší reklama, proto se jich snažíme odjet, co nejvíce to jde. Jsme na cestách už od začátku dubna, jezdili jsme doteď téměř každý víkend do všech koutů republiky, a ještě do konce léta budeme. Čechy nám rozhodně nejsou cizí, začátkem srpna se tam opět vrátíme v rámci festivalu Rock na Vyhlídce u Rumburka. Na podzim, po krátké pauze, máme v plánu vyjet do klubů. Tato fáze je zatím v přípravách.

A co nové album, budou muset fanoušci čekat další čtyři roky? Podle mě máte fazónu jako hrom a měli byste tudíž začít tvořit co nejdříve….

Aktuálně se snažíme o co nejintenzivnější promo novinky „Devět křížů“. Samozřejmě, člověk musí plánovat dopředu, ale minimálně příští sezonu bychom chtěli ještě odjet v podobném duchu jako letos. Ale můžu prozradit, že nějaké první nástřely na nový materiál už jsou. Uvidíme, jak se nám podaří v nabitém programu s tvorbou pokročit.

Doufám, že se mohu spolehnout na to, že tam bude podobná jízda jako „Posel Smrti“?:-)

„Posel Smrti“ se těší veliké oblibě mezi námi samotnými. Moc rádi ho hrajeme! Takže věřím, že nějaká taková věc rozhodně chybět nebude. Celkově uvidíme, kam se bude další album ubírat. Něco v hlavách máme, ale zatím doufám, že si získáme ještě nějaké fanoušky díky aktuální novince. Co bude dál, to je zatím otázka i pro nás.

18.07.2022	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz