THE CULT - Choice Of Weapon
U rockerů, jenž mají vlastní kultovnost obsaženou již ve svém názvu, byl v průběhu loňského roku opět zažehnut plamen smysluplné invence, byť musím potvrdit, že THE CULT nikdy neprožívali vyložené kvalitativní propadáky. Buď nahrávali opravdu zajímavá alba a do toho vytrvale koncertovali, nebo zkrátka dlouze pauzírovali. Macho neurvalci přišli v roce 2012 po mnohaleté pauze se svou v pořadí již devátou studiovou nahrávkou, která však disponuje velmi vysokými ukazateli klasického stylu THE CULT v tom úplně nejlepším slova smyslu. Tyto indicie odkazují na nejúspěšnější období kapely. Vše je zamýšleno jako stylový návrat ke své nejryzejší podstatě, ovšem ne jako comeback s přežitým zvukem z osmdesátých let. V tomhle směru působí „Choice Of Weapon“ velmi moderně. Je atmosférické a pestré, co se tedy týče jeho skladbové struktury.
Vynikající výsledek umocňuje fakt, že THE CULT v posledních letech absolvovali poměrně úspěšné koncertní štace, navíc bez jediné změny v sestavě. Vedle již klasického jing jang dua Ian Astbury - zpěv/ Billy Duffy – kytara se zde znovu setkáváme s basákem Chrisem Wysem, ale rovněž i se známou mlátičkou Johnem Tempestou, který coby bubenický světoběžník nalezl až zde svůj pevný přístav a tak již mnoho sezón (zhruba tak 6let) jistí dlouholetým členům THE CULT záda při jejich vyhlášených koncertech. Po řadě cenných zkušeností, kdy se v průběhu devadesátých let zaskvěl v sestavách několika metalových titánů (EXODUS a TESTAMENT), nebo ve své době velmi módních newyorských strašáků (WHITE ZOMBIE), je to pro něj rozhodně změna.
Novinka „Choice Of Weapon“ je esencí všeho, co si jen můžete představit pod pojmem THE CULT. Jde o zvukově poměrně moderní hardrockové album, které platí za vyvážené spojení letitého stylu kapely z období slavných děl osmdesátých let - „Electric“ nebo „Sonic Temple“, s atmosférickými a o něco rozmáchlejšími songy, kde duu kytar občas sekunduje výrazná klavírní linka. Trio pomalejších skladeb „Wilderness Now“, „Life >Death“ nebo „Elemental Light“ má zde úžasnou schopnost gradace a s každým poslechem jejich prostřednictvím zjišťuji, že jsem doslova vržen do znamenitého rockového dějství, kde by se dala všechna ta šamansky podmanivá atmosféra staré Ameriky krájet.
Hlavní devíza dnešních THE CULT je schopnost napsat silnou píseň, zůstat svý, ovšem nevykrádat se. „Choice Of Weapon“ je nejsilnější v již výše zmíňovaných rozmáchlých baladách. Dále jsou zde přímočaré vypalovačky „Honey From A Knife“ (takřka punkový kvapík), která se z konceptu desky tak trochu vyjímá. Naopak výtečné záseky „The Wolf“, „Amnesia“ nebo „For The Animals“ se ujímají role ústředních vypalovaček alias culťáckých hitovek vlastnících výrazný kytarový rukopis Billyho Duffyho. Odkazy na riffovité období z „Electric“ mají jména „Lucifer“ a „A Pale Horse“, jenž jsou hozené tak trochu do stylu AC/DC.
Novinka je pro THE CULT jasným východiskem z letargického nic nedělání. Kvalitativně si opravdu nic nezadá s vysoce ceněným nářezem „Beyond Good And Evil“, který však ve své době neuspěl. Jde sice o kompromis mezi klasickou podobou kapely a její experimentálnější stránkou, jakou již v minulosti předložila na surové alternativní fošně z čtyřiadevadesátého. Hlasová pohoda Iana Astburyho je pro mne jedním z největších překvapení, stejně jako Duffyho nezdolná schopnost vytesat tak skvěle namáklé rockové album, jaká se v dnešní době už příliš často neslyší. Výtečná nahrávka, nejen pro hraničáře, stopaře a lovce kožešin.
| 04.03.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
