Last Hardrock Outsider

THE SISTERS OF MERCY - Zdánlivě nudná léta 3/3

Moderní člověk se obvykle bojí dělat radikální změny, naopak má rád jistoty, chce předvídat, plánovat, budovat, a na tom co již vybudoval, rád dále staví a nerad to bourá. U umělců je to víceméně stejné, ovšem Andrew Eldritch, neotřesitelný leader THE SISTERS OF MERCY, se v tomto směru zcela vymyká normálu. Když po vydařeném debutu „First And Last And Always“ (1985) nechal utéct kvůli osobním sporům všechny spoluhráče, široká veřejnost se začala tvářit, jako když si dá fotbalista vlastní gól. Andrew Eldritch ovšem záhy překvapil fenomenálním opusem „Floodland“ (1987) a s Patricii Morrison po boku slavil triumf, mnohem větší než kdokoliv čekal. Jenže i tato éra skončila velmi hořkou dohrou v podobě dalšího rozchodu. Pravdou je, že autorství alba „Floodland“ náleží výhradně Andrewu Eldritchovi, což Patricia Morrison otevřeně přiznávala a byla si tudíž vědoma, že její role spočívá spíš v dotváření image kapely. Zároveň ale platí, že dobrá image dovede kapelu o něco lépe prodat. Patricii tak postupem času přestalo uspokojovat směšných 200 liber měsíčně (některé zdroje uvádí 300) a začátkem roku 1990 proto Andrewa Eldritche požádala o důstojnější smlouvu. Místo nové smlouvy se však dočkala vyhazovu. Celá záležitost pak vyvrcholila soudním sporem, ve kterém se Patricia domáhala finančního odškodnění a to hned za několik křivd. Obecným důvodem bylo nedocenění jejího přínosu pro kapelu, konkrétních důvodů bylo více, jedním z nich například tvrzení, že na obalu alba „Floodland“ nebylo uvedeno vše co nahrála. Z tohoto sporu nakonec vyšla vítězně, vysouzená částka bohužel nebyla zveřejněna. Andrew Eldritch celou záležitost jen jízlivě okomentoval těmito slovy: „Kdybych dříve veřejně zdůraznil, že jsem přivedl Patricii v podstatě jako pasažérku, nemusel bych pak čelit této hloupé kauze“.



Rozšíření prořídlých řad


Ještě před výše zmíněným extempore se Andrew Eldritch opět přestěhoval do německého Hamburku, tentokrát už natrvalo. Prý se tak rozhodl nejen kvůli znalosti tamního prostředí, ale i kvůli nižším daním (nižším oproti těm britským). Dalším důvodem bylo hledání inspirace pro nové album a kupodivu i hledání nových spoluhráčů. Prořídlé řady Milosrdných sester měly být po dlouhé době opět rozšířeny. První novou posilou se stal kytarista John Perry (ex-THE ONLY ONES), zpočátku měl pevné místo v sestavě, ale nakonec si jen zahostoval ve skladbě „Detonation Boulevard“. Rovněž jako host se na novém albu objevila zpěvačka Maggie Reilly. Prvním novým členem na plný úvazek se tak stal  až neznámý německý kytarista Andreas Bruhn, kterého Eldritch objevil v jednom hamburském klubu. Brzy na to následoval vyhazov Patricie Morrison, takže prázdný post basisty zaplnil punkový matador Tony James (ex-GENERATION-X). Sestavu uzavřel Tim Bricheno (ex-ALL ABOUT EVE). Nové album nazvané „Vision Thing“ vyšlo na podzim roku 1990, předcházel mu singl „More“. Produkce byla pro velký úspěch znovu svěřena Jimu Steinmanovi.


Více rock´n´rollu


Hlavní výhodu třetího řadového alba vidím v tom, že THE SISTERS OF MERCY na něm zní zase o trochu jinak než dřív. Jeho primárním znakem je upřednostnění kytar, více důrazu, více akce a obecně více rock´n´rollu. Často můžeme slýchat názor, že Andrew Eldritch se nechal inspirovat svými oblíbenými MOTÖRHEAD, tuto teorii podporují i některé dobové fotografie, na kterých se Eldritch objevuje právě v tričku s jejich logem. Dalším velkým plusem alba „Vision Thing“ byl znamenitý zvuk, který se nacházel prakticky na stejné  kvalitativní úrovni jako zvuk jeho předchůdce. Potěšující byl i fakt, že na skromném tracklistu o pouhých osmi položkách figuruje ne jeden, ale hned několik hitů. Velký úspěch sklidila titulní pecka „Vision Thing“, kterou proslavil zejména Eldritchův text o jeho chlípných radovánkách v nočních klubech na hamburské ulici Reeperbahn, kam se roku 1990 přestěhoval (a údajně tam bydlí dodnes). Hudebně je tato skladba nesmírně úderná, řízná, nabízí se i výraz „motorkářsky šťavnatá“, přesto tento hit výborně reprezentuje THE SISTERS OF MERCY. Mezi ty slavnější a zároveň i kvalitnější kousky patří „Doctor Jeep“ a „More“, které se mimochodem vyznačují velkolepým návratem kláves. Bohužel, tato deska obsahuje na rozdíl od obou minulých i trochu toho méně kvalitního materiálu, konkrétně mám na mysli hodně předvídatelnou „When You Don´t See Me“ a otravně pseudo-romantickou „Something Fast“. Pravým opakem druhé jmenované a tudíž i milým překvapením je akustická balada „I Was Wrong“, jde o baladu skromnou, nevtíravou a tudíž velmi příjemnou. Rád bych ještě vyzdvihl zpěvačku Maggie Reilly, její sladký hlas je zřetelným popovým prvkem, přesto je třeba uznat, že zde podala vynikající výkon. 


