INSANIA - Jsou GRRRotesky mejdanem na Titaniku? (rozhovor)

Své velmi dlouho a velmi bedlivě očekávané album vypouští právě v těchto dnech brněnská INSANIA, v podstatě již letitá stálice tuzemské scény, která si za těch pětatřicet let existence prošla mnoha uměleckými turbulencemi a nejrůznějšími obdobími vlastní tvorby. Jejich hudba tak napříč celou tou dobou měla šanci oslovovat poměrně různorodý nespočet zájemců o neotřelou a svobodomyslnou produkci. Zkrátka zde byl důvod v souvislosti s novinkou „GRRRotesky“ kapelu vyzpovídat. Na otázky reagoval zpěvák, kytarista a textař Poly a bubeník BlackDrum.

Máte pár dní venku novou desku „GRRRotesky“, jak bys jí zhodnotil ve srovnání s několika předchozími alby? Jak náročný to byl proces? Měnily se představy o novém materiálu napříč dobou vzniku? Jste s výsledkem nakonec spokojeni?

Poly: Jsme spokojení velmi. Náročnost procesu se příliš nelišila od předchozích alb, pokaždé je to vždy hlavně o náročně předprodukci, která v našich podmínkách trvá i dva roky, než se podaří vše vychytat. Tentokrát to mělo dvě fáze. Už před třemi roky jsme udělali dva singly, na kterých jsme si vyzkoušeli nějakej směr (i pokud jde o zvuk) pro nové album. A na základě toho začaly vznikat další písničky.

Co bys na novém albu vypíchnul jako klad? V čem si myslíš, že spočívá jeho potenciál? Proč si myslet, že starší tvorbu právě novinka překonává?

BlackDrum: Každá kapela Ti řekne, že nová deska je to nejlepší, co kdy vydala. Takže ani já osobně tento názor nehodlám měnit.

Poly: „GRRRotesky“ mají ještě větší nadhled než předchozí alba, většina nevergreenů se jen tak jízlivě pošklebuje, vážná poloha na albu skoro není, všechno je satira, parodie, sarkasmus. Navíc tohle album víc pokukuje po aktuálním světě kolem a ironizuje kdeco. Až závěrečná skladba „Hvízdání“ vrací celej ten cirkus do trochu vážnější a zadumanější polohy - přijde mi to jako docela zábavná pointa: jako by si rozchechtanej klaun uvědomil, že celej mejdan se odehrává na Titaniku...

A jsou „GRRRotesky“ mejdanem na Titaniku?

Poly: Na „GRRRoteskách“ převažuje sice ta naše aktuálně typičtější sarkastická poloha, ale zároveň v té jízlivosti je i dost jedu a jakéhosi temnějšího „noir“ vidění světa... to nás baví. A tahle noir poloha prostě jen výrazně převážila v poslední písničce. Nápad, že život je slalom mezi hvízdáním kulek a ne u každýho ohně ve tmě sedí přítel, byl pro mě tak lákavej, že jsem mu prostě neodolal. Byla to jediná písnička, kde jsem sám psal klukům, že mi nebude vadit, když ji odmítnou, protože je dost načichlá „westernem“, ale chtěli ji... tak jsme se dohodli, že bude na závěr alba... a tam jí to sluší, myslím.

Od posledního alba „Na počátku byl spam“ uplynulo již pět let, což možná může vybízet k domněnkám, že nový materiál vznikal hodně pozvolna, těžce a byl dlouhodobě pilován. Co bys vlastně řekl o tvůrčím procesu nové desky? Co šlo hladce a s čím byl naopak docela záhul? Máš pocit, že deska vznikala obtížněji než několik předchozích?

Poly: Mám pocit, že práce na „GRRRoteskách“  se nijak co do obtížnosti nelišila od předchozích alb. Možná to šlo i maličko snáz, aspoň úplné finále… a to díky covidu, protože nebyly koncerty, které by nás jinak zdržovaly. Nad texty jsem možná tentokrát krvácel trochu méně a docela jsem se při jejich psaní bavil.

