Last Hardrock Outsider

THRESHOLD - Na vítězné vlně (3.)

Stabilní období má přinášet stabilně kvalitní výkony. To platí všeobecně a platit by to také mělo v dobře zaběhnuté kapele. Pokud vše klape jak má, uvnitř souboru panuje vzájemná spokojenost, management neklade zbytečné překážky a řady fanoušků pomalu narůstají, bývá tato doba ideální na vydání živáku a přípravu další desky. Živé DVD „Crytical Energy“ a akustický session „Wireless“ vyplnily pauzu mezi přípravou nové nahrávky. Po dvou letech tu tedy máme poslední desku pro InsideOut pojmenovanou „Subsurface“ a konečně též kýžený úspěch v hitparádách. Album posbíralo řadu ocenění jako kupříkladu album měsíce a kritika i fanoušci si spokojeni mnuli ruce. Změna nastala na postu baskytaristy, kdy Jona Jearyho vystřídal Steve Anderson.


THRESHOLD – Subsurface – 2004     80%



Osobní vzpomínka: v období mezi roky 2001 až 2004 jsem si s rockovou muzikou přestával rozumět. Na přelomu milénia jsem začal pociťovat, že nastolená metalová cesta poskládaná z heavy, power a i jiných nejrůznějších, i daleko tvrdších stylů, není mému srdci ani zdaleka tak blízká, jako kdysi. Potřeboval jsem změnu a přestávku, kterou na pár let vyplnila klasická hudba. Velkou část sbírky jsem rozprodal a rock i okrajově metal poslouchal jen poskrovnu. Ale tak, jak nic netrvá věčně a jak praví naše dávné přísloví, o staré lásce která nerezaví, velkolepý návrat k muzice, v níž hrají na rozdíl od houslí prim kytary, byl postupně na spadnutí. A právě k tomuto úseku se váže i deska „Subsurface“, která byla tou dobou krátce v oběhu a kterou jsem jako jednu z prvních vlaštovek tvrdé muziky, pořizoval do nově formující se sbírky. Sbírky, která se už upínala daleko klikatějšími meandry než kdy dříve. Ty zprvu tvořily styly jako art-rock a hard-rock, postupně k nim přibývaly například, blues, folk, pomp-rock a A.O.R., klasické vlivy, historická témata, jazz-rock a fusion, psychedelie, zkrátka pestrá paleta všemožných odrůd, jejichž základ nalézáme v gigantickém hudebním kvasu let sedmdesátých.



Zpátky ale k „Subsurface“. Kapela na svém sedmém řadovém albu neuhnula ze svého vyšlechtěného stylu ani o píď, přesto pár drobnějších změn není těžké vystopovat. Svůj výsledný hudební projev tady mírně pročistila a pár zkrášlujících ozdob sundala. Vše bylo rázem čitelnější a směřovalo k jasnému cíli. Větší porce energie ozdobila už úvodní napěchovaný otvírák „Mission Profile“. Modulovaný Macův vokál tlačí píseň před sebou jako buldozer a melodické zvraty s bubenickými attacy víří vesmírný prach všude okolo vás. Impozantní. Přesto, při druhé odlehčeněji pojaté hitůvce „Ground Control“, a ještě více se třetí „Opium“, se dostavuje určitý pocit opotřebení léty zajeté skladatelské formule, která začíná být dopředu příliš čitelná. Co ovšem na albu funguje výborně, jsou kratší intenzivnější kusy jako „Stop Dead“, „Pressure“, nebo „Static“, v nichž chalani výborně vybalancovali složky heavy a prog. Písně mají tah, i dostatek nosných myšlenek. Skvostná je též balada „Flags And Footprints“.


Osobně vnímám desku „Subsurface“ jako mírně promarněnou šanci. Šanci změnit víc, než nakonec změněno bylo. Z THRESHOLD se pomalu stávala hodně předvídatelná kapela. To ovšem nic nemění na úspěchu této i nadcházející nahrávky, kterou vzali fans kapely útokem. Období před přípravou dalšího alba kapela vyplnila jak koncertními trasami napříč Evropou, tak kýženým odpočinkem, který si sama naordinovala. Vydání další desky se tedy mírně protáhlo a stanovené datum nakonec vykrystalizovalo na číslovce 2007. Deska nesla pracovní název „Pilot In The Sky Of Dreams“. Její textová náplň se dotkla zastaralé letecké navigace, vycházející z odhadu aktuální pozice, založené na minulé poloze, směru a rychlosti letu.