Neříká se mi to vůbec snadno, ale vzhledem k neobyčejně vysoké kvalitě dvou předchozích alb mi nezbývá nic jiného, než označit „Vision Thing“ za nejslabší album Sester. Neznamená to ale, že jde o album špatné, ba naopak se jedná o album velmi dobré. „Vision Thing“ považuji za velmi důležitou součást jejich diskografie a jsem skálopevně přesvědčen, že minimálně skladby „More“ a „Vision Thing“, patří k této kapele stejně neodmyslitelně, jako například „Dominion“ nebo „Black Planet“.



Zpackané turné a užitečné kompilace


Příznivci kapely se v roce 1990 mohli těšit nejen na nové album, ale konečně i na slibované koncerty. Po pěti letech bez jediného živého vystoupení to byla rozhodně vítaná změna. Kapela vyrazila na celosvětové turné a v Severní Americe se k nim dokonce připojila v té době hvězdná rapová formace PUBLIC ENEMY. Mělo jít o jedinečné sblížení dvou rozdílných kapel a zároveň i kultur. V publiku však nedocházelo ke sblížení, nýbrž k četným konfliktům, obzvlášť kvůli rasovým odlišnostem. Strach organizátorů z dalších potyček vedl ke zrušení mnoha koncertů a nakonec i celé druhé poloviny severoamerického turné. Andrew Eldritch jakožto iniciátor tohoto turné byl za jeho neúspěch zkritizován svým novým vydavatelstvím EastWest. Tak jako vždy šlo v první řadě o peníze, THE SISTERS OF MERCY měli obrovský tržní potenciál, jenže ten zůstal trestuhodně nevyužit a vydavatelství EastWest proto Eldritche naléhavě žádalo o nějakou formu kompenzace, nejlépe vydání nové nahrávky. Eldritch se tím dostal do pozice, která se mu vůbec nezamlouvala a jeho vztah s EastWestem se od této chvíle začal vyhrocovat. Jako nejjednodušší řešení se jevilo vydání nějaké kompilace, kapela tak raději vydala hned dvě. V roce 1992 to byla deska „Some Girls Wander By Mistake“, která zahrnovala skladby ze všech singlů a EP vydaných v raném období 1980-1983, zde si je mohli posluchači vychutnat na jednom nosiči. O rok později už došlo na obyčejné best of, v tomto případě nazvané „Greatest Hits Volume One - A Slight Case Of Overbombing“. Nutno ovšem dodat, že i tento výběr měl něco do sebe, kapela ho okořenila zbrusu novou skladbou „Under The Gun“ a novou verzí „Temple Of Love“, které propůjčila svůj půvabný hlas dnes již legendární izraelská zpěvačka Ofra Haza a měla tedy nepochybně značný podíl na raketovém překonání popularity verze původní. Ke kompilacím bych si rád dovolil jednu poznámku. Na sestavování kompilací rozhodně není nic kreativního, jde o pouhopouhé shrnutí. Ovšem má-li nějaká kompilace dobrý koncept, pak může být aspoň užitečná a THE SISTERS OF MERCY v tomto ohledu určitě nezklamali, obě jejich kompilace můžeme s klidným svědomím ohodnotit jako užitečné.


Pomsta místo vstřícného gesta


Nicméně čas plynul a lidem z vydavatelství EastWest už nestačily jen kompilace, požadovali regulérní album, smlouva s THE SISTERS OF MERCY jim garantovala celkem tři řadová alba a po desce „Vision Thing“ tak měli nárok ještě na dvě. Jenže donutit vůdčí persónu souboru k naplnění tohoto závazku bylo téměř nemožné. Eldritch vnímal toto naléhání jako nepřiměřený nátlak, ten už ale nehodlal déle snášet a učinil proto radikální krok. Vyhlásil stávku a EastWestu vzkázal, že nového alba se nikdy nedočká a v roce 1993 pro jistotu skupinu rozpustil úplně, to aby bylo jeho stanovisko dostatečně jasné. Svoji kapelu opět oživil až v roce 1996 (byť v trochu obměněné sestavě), avšak jeho nevole k přípravě nového alba trvala dál. V plánu bylo jen krátké turné se slavnými SEX PISTOLS, případně další koncertování. Bezvýchodnou situaci se povedlo vyřešit až v roce 1997. Andrew Eldritch tehdy EastWestu navrhl, že u nich vydá defacto sólové album, ale pouze pod podmínkou, že tím svoji kapelu vykoupí ze smlouvy. Vydavatelství EastWest souhlasilo, neboť bylo jasné, že neúnavný Eldritch už víc neustoupí a lepší řešení nenabídne. Kdo si ale myslel, že šlo z jeho strany o vstřícné gesto, ten se vskutku šeredně zmýlil.


