Last Hardrock Outsider

THRESHOLD - Střídání stráží (4.)

Ve čtvrtém a posledním díle našeho pojednání o skupině THRESHOLD, se dostáváme do konečné fáze dějin této svébytné jednotky, geograficky pocházející z Britských ostrovů. Společně tak nahlédneme do ne až tak vzdálené minulosti a připomeneme si řadu důležitých i fatálních událostí, které měly důležitý vliv na chod tohoto na scéně už dávno etablovaného souboru.


V listopadu roku 2007 vydalo vydavatelství InsideOut Music první oficiální kompilaci kapely. Album s názvem „The Ravages Of Time“ je 2CD set, který zahrnuje všechny oficiální alba od debutu „Wounded Land“ až po „Dead Reckoning“, které však už patří pod jiný label. Tou dobou se v médiích objevil i Richardův komentář k návratu Damiana Wilsona: Nechtěli jsme zrušit vystoupení, protože to prostě není správné. Fanoušci si zakoupili vstupenky, objednali letenky a rezervovali si hotely. Jen velice krátce jsme hovořili o vyhlášení konkursu na zpěváka, ale neměli jsme na něj tolik času. V průběhu let jsme měli hned tři zpěváky, což je absurdní pro každou kapelu. Váš sen je, že máte stejnou sestavu po celou vaši kariéru, takže skutečnost, že se nám podařilo ještě udržet naši fanouškovskou základnu je docela štěstí. Ta představa, že budeme mít čtvrtého zpěváka... Chtěli jsme buď Damiana nebo Glynna Morgana, zpěvák z alba „Psychedelicatessen“. Naštěstí jsem pracoval s Damian asi týden předtím na jiném projektu, a hovořili jsme o THRESHOLD. On mi řekl: Opravdu mi chybí kapela. Pokud by byla příležitost, rád bych se vrátil. O týden později jsem mu už telefonoval s nabídkou na místo, které už dvakrát v minulosti obsadil. Byl samozřejmě pro.


12. října 2009 vyšla osmidisková kolekce singlů pod názvem Paradox - The Singles Collection včetně dříve nevydaných b-stran a obohacena o zbrusu nové remasteringy nahrávek starších demo songů, vydaných předtím v jiných formách. Každé CD obsahuje pouhé tři skladby, vždy tzv. „radio edit“, některé známé písně doplněné různými alternativními verzemi a občas nějakou raritkou. Jednotlivá CD jsou samostatně balená a umístěná v černo stříbrném boxu s 20 stránkovým bookletem, který obsahuje fotky, poznámky ke všem obsaženým skladbám a úvodní slovo kytaristy Karla Grooma.


THRESHOLD – March of Progress – 2012   100%



Dne 3. srpna 2011 zastihla kapelu velmi smutná zpráva. Na selhání ledvin zemřel jejich bývalý zpěvák Andrew "Mac" McDermott. Tato událost vyrazila dech jak klukům z kapely a jejího blízkého okolí, které Maca dobře znalo, tak všem fanouškům po celém světě. O zpěvákových zdravotních problémech se poslední roky tajně šuškalo, ale že by celá zdravotní anabáze mohla skončit tak tragicky, nikdo ani v nejčernějším snu nepředpokládal. Od nadcházejícího podzimu byli THRESHOLD zpátky ve studiu, aby nahráli své deváté album. Deska nazvaná March Of Progress vyšla v létě 2012 samozřejmě prostřednictvím Nuclear Blast. Celková hrací délka dosáhla k téměř 70 minutám, což dávalo tušit velkým věcem.


Tento monoliticky působivý klenot sklidil obrovský a nutno podotknout i zasloužený úspěch. Je na něj nazíráno jako na progresivně vrcholné mistrovské dílo, s velkou emocionální hloubkou a obrovským počtem myšlenkově bohatých a sofistikovaných nápadů. U fanoušků THRESHOLD zaujímá jedno z čelních míst oblíbenosti a u autora recenze (přesto, že za mikrofonem nestojí Mac), snad dokonce to úplně první.