THRESHOLD – Dead Reckoning - 2007 70%



Na novou desku „Dead Reckoning“, vydanou v již zmiňovaném roce 2007, lze opět a daleko zřetelněji nazírat optikou ne nepodobnou té minulé. Pro mne osobně tou dobou kapela přešlapovala na místě a promarnila další z pokusů něco udělat jinak. Zkusit alespoň trochu posunout svůj výraz malinko stranou a obohatit svůj sound o nové prvky. Bohužel, ani za tři roky na následovníkovi desky předešlé, kluci nepocítili výraznější chuť experimentovat. Dle mého je to škoda. Deska mohla dopadnout lépe, kdyby byla ústřední skladatelská dvojka Groom/West odvážnější a popustila šířeji uzdu své fantasie. Nestalo se tak a sestupná tendence desek s Macem u mikrofonu tu doznává svého nejnižšího bodu.


Čím však skupina jistě překvapila, bylo angažování Dana Swanö. Jeho hrubý vokální výraz byl zasazen hned do dvojice songů a svým způsobem je nepatrně pozměnil. Nebudu tvrdit že obohatil, protože podobný typ hlasové akrobacie k hudbě THRESHOLD ne úplně pasuje, ale budiž. Desku startuje hybný opener „Slipstream“ a už v něm je cítit, že kapela tentokrát Westovým klapkám mírně přivřela dveře. Naopak Karlova kytara je tím ústředním motorem, který vše řídí, koriguje, volí směr, hustotu i aroma. Aranže jsou typické a celkem předvídatelné. Podobně jsou na tom kostry jednotlivých skladeb. Tam ta změna chybí nejvíce. Člověk poslouchá desku a žádné ...wow... jako u alb z přelomu milénia už neřekne. THRESHOLD se zapouzdřili ve svém pracně vybudovaném teritoriu, které nemíní jen tak z plezíru opouštět. Na jednu stranu je to možná dobře, dobře pro fans typu –> víme, co chceme, co potřebujeme a to taky dostaneme. Ale část těch, kteří očekávají nějakou progresivní nadstavbu, zde spláče nad výdělkem. To je hold realita, realita trhu. Pořád je tu ale Mac, který zpívá znovu naprosto úžasně a na tomto albu i zatraceně uvolněně. Jeho vokální linky jsou tu jedny z nejpozoruhodnějších. Mezi lepší, či výrazně lepší písně bych vybral songy „Hollow“, rozšafnou, často citovanou suitu „Pilot In The Sky Of Dreams“ (tam je toho progu skutečně požehnaně), časově též náročnější, tvrdší kus „Fighting For Breath“, či strašidelnou pecku „Safe To Fly“. Všechno řemeslně dobře odvedené kusy. Pro mne je to však méně než jsem čekal a než u THRESHOLD potřebuji. Ale jestli tu kapela něčím zabodovala, tak je to znovu geniálně vykreslený apokalyptický výjev na plátně jejich přebalu. Tady musím rád smeknout svůj kostrbatý širák.



Na závěr ještě pár faktografických údajů. „Dead Reckoning“ bylo první album pro novou vydávající firmu Nuclear Blast. Přineslo další porci úspěchů jako třeba čtvrtou pozici v žebříčku německého prestižního magazínu Rock Hard. Album se stalo jejich nejrychleji se prodávajícím a získalo také nejvíce příznivých recenzí.


Krátce po vydání alba v červenci 2007 se ale zpěvák Andrew "Mac" McDermott rozhodl opustit kapelu. Narychlo byl povolán původní zpěvák Damian Wilson, aby odzpíval následující turné, které přesáhlo až do roku 2009. Zpřetrhal všechna pouta,... vzpomíná Richard WestOd chvíle, kdy odeslal zprávu, změnil si svůj telefon, takže jsme se s ním nemohli znovu kontaktovat. Nemohli jsme mu ani zavolat, odmítal přijímat všechna naše volání. Byla to vůbec ta nejpodivnější věc. Všechno, co jsme z toho mohli vyvodit bylo, že se chtěl věnovat svému životu, možná, že potřeboval spolehlivější příjem nebo tak něco. Já nevím. THRESHOLD - stejně jako všechny kapely bývají placeny poměrně sporadický, ale je to trochu divné, protože jsme spolu strávili tolik času při psaní alb, hovořili o našich nadějích a snech, plánech na velké turné a o všem, a on pak prostě zmizel. Mohu se jen dohadovat, že tam byly další faktory, o kterých nechtěl mluvit. Tolik tedy slova Richarda Westa k tomuto podivnému a nečekanému kroku, jehož vysvětlení tehdy teprve viselo ve vzduchu.