Jak vůbec pracuje INSANIA? Jsou první harmonie, melodické linky, do kterých je pak vymýšlen text nebo je naopak první text, který se posléze opatří instrumentální složkou? Pracujete ve fázích demáčů INSANIE od začátku spíše společně nebo základy skladeb vznikají odděleně, tzn. na nápadech dělá zvlášť Poly a zvlášť Tudy a až posléze se vše propojuje a dohromady piluje? Jak poznáte dobrej nápad?

Poly: Vždy u nás vzniká nejdřív hudba, na kterou teprve píšu text. U minulých alb jsem nejdřív posílal klukům písničky nazpívané jakousi svahilštinou, kterou jsem později přepracovával do češtiny. Bylo to proto, abych si ušetřil práci s textováním, kdyby mi nějakou písničku neschválili, nebo kdyby se předělávala. Jelikož se to ale prakticky nikdy nestalo, u téhle desky jsem to už risknul a posílal dema rovnou nazpívané česky. Písničky INSANIE už nejméně od „Kultu hyeny“ nevznikají na zkušebně. Prvotní nápady chodí většinou ode mě, posíláme si je a když „projdou“, začneme na nich pracovat, často se mění třeba rytmus bicích nebo klávesové linky a zvuky. Během této předprodukce písničky dotáhneme a teprve závěrečná fáze před studiem probíhá ve zkušebně, kde ještě vychytáme poslední mouchy, pokud jde o hratelnost těch skladeb naživo.

Máš na novém albu nějaké své skladbové favority? Mě třeba připadá, že v případě posledních čtyř nahrávek INSANIE jsem u vás nepozoroval tak nápadnou hranici mezi songy nosnými a songy tzv. do počtu, jako je tomu nyní. To asi není moc pozitivní zjištění, co?

BlackDrum: Mými favority jsou „Vytěsňuju“, „Jedeme peklo“, „Ses ztrapnil“ a hlavně „Placatej Svět“. Je ale klidně možné, že za rok to budou úplně jiné skladby. Je zvláštní, že v průběhu let, se mi občas stalo, že když to přeženu, tak zatracovaná skladba se vyvinula v jednu z nejlepších a někdy i opačně.

Poly: Já mám na albu spoustu písniček, které by mě bavilo hrát naživo. Bohužel všechny hrát nemůžeme. V každém případě nám přátelé a fanoušci píšou svoje tipy, co nezbytně na koncertě MUSÍME hrát, a ten rozptyl je tak širokej, že si z toho nelze vzít nic. V podstatě padají názvy všech písniček. A tak to bylo zatím u každého alba.

Stěžením hitem je bezesporu „Jedeme peklo“, co bys prozradil o vzniku právě této rychlé vypalovačky? Na mne dělá nejodlehčenější dojem, tedy přijde mě jako ten typ songu, který vznikl hodně spontánně a bez křeče. Mám pravdu nebo jsem úplně vedle?

BlackDrum: Je pravda, že podobné skladby jako je „Jedeme peklo“, tak díky punkové minulosti podobný styl máme více v krvi. Hlavně po rytmické stránce bicí a basa ví co přesně hrát. Hodně nás tento song baví!

Poly: Zajímavý. Osobně beru tuhle věc jako jednu z méně zajímavých na albu. Mám radši ty rafinovanější, co nemíří přímo do srdce a člověk si k nim musí chvíli hledat cestu. Ale uznávám, že na koncertě jsou rychlý písničky vděčný.

Druhým výrazným kusem je „Placatej svět“, podle mne trefná sonda do „logiky“ lidí, kteří se nehodlají nijak omezovat nebo snad někomu přizpůsobovat a jedou si svůj „selskej rozum“ na mnoho podob. Bohužel mám pocit, že je podobných čím dál víc. Co můžeš říct o této skladbě?