Eldritch dohodu skutečně dodržel a slibované album nahrál. Svoji novinku „Go Figure“ však neprezentoval pod vlastním jménem, nýbrž pod cynickým pseudonymem Screw Shareholder Value, zkráceně SSV (volně přeloženo: „Vyždímaná hodnota podílníků“), leckdo tak mohl předvídat nějakou kulišárnu. Málokdo ale mohl předpovídat, že se z této nahrávky vyklube téměř pětasedmdesát minut techna, většinou pomalého a k tomu ještě bez bicích. Některé zdroje – obvykle jim říkáme „veřejná tajemství“ – dokonce hovoří o tom, že Eldritch toto album nahrál během jediného dne. Tyto úvahy tak definitivně potvrdily, že mu šlo pouze o pomstu, nikoliv o tvoření dobré hudby, tím by akorát ztrácel svůj drahocenný čas a to samozřejmě nechtěl. Činovníci vydavatelství EastWest zase nechtěli ztrácet své drahocenné peníze a tak se rozhodli toto podivné a z ekonomického hlediska neperspektivní album raději nevydávat, a u toho nevypočitatelného pána s cigaretou a slunečními brýlemi raději nic nereklamovat. Zvědavější čtenáře možná potěší, že album „Go Figure“ nakonec přeci jen proniklo na internet, je tedy možné si ho dohledat a poslechnout.



Od roku 1997 nastala v historii Sester nová éra, vyznačující se zaprvé absolutní nezávislostí, a zadruhé pouze koncertováním. V současnosti tato éra stále pokračuje. Čekání na nové album trvá ještě déle, nicméně naděje na jeho vznik ještě pořád žije a není malá, samotný materiál pro jeho možné sestavení totiž existuje. Za těch dlouhých čtyřiadvacet let si Andrew Eldritch přeci jen našel pár chvilek pro tvorbu nových skladeb, které pak se svoji kapelou představil aspoň živě. Během této doby došlo také k několika změnám v sestavě, tyto změny však vzhledem k okolnostem současného fungování kapely nepovažuji za důležité. 


Nekonečné téma


Jak jste si mohli všimnout, historie THE SISTERS OF MERCY je bohatá na zajímavé události i po roce 1990. Trilogie o této kapele je nyní u konce, proto by se slušelo celkově bilancovat nad jejich tvorbou a zamyslet se nad jejich významem v historii rockové hudby. Pro tyto účely nám poslouží jedno nesmrtelné téma, které zní: „The Sisters Of Mercy a gothic rock“. Kapela je dnes stále považována za největší představitele gothic rocku. Jenže má to jeden háček! Andrew Eldritch – zakladatel a vůdce – zásadně odmítá jakoukoliv spojitost mezi tímto žánrem a jeho kapelou. Obvykle argumentuje tím, že se ke gothic rocku nikdy nehlásil a nikdy ho záměrně nehrál. Něco takového je ve světě hudby naprosto unikátní. V žádném jiném žánru není k vidění, aby se od něj jeho nejvýznačnější představitel tak militantně distancoval. Jak to tedy je? Jsou THE SISTERS OF MERCY gothic rockovou kapelou či nikoliv? Na jednu stranu je třeba připustit, že úmysl autora nelze bagatelizovat, stejně tak ale platí, že úmysl nemusí být zákonitě podmínkou výsledku. Takže ať už Andrew Eldritch říká cokoliv, faktem zůstává, že jeho kapela ovlivnila gothic rockový žánr tak, jako žádná jiná. Pravda, zanechala po sobě pouze tři řadová alba, mě to ale nepřipadne málo, jsou to kvalitní alba, kterými si získala miliony fanoušků nejen pro sebe, ale pro žánr rock obecně. To je vizitka, která hovoří jasnou řečí. 


Story pro crazydiamond.cz poskytl autor blogu gothicradar.blogspot.cz.


20.09.2014Diskuse (1)Pan Mara
gothicradar@gmail.com

 

spajk
20.08.2016 13:31

Hezky sepsáno. Se Sisters jsem se seznámil, když vyšlo u Popronu Vision Thing. Pár let zpět jsem dokoupil i zbylá dvě alba, vyšla v pěkných papírových digipacích i s bookletem za dobrou cenu. Diskografie o 3 albech se hezky kompletuje :-) Hudebně mám nejen u nich rád více rokenrolu než punku a proto se mi líbí Floodland a Vision Thing. Zvukově jsou na tom všechny alba velmi nadprůměrně.