O dalších událostech, návratu ztraceného syna a jedné velice smutné zprávě, jež se váže k předchozímu komentáři, a která hluboce zasáhla do srdcí všech, kteří měli s kapelou co do činění, si však povíme až v díle posledním.


27.06.2020Diskuse (11)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Horyna
01.07.2020 17:38

Čau Steve. Raport podám během chvilky na tvůj web. Pouta určitě zpřetrhávat nebudu, na to tam mám pořád dost lidí, tebe nevyjímaje, hodně rád. Ale jen pro srovnání, i na Crazy Diamond chodí hodně pohodových bezva lidiček, dokonce bych řekl, že naprostá většina z nich je bezkonfliktních a nedisponují namachrovanými egy :-)

 

Steve
30.06.2020 13:41

Horyno před chvilkou o tobě John na Progboardu prozradil, že máš novou hoknu na Crazy Diamond a prej na starý kámoše nemáš čas? Je to pravda? Přece to tam jen tak nepověsíš na hřebík. Vždyť jsi tomu věnoval stovky hodin času a napsal mračna recenzí.

 

Stray
28.06.2020 14:28

Horyna: Na frekvenci se vykašli, tenhle web není průtokáč. Ty články tady budou viset pořád a žádný jiný na dané album tu už nebude a proto chci, aby to bylo provedeno s určitou péčí. Na urychlené vyjmenovávání všeho možného od kdejakých žbleptalů fakt nejsem zvědavej.:-)

 

Horyna
28.06.2020 06:23

Upřímné poděkování všem. Klenotů by byla tak miliarda. Žel bohu proces, někdy spíše porod samotných recenzí pro zdejší web, je natolik časově náročný koníček, navíc hradní pán má strašně bolestivý a dlouhatánský bič :-), že je prakticky neproveditelná jejich vyšší pisatelská frekvence.

 

Stray
27.06.2020 19:07

Tomáš : Něco se chystá. Mám mrazák s několika Horynovo retro články. :-)

Horyna : Neprozrazovat.

 

Tomáš
27.06.2020 18:02

Nejlepší díl. Krásně výpravná a informačně bohatá Story. Jde poznat, že Stray nového kolegu vypiplal k obrazu svému. Crazy Diamond tak může pokračovat na své nejvyšší metě. Horyno, když jsi tady přes ten art, nebudeš přidávat recenze na nějaké zapomenuté klenoty sedmdesátých let?

 

Horyna
27.06.2020 14:46

Ať spajk zkusí March od Progrese, je trochu jiné. Třeba se poštěstí :-)

 

Mauglí
27.06.2020 10:40

to spajk: Kdybych si mohl s sebou vzít na opuštěný ostrov pouze jedno jediné libovolné album (šílená představa!), bude to THRESHOLD - Subsurface (2004). Pokud ho však už nebudeš chtít zkoušet znovu, tak si vyber tady z těch:

S Andrew “Mac” McDermottem:
Hypothetical (2001)
Critical Mass (2002)

S Damianem Wilsonem:
March of Progress (2012)
For the Journey (2014)

S Glynnem Morganem:
Legend of the Shires (2017)

to Horyna: Moc díky za další povedený díl, ale ty body, ty body... :-(
:-))))))))))

 

zdenos
27.06.2020 10:35

Subsurface je pro mě tak za 80%. Příjemná deska. Jejich diskografii ale znám jen z rychlíku.

 

Stray
27.06.2020 09:45

Pro mne Critical Mass 2002.

Jsem rád, že se Ti profil líbí, protože Horynovi už jsem musel připadat jako (trenér Jablonce) Petr Rada s tou kritikou, neustálými požadavky, mácháním rukou při srovnávání offside systému, řvaním a pohvizdováním.:-) ve třetím dílu jsme to tam konečně dostali. Bude platnej, bude platnej...