Už úvodní, pečlivě vybraný singl „Staring At The Sun“, není žádná laciná, na první signální mířící rychlokvaška, ale dokonale promyšlená, silácky se tvářící strhující věc. Na začátku umístěná píseň Ashes je velmi velmi povedená, avšak hlavní dějová linie a pocitově nejsilnější část alba leží v jeho středu. Songy počínaje druhou „Return Of The Thought Police“, nevyjímaje zmiňovanou „Staring At The Sun“ a konče šestou „The Hours“ lomcují s posluchačem naprosto neskutečným způsobem. Jde o pětici výsostně kvalitních skladeb, s nadpozemsky esenciální atmosférou, protnutou krásou děsivých okamžiků (jako příklad fatalistického výraziva budiž poslouží píseň „Liberty Complacency Dependency“), či temnými příběhy přikryté Colophon a The Hours, kde se v první zmiňované v určitém okamžiku nálada úplně přelomí a tempo skladby nasadí do neskutečného cvalu. Na jeho pozadí Karl servíruje kytarová sóla z oblasti dokonalých, Damien recituje jako o život, a v nastupující euforií přispěchá ještě Richard West s parádní klavírní etudou. Baladickou část na desce reprezentuje Damianem intenzivně prožitá Thats Why We Came, naopak rytmicky pevně uchopená Coda, zrcadlí zase tu tvrdší, značně riffovou polohu kapely. Desátá Rubicon je pak patetickou suitou v té nejlepší tradici velkých skladeb THRESHOLD dob minulých. S poslední bonusovou Divinity si pak řeknete, proč je tak dobrá skladba zařazena jen jako bonus. Kluci zkrátka složili skutečně kvalitní materiál, na kterém si podávají ruce sošná dokonalost, s důvtipem schopným rozpumpovat vaše tlukoucí srdce do ještě větších obrátek.


Pro další připravované album tentokrát situované dva roky po jeho předchůdci a pojmenované „For The Journey“, byly znovu zamluveny natáčecí frekvence v Thin Ice Studiu v Anglii. Znovu pod produkčním dohledem Karla Grooma a Richarda Westa. Ten se k práci ve studiu vyjádřil takto: Naše nahrávací sessions byly skvělé, takže jsme si je opravdu užili. Myslím, že jsme pracovali velmi tvrdě, opravdu se těším na konečný výsledek. "For The Journey" je jedním z našich nejsilnějších alb a jedno z nejpříjemnějších, které jsem natočil, i když jsem je slyšel tisíckrát během nahrávání, ale nyní, když je už konečně dokončeno, nemůžu je stejně přestat poslouchat! Obal vytvořil polský umělec Leszek Bujnowski, kterého THRESHOLD našli na internetu. Navrhl některé krásné předlohy a my jsme usoudili, že by jedna z nich byla perfektní na obálku naší novinky.


THRESHOLD – For the Journey – 2014   80%



Poslední deska s Damianem Wilsonem u mikrofonu (i když v případě THRESHOLD raději nikdy neříkejme nikdy), je velice nenápadným a na první pohled jednoduše se tvářícím albem. Pod jistou úzkoprsou kostrou a znovu trochu lajdácky a po stránve schématu stejně opsanou osou alba (dle vzoru minulost), se však ukrývá vesměs bujně rašící podhoubí, jehož charakter nepostrádá určité ambice a tu a tam dokáže navodit pocity velmi příjemné, místy dokonce až extatické. Vše je ovšem vykoupenou ochotou posluchače neusnout na vavřínech a s nahrávkou se jak se patří poprat a pomazlit. Čas je v případe „For The Journey“ tím nejlepším lékařem, jež má na uzrávání oné nahrávky blahodárný vliv. Osobně jsem kouzlo této desky objevil až několik let po jejím uvedení na trh. Byla to ta nejdelší a nejzapeklitější cesta ze vše, kterou jsme kdy s jakýmkoli albem THRESHOLD společně absolvovali.


Největší slabinou této nahrávky je dle mého její začátek aplikovaný prostřednictvím fádní „Watchtower On The Moon“ a (sice hitově upečené, avšak nikoli přehnaně chutné) „Unforgiven“. Ovšem dokonalou hojivou náplastí je třetí píseň „The Box“, což je klasická epická monster skladba rozprostírající se přes deset minut, která v sobě nese řadu netušených možností stylu THRESHOLD. Nejsou to znovu jen časté tempové obměny, střídání dynamicky průchozích částí a nekompromisních riffoidních okamžiků, ale též velice vstřícná melodika, nadhled, pestrost nových témat a intenzivní nástrojová barevnost, jež v nápaditém podkladu přináší opojné stavy, které si posluchač vychutnává s nastraženými sluchovody. Po zemité „Turned To Dust“, kterou ovšem Damianův zpěv dokáže povznést do patřičně astrálních výšek, přichází dokonale kolorovaná část strany B. Tu nakrojí hojivá balada „Lost In Your Memory“, a pokračuje skrze sofistikovaně okouzlující „Autumn Red“, či z hlubin tajemství a magiky vyvěrající klenot „The Mystery Show“, až k dokonalé finální masáži „Siren Sky“ (z pera Peta Mortena), sdružující v sobě všechny poznávací znaky THRESHOLD. V digipackové verzi dostáváme navíc ještě song složený bubeníkem Johannem Jamesem „I Wish I Could“, který svou atmosférou, energií a vnitřním pnutím patří k vůbec nejlepším věcem a dokonale tak zahanbuje úvodní dva songy.



V únoru 2017 však druhý kytarista Pete Morten opouští řady kapely, aby se zaměřil na své vlastní projekty. Už za měsíc poté šlo do tisku oznámení, že zpěvák z alba „Psychedelikatessen“ Glynn Morgan, střídá Damiana Wilsona, se kterým se kapela rozhodla ukončit spolupráci. Kapela mu poděkovala za jeho služby a popřála hodně zdaru do budoucna.


Damian Wilson se ke svému odchodu později vyjádřil takto: Bohužel to není vzájemné rozhodnutí, ale respektuji to. Poté, co jsme natočili album a vydali se na turné, bylo mi sděleno, že THRESHOLD budou pokračovat beze mne. Mají veškeré právo na tuto volbu, i když je obtížné oddělit se od skupiny lidí, s nimiž jste sdíleli tolik zkušeností. Opravdu jsem si užíval posledních deset let nahrávání a turné s kapelou a přeji jim všechno nejlepší do budoucnosti s nadějí, že bychom mohli opět někdy spolupracovat. Label Nuclear Blast je úžasný a s úžasnou podporou fanouškovské základny byla celá má cesta jako frontmana THRESHOLD fantastická.


THRESHOLD – Legends Of The Shire - 2017



Na podzim téhož roku je připraveno vydání hned dvou diskové kolekce honosící se názvem „Legends Of The Shires“. Obsahuje 14 skladeb a délka desky přesáhuje 82 minut. Album nazpíval zmiňovaný Glynn Morgan, a cover desky vytvořila ruská umělkyně Elena Dudina. Prvním singlem je epická skladba trvající přes deset minut „Lost in Translation“. Kompletní recenzi na toto album naleznete zde, ale v tomto případě se s ní nemohu a nedokáži ztotožnit. Pro mne je tato deska sotva stínem věcí předešlých a jasně druhým nejslabším kusem z jejich portfólia (po upachtěné „Extinct Instinct“). Když upustím od kýčovitě vypadajícího obalu, jež má za úkol zobrazovat jakousi epiku a teatrálnost, tak na vinně není jen přemrštěná stopáž a na rozdíl od „Psychedelicatessen“ velice průměrný výkon staronového zpěváka Morgana. Hlavní slabinu vidím v sotva průměrném materiálu, postrádajícím ne silnější, ale vůbec jakoukoli nápaditou nadstavbu. Myšlenkově umělohmotná kolekce se často utápí v kompozičních slabinách, které do THRESHOLD čas od času prosakovaly i dříve, ale které v minulosti dokázaly kluci hravě vybalancovat tématy polarizačně o mnoho silnějšími. Ty pak ladně dokázaly v konečném výsledku převážit misky vah na tu správnou stranu. To se u posledního alba dle mého žel bohu neděje. Netvrdím, že jde o nějaký totální propadák, nebo snad neposlouchatelnou chudinku. Mne osobně tato deska ničím neoslovila a i přes četné nové pokusy ji pochopit, je konečný výsledek s každou tvrdou zkouškou jen o setiny milimetru sotva lepší. Možná za dvacet let :-) názor změním, v současnosti však ne. Bodovat ji proto raději nebudu a její příznivci nechť se opájí recenzí kolegy Straye, neb každý v tomto případě bojujeme na jiné straně barigády.



Každopádně realita je taková, že deska i přes ne každou příliš příznivou kritiku rozhodně nepropadla a kapelu nasměřovala k nové budoucnosti a další existencionální jistotě. Jestli bude v oné jistotě figurovat i jméno Glynn Morgan, o tom můžeme pouze spekulovat. Stránky kapely se tváří běžným způsobem a tři roky dlouhá studiová pauza by už mohla pomalu doznávat jisté změny. S jakou deskou vyrukují THRESHOLD příště se neodvažuji předpovídat, ale tak nějak skepticky, s ohledem na věci nedávné, nejsem v tomto ohledu nějak přehnaným optimistou. Rád se však nechám překvapit, jelikož zázraky se někdy dějí i v odvětví zvaném hudba.


04.07.2020Diskuse (3)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Majk
05.07.2020 19:26

Skvělá práce po celou dobu seriálu o Threshold. Dovolím si jen napsat, že jsem pouze na druhé straně barikády, co se týká poslední desky. Legends of the Shires je podle mně jedno z top 5 alb snad za posledních... abych nepřeháněl...klidně pěti let. A považuji ho za nejlepší desku kapely. A to zcela bez výhrad.
To jen pro ilustraci, že na jednu a tutéž desku může být nahlíženo úplně jinak. Konečně jako je tomu u milionu dalších.

 

Son
04.07.2020 13:44

Sotva jsem si znovu zvykl na Wilsona, už zase balí kufry. Rozsahem a technikou je nejlepší, to je bez debat. Ale poslední desky nic převratného nepřináší, to je fakt.....takže co vlastně čekat

 

Hooya
04.07.2020 12:25

Dle mě si Threshold drží celou desetiletku stylový i kvalitativní standard. Nevnímám jakékoliv rozdíly mezi deskami. Baví mě všechny tři stejně - hodně.