Poly: Největší inspirací byla ta hrstka pomatenců, kteří se vydali před dvěma lety na loďce z Itálie hledat konec světa, aby dokázali placatost Země. Pak slavná přednáška „Nepocházím z opice” od Petra Hájka, poradce bývalého prezidenta Klause. Ale vlastně je to obecně o všech nadsamcích, kteří se považují za pupek vesmíru - ono to spolu souvisí. Tihle lidi velmi těžko přijímají pravdu, že jsme všichni ve skutečnosti bezvýznamným kouskem odpadu, kterej rotuje přichycenej na o něco větším kousku odpadu rotujícím v nekonečném vesmíru.

Asi budeš souhlasit, že tzv. „umění vytěsňování“ je v současné době hodně potřeba. Jak se zrodil nápad právě na další z nosných songů novinky „Vytěsňuju“? Co bylo podhoubím nápadu a jak probíhala realizace klipu?

Poly: To je původně můj soukromej manifest - spoustu negativních věcí kolem jsem začal vytěsňovat. Z holého pudu sebezáchovy. Protože jsem zjistil, že jsem z nich v neustálé psychické křeči a škodí mi to i fyzicky. Např. po druhém zvolení Zemana prezidentem jsem týden nemluvil, nedokázal jsem to pochopit. To byl pro mě zlomovej okamžik, kdy jsem se začal učit vytěsňovat. Ale vytěsnit válku a Saurona, kterej ji rozpoutal, to už je silnější kafe… a přiznám se, to neumím. Klip vznikal na jednoduchým nápadu, že použijeme zrychlené pohyby ve stylu grotesky. Točilo se ve Franz Kafka Spitalu v Brně, kterej je zařízenej jako špitál ze 30tých let minulého století. Nebylo to nic náročného.

Co můžeš říct o písni „Bomba v kabaretu“, skladbě vytvořené v nejlepší tradici tvorby INSANIE s mnoha jmény kontroverzních postav historie a lehce zvráceným zdůvodňováním chodu daných věcí?

Poly: Přišel mi tu především zábavnej ten „potravní řetězec“ JFK - Oswald - Ruby… a celá ta konspirační omáčka kolem. Nemá smysl to tu opisovat, koho to zajímá, vygoogluje toho hromady. Zároveň bych z toho vypíchnul tu groteskní pravdu, že každej, kdo je ve světle reflektorů a kdo cokoli dělá, musí přijmout spravedlivej trest od těch, co měli dost rozumu, aby nedělali nic. Tj., chodit s vlastní kůži na trh je docela nevděčnej podnik… a pravděpodobně to dotyčnej vždycky schytá.

Kdo je hlavním terčem textu přímočaré skladby „Narvi svůj testosteron jinam“? Co bylo základem k jejímu vzniku?

Poly: Odpor k týpkům, kteří si jedou egoisticky to svý bez ohledu na to, že ostatním dělají ze života peklo na zemi. Původně byla ta písnička namířená proti macho-nadsamcům, co rádi prudí, ale ve světle posledních událostí jsme z ní udělali hatesong (opak lovesongu) věnovanej Putinovi… a tak ji na koncertech i uvádíme.

Ohledně koncertů nyní jedete klubové turné na podporu alba „GRRRotesky“. Zatím proběhlo několik akcí. Jak si koncertování po té vynucené pauze užíváte a co na něm nejsilněji vnímáte?

BlackDrum: Moc si koncerty užíváme a myslím, že i lidi hodně baví. Ještě jich máme hodně před sebou a věřím, že i tyto budou skvělý. Hraje se každý víkend a poslední koncerty odehrajeme kolem Velikonoc. Pak nás čekají festivaly.

Poly: Zpočátku nás ani moc netěšilo vyjet na turné - v situaci, kdy dojížděl covid a do toho ještě vypukla válka. Ale pak se ukázalo, že je to jakási psychohygiena jak pro nás, tak pro lidi… a má to smysl. Pro nás je velká vzpruha, že lidi chodí, kluby jsou plný… to nám všem možná pomůže tyhle hrůzy přežít.

Díky za rozhovor.

Ať se daří.

21.03.2022	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz